Casino-Arena | Bet-Arena | Trade-Arena | Play-Arena
Založte si svůj blog a podělte se o vaše výsledky a postřehy z vašich session
  od Nusik
 čtvrtek 14. duben 2016 15:46:19
LuisFig0 píše:
SpoilerZobrazit
sice tipuju ale vsadil bych se že si v Anglii nikdy nebyl, nebo teda opravuju, nikdy nežil. Jinak by si totiž věděl že většina (ne všichni) britů jsou, s prominutím, docela dost hloupý, a hrozně liný, to znamená že o většinu té tvrdé práce kterou tam zastaneme My, Poláci, Rumuni, Bulhaři, Litevci, prostě východoevropani nemají místní vůbec zájem. Nejvíc je tohle vidět třeba na zemědělství, který je narozdíl od toho našeho na velice vysoké úrovni a nepochybuji o tom že narozdíl od ČR, když se odtrhnou tak budou naprosto soběstačný, ALE, o Angličana tam zároveň nezavadíš (samozřejmě až na majitele farem), a kdyby nás nedej bože po odtrhnutí chtěli vyhnat z UK pryč, tak by brzo přišli na to že jim to jídlo vlastně nikdo nesklidí a s trochou nadsázky by tam možná brzo pochcípali hladem. A to je jen příklad kterej by šel implementovat na spoustu odvětví..... příště až zase budeš mít pocit že to nemá cenu, dej na to :jazyk:
Tys naprosto nepochopil me, ale to je v pohode to se stava. Jinak nechapu tvoji reakci, protze reagujes na neco uplne jinyho nez sem ja psal. Neni treba, abych zil v UK, problem je jinde. U nas taky nikdo nechce delat uklizecku nebo pomocnyho delnika, protoze jsme na to prilis lini a takovej Ukrajinec, Srb je za tu praci rad a maka jako sroub, stejne jako ty nebo Baker v UK. To nad cim se pozastavuju ja je, ze ten Ukrajinec nebo Srb, kterej u nas rad maka, za tu almuznu, za kterou bych Cech ani nevstal, by najednou zacal podporovat vyhostovani Srbu nebo Ukrajincu z CR. To preci vubec nedava smysl ne, podrezavat si svou vlastni vetev? Je to stejny jak u nas, nejvic ricej ti, co jsou sami na podpore, toho pomocnyho delnika by nikdy nedelali, ale Ukrajinci jim "berou praci". Rozumis tomu ? Protoze nalijme si cisteho vina, po vystoupeni UK z EU bys tam ty nebo Baker pravdepobne rozjel karieru max jako ilegal, bez prav a bez ty minimalky 7.2 libry, vytirali by si tam s tebou zadel jeste mnohem vic nez ted. Protoze holt tak uz to na svete chodi, lide chteji za lepsim, ale volnej pracovni trh neni skoro nikde krome EU.

Sam sakra pises, ze na pracujiciho Anglicana v UK nenarazis, tak mi kurna vysvetli, jak jim zavreni hranic asi tak pomuze ? :evil: Kdo bude potom pracovat za tu minimalku, aby si tu svou uroven udrzeli? Vidis ten problem nebo porad nic
  od Baker Franc
 čtvrtek 14. duben 2016 15:56:40
Nusik píše:..
ale jo dobre ze ses ozval, docela zajimavy argumenty. :)

pro me osobne je EU pouze korporatni nastroj na presun kapitalu a centralizaci moci. nic vic nic min. samozrejme ze cerpam jeho vyhody a rad, ale za tim, ze je to system uplne k hovnu si stojim. nezajima me zadna unie, pokud nebudu mit moznost tu pracovat, proste odjedu. s batohem jsem prijel, s batohem odjedu, je mi to uplne volny. celej svet je otevrenej a plnej dobrodruzstvi.

o tom, ze bude v longrunu (tedy treba 5+ let po vystoupeni) UK mnohem silnejsi nepochybuju. vsak UK vzdycky byla a vzdycky bude silna ekonomika. kdyz trochu prostudujes mechanismy eu, je patrny ze staty v unii zapojeny automaticky ztracej suverenitu a sobestacnost a naopak ziskavaji zadluzenost a zavazky. takze je po vystoupeni hodne co ziskat. ale jak sem podotknul samozrejme by po vystoupeni libra padla na kolena kratkodobe, to je vic nez jasny.

jinak to ze jim berem praci je pravda. treba u nas v praci je nejvetsi podil cechu, je nas tam ted asi 6. kdyz sem schanel novy lidi, sef mi vyslovne rekl "ja chci dalsi cechy, sezen mi cechy". Jak LuisFig0 celkem trefne podotkl, oni se proste po praci vozerou a je jim to jedno. Bud si dalsi den hodeji "sick" nebo jsou totalne nepouzitelny. Neplati to pro vsechny to bych krivdil, ale ten trend je tam jasne videt. Oproti tomu my nechodime pozde, sme sikovny, pracovity, nedelame podely, co se rekne to je, proste fungujeme.

jako urcite jsme pro ne podradny ukacka to jo, ale ze by nas nesnaseli to bych zas nerekl. prumernej anglican je v pohode typek, kterej si nedela s nicim starosti a ma u prdele. myslim, ze hlavni duvod co jim na eu vadi je opravdu ta diktatura, centralizace moci a ty mechanismy proste.
  od Nusik
 čtvrtek 14. duben 2016 16:18:04
Baker Franc píše:
Nusik píše:..
ale jo dobre ze ses ozval, docela zajimavy argumenty. :)

pro me osobne je EU pouze korporatni nastroj na presun kapitalu a centralizaci moci. nic vic nic min. samozrejme ze cerpam jeho vyhody a rad, ale za tim, ze je to system uplne k hovnu si stojim. nezajima me zadna unie, pokud nebudu mit moznost tu pracovat, proste odjedu. s batohem jsem prijel, s batohem odjedu, je mi to uplne volny. celej svet je otevrenej a plnej dobrodruzstvi.

o tom, ze bude v longrunu (tedy treba 5+ let po vystoupeni) UK mnohem silnejsi nepochybuju. vsak UK vzdycky byla a vzdycky bude silna ekonomika. kdyz trochu prostudujes mechanismy eu, je patrny ze staty v unii zapojeny automaticky ztracej suverenitu a sobestacnost a naopak ziskavaji zadluzenost a zavazky. takze je po vystoupeni hodne co ziskat. ale jak sem podotknul samozrejme by po vystoupeni libra padla na kolena kratkodobe, to je vic nez jasny.

jinak to ze jim berem praci je pravda. treba u nas v praci je nejvetsi podil cechu, je nas tam ted asi 6. kdyz sem schanel novy lidi, sef mi vyslovne rekl "ja chci dalsi cechy, sezen mi cechy". Jak LuisFig0 celkem trefne podotkl, oni se proste po praci vozerou a je jim to jedno. Bud si dalsi den hodeji "sick" nebo jsou totalne nepouzitelny. Neplati to pro vsechny to bych krivdil, ale ten trend je tam jasne videt. Oproti tomu my nechodime pozde, sme sikovny, pracovity, nedelame podely, co se rekne to je, proste fungujeme.

jako urcite jsme pro ne podradny ukacka to jo, ale ze by nas nesnaseli to bych zas nerekl. prumernej anglican je v pohode typek, kterej si nedela s nicim starosti a ma u prdele. myslim, ze hlavni duvod co jim na eu vadi je opravdu ta diktatura, centralizace moci a ty mechanismy proste.
heled ja to asi napsal moc ostre, vezmu to po odstavcich Ty pises ze celej svet je otevrenej, coz je proste realne blbost, skoro nikde to nejde, krome prave EU, se takhle jednoduse sebrat a jit pracovat a tim padem i zit, vetsina statu si svuj pracovni trh chrani a bez prace holt nejsou kolace, tak ten zivot taky za moc nestoji a delat nekde ilegala, je podle me horsi, nez zustat doma. Ocividne ses s nicim takovym nikdy nesetkal, prave kvuli EU zhyckanosti :-)

Ja taky nejsem fanda ty EU byrokracie a blbo narizeni, ale proste vidim i ty popirany benefity a hlavni je prave ten volne se pohybovat, zit, cestovat pracovat,

UK je malinkatej ostrovni stat, dokonce i cela Evropa je v ramci svetovy ekonomiky spis mensi subjekt, opravdu si myslis, ze jsou sami schopni odolovat, cim, jak? Zadluzenost a zavazky, komu v EU jak, nerozumim. Jak je ta ekonomika sama o sobe slaba je videt prave na tom padu ty Libry ted, opravdu si myslis, ze v soucasny globalni ekonomice je vyhoda se uzavirat?

to brani prace, nesnaseni atd. jsem prave hrotil ad absurdum, protoze to je retorika vsech ruzne vypatlanejch nacionalistu po cely Evrope, pokud neco podobnyho podporujes, zaviras ten otevrenej svet jeste mnohem vic, coz je proste hrozna skoda

ja si taky myslim, ze to co se ted deje v Evropskym Parlamentu je skoro zlocin obcas :-) ale tim, ze to cely ted rozkopeme, se bohuzel nic nevyresi ani nevylepsi.
  od Kory8
 čtvrtek 14. duben 2016 17:02:15
Já se tady teda nechci pouštět do debat o tom, jestli je EU dobrá nebo špatná. Ale souhlasím s Nusikem, ten volnej pracovní trh je podle mě víc nuts než si tu připouštíme/te. Možná proto, že už to v současné době vnímáme jako samozřejmost, ale já, aniž momentálně nemám ambice vycestovat do civilizované Evropy za prací, tuhle možnost řadím mezi největší benefity naší populace a jestli bych nerad o něco na evropsko-politické úrovni přišel (pochopitelně tu nemusím zdůrazňovat základní lidská práva a tu zkurvenou cenzuru), pak právě o tuhle výhodu.
  od Baker Franc
 středa 1. červen 2016 13:46:14
6.jpg
5.jpg
4.jpg
Nálada na párty se nenápadně přehoupává z lehký opilosti do stavu totální ožralosti. To jsou ty chvíle kdy střízlivej odcházím z klubu, protože kamarádi jsou už prostě jinde. Kultura pití je v Británii šíleně silně zakořeněná. Takovej národní sport řekl bych. Obzvlášť mezi mladejma je to společnej koníček, kterej mají snad všichni. Takže jsem jedinej abstinent na večírku a moc mě to baví. Pro Brity je to ale zvláštní a nečekaná situace. Takže kámoš mi začne opatrně vysvětlovat, že je to v pořádku když jako nechci pít, ale že kdybych prý chtěl, že mě jako uvede do tématu, že se o mě pak postarají, dovedou mě domů a všechno. Jak přátelský a přívětivý.
3.jpg
Oni vidí moulu co se v životě nenapil piva a potřebuje trochu pokřtít, zatímco mám odpito víc než polovina těch děcek s kterejma teď u stolu halekáme písničky z rádia. My už jsme pravidelně nasávali na základce. Vidím se jakoby to bylo včera. Je mi 16, jsem na diskotéce s kámošema a kopu do sebe panáky, abych nebyl nervózní a mohl se bavit s holkama. Rychle se dostanu do stavu, kdy je všechno úplně skvělý, líbám se s Anetou co jí znám od vidění a snažím se jí dostat do kalhotek co nejrychleji to půjde. Skvělej stav ale netrvá moc dlouho a přichází stav kdy je mi zle. Motám se po diskotéce jak vítr v bedně, střídavě chodím na čerstvej vzduch a zase dovnitř, piju matonku a namlouvám si, že se mi snad už brzo udělá dobře. Pak padnu venku na ulici na čtyři, zebleju se jak azor, popotácím se o pár metrů dál a vykouzlím ještě pár vodopádů. Smradlavej od kouře a blitek jedu taxíkem domů s prázdnou peněženkou a melancholicky vzpomínám jak to bylo všechno krásný. Všechny ty pohyby na tanečním parketě, vábení samiček, zvaní na panáky, hulákání s kámošema, pohodička, pivka, cigárko, opilecký žvatlání. Ale je to pryč. Je mi šíleně zle, motá se mi celej svět, chci aby mi bylo dobře. Je mi smutno a cítím uvnitř prázdno. Smutný uchlastaný prázdno, co se nikdy nenaplní.
2.jpg
Už je to pár let co nepiju a cítím se fakt úžasně. Na parketu v klubu sem hurikán, dokážu se dobře odvázat a bavit i s přiožralejma kámošema. Ale že nepiju a proč to tak je, to jim asi nikdy nevysvětlím. Ani nečekám pochopení. Je mi to jedno. Dělám si co chci. Nic nevysvětluju, nic neočekávám.
1.jpg
Už je nad ránem a zaklapnou se za mnou dveře klubu. Vycházím do klidné ulice naší čtvrti, která ještě spí. Fouká mírnej vánek a vzduch tak krásně voní jarem. V tom tichu je slyšet každej můj krok. Huňatý stromy teď už krásně prorostlý listím ševelí ve větru a já vůbec nechvátám domů, jen si tak jdu klidnou chůzí a vzpomínám na všechno co se ten večer odehrálo. Po pár neúspěšnejch pokusech se mi podařilo sehnat pokoj v luxusní čtvrti kde pracuju, asi 2 minuty chůze od restaurace. Je to tu jak z pohádky. Krásný malý domečky s nastřelenou cenou před nimaž parkujou luxusní auta lidí což už natrefili svojí zlatou žílu a teď srkají život plnými doušky. Úzký ulice který architekturou připomínají Itálii a motání se v nich mi přináší nebývalý potěšení. Dál vykračuju cestou domů s úsměvem na tváři a uvědomuju si, že sice střízlivej, ale je mi neskutečně dobře. Je mi krásně. Takhle jsem si to vybral. Takhle to chci. Takhle je mi dobře.
  od blackbbooo
 pátek 3. červen 2016 15:49:03
Na zacatku clanku, kdyz jsi mluvil o chlastu a party, jsem si rikal, ze jsi ty prvni 4 fotky vybiral totalne na plech, pac jsou to jen cerne fleky, kde toho moc k videni neni, ale evidentne jsem se mylil. Jde proste o tvuj zvlastni postovaci vkus a ty pekne fotky z normalniho barevnejsiho zivota ses rozhodl, ze pred nami budes ukryvat asi...?
  od Baker Franc
 sobota 4. červen 2016 0:17:43
blackbbooo píše:..
:D tak to mame asi fakt jinej vkus. ja se vzdycky hodne rad prochazel v noci po mestech je to jedna z mejch nejoblibenejsich cinnosti a ty "cerny fleky" o kterejch pises se mi dost libej a mimochodem sou to fakt dobry kousky ;-)
  od Baker Franc
 čtvrtek 21. červenec 2016 18:23:57
čau lidi, nemám pro Vás teď nový zajímavý fotky, tak nahodim aspoň pár písniček, co mě v poslední době zaujaly. doufám, že si užíváte super léto a jíte hodně vodního melounu. PS: čtu ten novej thajskej blog na aréně a je to fakt slušnej materiál :D
pole.jpg










Starýho psa novejm kouskům nenaučíš

Po posledním postu to bude znít hodně kontroverzně, ale o to větší je to sranda. Minulý pondělí mi kámoš z práce povídá „deš na pivo po práci?“ očekávajíc moje klasický ne jako 100x předtím. Překvapivě jsem ale řekl „jasně jdu, proč ne“. A to je přesně ono. To že jsem x let neměl dobrovolně alkohol neznamená, že si nedám pivo, když chci.

Takže Jimbo říká barmance „tady kámoš ještě v UK nepil, takže bysme začali s ehm..“ . „Dám si Pilsner“ přerušuju jeho proslov vybírajíc to nejsilnější co měli. Ta hořkost Pilsneru je velmi laskavá, tak osvěžující. Ámen. Večer sem se skvěle bavil, nutno dodat, že 2 kousky mě totálně sundaly.

Pak jsem každej den tahal někoho po práci na pivo. Ve čtvrtek mi už i Angličani začali říkat „kámo brzdi, párty only weekend ok?“ a já jim řekl to jejich posraný „dont worry“ s kterym úsměvně vycouvávají z každýho průseru jakoby se nic nedělo.

Push, push, push..

Když máte dny volna, pije se po večerech dobře a vstává se ještě líp. Horší bylo, že mě čekal pátek + sobota + neděle od rána do půlnoci v práci, navíc plná restaurace celej den, takže jen push push push. No a do toho páteční kalba s lidma z práce po celodenní únavný šichtě. Už celkem vytrénovanej z toho popíjení piva jsem v sobě probudil starý zvíře a držel krok s partou celou noc. Piva, drinky, cigára, všechno prostě. V 5 ráno se rozednilo a my jsme zavírali klub. Dovrávoral sem se domů pro pár hodin spánku před sobotním pushem v práci, nařídil milion budíků a zmizel z reality. Ráno bylo překvapivě fresh. Začínám půl hodinou otáčení se kolem dokola ve sprše, pak rubu kafe a dostavím se na pracoviště v mírně rozsřelenym stavu. Celou dobu se musím smát. Jak jsem mohl ustát všechen ten chlast, ani se nepoblejt a nemít ráno kocovinu, to nechápu.

Sobota v práci byla bohužel jedna z nejvíc busy co jsem viděl a sáhl jsem si na úplný fyzický dno. K večeru už skoro přesvědčenej, že chci jen skončit a jít domů spát, mi došlo, že moje oblíbená servírka končí u nás v práci. A zrovna během posledních pár týdnů jsme se hodně moc sblížili. Pořádně se nerozloučit by byl hřích.

Takže po celodenním pushování sedíme totálně vyčerpaný před restaurací a padne ta otázka „jdeme teda aspoň na jedno?“ Tak nějak se dobelhám do klubu a pošlu to tam. A pak obživnu. Něco Vám řeknu. Páteční kalby v Manchesterskejch klubech jsou fakt mega přísný, ale oproti sobotním legendárním kalbám je to jen studená polívčička. Jdeš se na záchody vychcat a kluci tam u pisoárů stojej vítězoslavně v kroužku a šňupou kokain jak zběsilí. Hudba drnčí hlasitě klubem a my se vlníme v rytmu. Letmý polibky, zvuky rozbitýho skla, nekonečnej smích lidí kolem. A pak se rozednívá.

Znova to tam zavíráme. Se sluchátkama v uších tancuju po chodníku celou cestu domů, nařídim milion budíků a zmizim ze světa pro pár hodin spánku. Probudim se totálně rosekanej, pak klasika půl hodiny otáčení v horký sprše abych chytil trošku barvičku a trochu života. Naleju do sebe asi 3 litry vody a jdu na věc. V práci to bolí. Ale fakt moc. Řek bych že sem ten den asi tak 20x umřel. Ale pořád se směju. Jak jsem mohl ustát všechen ten chlast? Je to magie.

National living wage on the fly

Někdy v průběhu června přišla do mých dnů nečekavě deštivá nálada. Takovej ten lenivej nedělní den pod mrakem plnej deště, co se táhne jak psí lejno. Dochází mi, že už mám Manchester dost okoukanej. Furt ty stejný lidi, co říkaj furt ty stejný věci. Stejný auta, stejný obchody, stejný restaurace, stejný počasí, stejný vjemy. V práci furt to stejný meny, stejný přípravy, stejná hodinovka. Nic novýho co se můžu naučit. Lidi se začali měnit, ale ta stará parta mi teda připadala lepší. Skoro jakobych tam napůl chtěl pracovat a napůl hledal záminku proč odejít. Ale kam? Do Londýna? Do Edinburgu? Tam budou ty stejný angličani jako tu, to můj lenivej nedělní den pod mrakem plnej deště, co se táhne jak psí lejno nijak nevyřeší.

Během dalších týdnů se všechno nečekaně samo vyřešilo. Zážitek, kdy mě poslali do jiný restaurace pokrýt sekci, protože sem na to dost dobrej a kde sem taky musel dřít jak kůň ve stresu z toho, že každá surovina je jinde, než v mojí známý ledničce, ve mě vyvolal silný pocit říct si o víc peněz. Po 20 minutovym rozhovoru, kdy sem vysypal co mám na srdci a šéf řekl, že si zasloužím víc peněz a že je dostanu protože sem o to požádal, se zdálo vše na dobré cestě. Když za ním jdu po třech týdnech s výplanicí „co se děje, že je tam pořád 7.20?“ a dostanu odpověď „manažerka řekla, že se teď nikomu přidávat nebude“, mé mračné dny se hned rozjasnily.

Buen día señor

Paralelně s touhle story jsem na začátku léta našel na jihu Španělska úžasnej festival ovoce, všechno super-zralý, nejlepší kvalita, pěstovaný na okolních organickejch farmách, sněz kolik chceš. Pro mě úplná povinnost navštívit. Jen aby bylo jasno. Když se řekne ovoce, tak tim nemyslim, že si koupim na Vánoce pytel mandarinek v penáči a jim to doma u televize. Když já řeknu ovoce, tak tim myslim něco, co si za posleních 7 let probilo cestu mým jídelníčkem až na první místo, něco co vytlačuje všechno ostatní. Někdo si kupuje auta, někdo děvky, někdo boty, hodinky, cigára nebo fet. Já jedu v ovoci. A jedu v něm hodně. Díky mojí vnitřní integritě a čestnosti je prakticky nemyslitelné mě uplatit penězi v situacích, kdy se kdokoliv jiný uplatit nechá. Ale jak jde o ovoce, jde všechno stranou. Pro zralý mango udělám skoro cokoliv. Pro zralý avokádo, udělám jakoukoliv lumpárnu. Pro ovoce jsem schopnej lhát, podvádět, krást, dělat intriky, maskovat, překrucovat, natahovat, cestovat dlouhý vzdálenosti. Prostě všechno.

Brexit

Místo toho abych řešil nějakou dovolenou jsem do práce přitancoval rovnou s výpovědí. Na konci Srpna mě čeká Španělsko, jen já, malej batoh, spacák, jednosměrná letenka tam, a neomezenej čas pobytu. Tomu říkám pořádná dovolená, když si sám řeknu, kdy skončí. Jo a mimochodem, absolutně nikoho tam neznám a neumim ani slovo španělsky, takže zábava zaručena.
  od blackbbooo
 čtvrtek 28. červenec 2016 2:36:10
Musim rict, ze obdivuju, ze se poustis do takove akce znovu, pokud jsi jeste nezapomnel, jak jsi se citil jeste pred pul rokem a tentokrat si to das jako bonus bez jazyka v zemi, kde je vic nez 20% nezamestnanost. Namisto vyhrateho mistecka opet akce. GL!
  od JaVie
 čtvrtek 28. červenec 2016 17:24:41
Moc hezkej blog! :poklona: Máš jeden ze tří blogů, které na PA "pravidelně" se zájmem sleduji, jinak ostatním blogům chybí/došla štáva, takže doufám že začneš postovat trochu častěji...

Od toho Španělska bych tě rád odradil, protože to je dost riskantní, ale bohužel jsem dostal stejně crazy napád a já sám se tam chystám (zá-ří) :) ...Původně jsem tam chtěl odletět už vloni, ale pár věcí se zkomplikovalo a já zůstal v ČR s tím, že budu pracovat na mé nově zvolené profesi a odjedu taky do VB...Avšak po brexitu se vracím ke svému původnímu plánu...

Takže GL a co nejvíc datailně postuj svůj trip po Španělsku at vím co mě čeká za srandy :D
  od Baker Franc
 čtvrtek 8. září 2016 14:57:58
Prolog: Pilot byl asi úplnej retard, místo hladkýho přistání s náma doslova třísknul o ranvej.
Edit: Nemám zajímavý fotky, protože mě teď nebaví fotit. Video z festivalu točil někdo jinej.

Nejlepší hotel na světě

Letiště v Málaze je už na první dojem důležitá a používaná mezinárodní spojka. Velkoryse mě vítají útroby hlavní haly jenž působí hodně prostorně a vzdušně. Po minutě statečnýho vzdorování místnímu podnebí sundavám anglickej svetr a nechávám minulost kompletně za sebou. Je půlnoc, sraz máme v 11 dopoledne. Sednu si na lavičku chystajíce si objednat uber, když v tom mi přijde smska z airbnb. „Sorry, now we dont have beds, Best regard Alberto P.“ A v zápětí přichází druhá smska „booking room is impossible now, because im not at home, sorry, Romima.“ Během následujících 5 vteřin mi problesknou hlavou všechny ty výpočty, že když teď najdu jinej pokoj, tak mě to bude stát přinejmenším 100 euro jen za nějakejch 7 hodin přespání a učiním rychlé rozhodnutí nic nehledat. Napadne mě projít se k nedalekýmu moři, ale po 400 metrech to vzdávám, protože zavazadla jsou dost těžký. Všude kolem jsou krásný palmy, různý kytky a keře co neznám. O jeden extra lepkavej keř se mi povede hned opatlat. Zkušeně vyhledám klidný místečko kousek před letištěm, trávník střiženej jak z americkýho filmu a ulehám mezi malý palmy.
050920162935.jpg
Venku je krásnejch 22 stupňů, leží se mi pohodlně, mám místo, kde mě nikdo nebude rušit. Cvrčci cvrkaj po okolí, vane mírnej vánek a hřejě mě krásnej pocit, že už nemusim do práce. Už nikdy do tý restaurace nemusim. Je to pryč. Nademnou zářej hvězdy a pak, když spokojeně usínám mi dojde, že jsem si právě booknul ten nejlepší hotel na světě.

Ze sna mě probere syčení. Možná nějaká kobra, nebo prasklá parní trubka. Kdepak. Zavlažovací systém. Tajemství zdejších krásně zelenejch palem, trávníků, záhonků a bůhvíčehoještě jsou malý trubičky neviditelně trčící přímo ze záhonů z nihž stříká voda. Rychle vyskočim a lapám do rukou svoje věci. „doprdele, doprdele, doprdele“ mumlám z polospánku, napůl pořád netušící, co se děje a na půl snažící se rychle sbalit svoje věci a zmizet před vlnou tsunami, která se rychle a neúprosně blíží. Stihnu to, zalezu si pod most na stále vyhřátej asfalt z předešlýho dne. Položím na zem ladně kalhoty a svetr místo matrace a nerušeně dospím do svítání. Pak posnídám a prvním autobusem co jede ráno z letiště se vydám do města na prohlídku.

Dostaňte mě odsud pryč!

Město mě nenadchne. Ošklivý domy, dusná atmosféra, horko, špína, prach a v neposlední řadě je neděle, všechno je zavřený, nudný jak opičí prdel. Nějakej kluk s holkou po mě chtějí peníze na autobus, odmítám netušíc jestli fakt potřebujou pomoc, nebo jestli je to nějakej místní scam. Výběr EUR z bankomatu s příjemnym kurzem 1:1 k libře, tolik málo stačí člověku k opravdovému štěstí a duchovní naplněnosti. Po nějaký době se vydám zpátky na letiště a najdu svojí ovocnou skupinku co čeká na transfer na festival ovoce.

Jakmile autobus rozrazí ztísněnou atmosféru města a rozjedeme se po cestě vstříc dobrodružství, mám šanci poprvé spatřit hornatou a neskutečně líbeznou krajinu Andalúzie. Je to něco tak jinýho a unikátního, že to neumím slovama popsat. Ale být tu a projíždět skrz je moc příjemný. Sedím s Francouzem co se jmenuje Julian, nebo tak nějak. Vyslovuje se to stejně jako „žilien“. Dělám si asociaci s tím jak jsem v práci na svojí sekci vždycky krájel okurky na mandolíně v úpravě „žilien“ abych si snadněji zapamatoval jeho jméno. Po úvodním small talku, nastupuje docela uspokojivá konverzace, která se později přetočí v jeho zkušenosti s obchodování s bitcoiny, těžbou bitcoinů, historií kurzu bitcoinu, ale to už otočím hlavu směrem z okna, přestávám mluvit a zakoukám se směrem do hor, jak se táhnou po cestě a na stromy co na nich rostou a jak do nich fouká vítr.
050920162931.jpg
Oproti vší hnusotě, zpocenosti a ztísněnosti, která vás ve městě potká má španělská vesnice a venkov vůbec všechnu svojí krásu vystavenou na odiv. Všechny vesničky jsou nádherný, krásný domečky vystavěný v horách obklopený vinicema, políčkama s avokádovníky, mangovníky, pomerančovníky a různými dalšími níky, třebas fíkovníky. Autobus se konečně proplete všema horskejma serpentýnama a doveze nás na místo festivalu, tak nějak uprostřed ničeho v horách.

Zaslouženej odpočinek po roce dřiny



Pak jsem zažil nejlepší dovolenou svýho života vůbec. Potkal spoustu novejch kamarádů, co mají stejný zájmy. Absolvoval návštěvu opravdu divoký permakulturní farmy. Po nocích jammoval s ostatníma na kytaru, bubny a další nástroje. Jedl nejlepší avokáda, fíky a manga ve svym životě. Měl hudební vystoupení před publikem a ustál to. Absolvoval absolutně ulítlej biketrip v podobě dvouhodinovýho výšlapu do těch brutálních kopců co tu jsou, až na vrchol toho nejvyššího v okolí a potom orlí downhill střemhlav dolů s větrem v zádech. Byl součástí spousty workshopů, diskusí a sportovních aktivit. Ale hlavně a především jsem zase žil. Zase mě to bavilo jako ze začátku po příjezdu do Anglie. Užíval jsem každej den, každou minutu, bez nutnosti něco dělat, někam lítat, něco zařizovat, stresovat se. Prostě jentak být, jentak si lelkovat a přejídat se tunou ovoce v opravdu ohromující kvalitě.

Asi největší ukazatel pro mě osobně i když je to poněkud „mimo“, celej festival strávenej absolutně offline, ani jeden status na facebooku kde jsem nebo co dělám a dokonce ani jedinou fotku jsem nevyfotil. Tak moc sem si to užíval, že sem nechtěl mrhat ani vteřinu času na nějaký focení. A to i s odstupem času hodnotím jako takovej malej zázrak ve vesmíru.

No jak jsem již psal výš, mám koupenou jen jednosměrnou letenku, žádný kontakty, žádný kontrakty, žádnej odvoz domů. Při rozhovorech s lidma jsem šel hned s kůží na trh, že hledám příležitosti a že mám všechno otevřený. Slovo dalo slovo, rozhodil jsem sítě co to šlo. Všem se myšlenka toho, že jsem skončil s prací a přijel doslova s otevřenýma dveřma do budoucnosti líbila, ale že by měl někdo pro mě příležitost, to se teda říct nedalo. Pak to už vypadalo úplně beznadějně. Nikdo pro mě neměl místo. Ani příležitost. Na maily z minulosti žádná odpověď. Pak zbývaly 4 dny do konce, pak 3 a 2. Se sklopenýma ušima, že jsem to prostě nedal jsem čapnul notebook a šel do hospody pod kempem na wifinu, že si teda koupím předraženou letenku domů.

Nech to plavat..

A jak už to tak v pohádkách bývá, internet v hospodě zázračně nešel. Nejdřív trochu nejistota, že se nedostanu domů, ale nechal jsem to plavat a šel zpátky. Byla přicházející hvězdná noc. Jann, němec, co už 4 roky v kuse bez zastávky jezdí z farmy na farmu a pouze dobrovolničí za jídlo a nocleh mě na půli cesty zastaví a říká „Romane, mluvil sem Marií a Hannusem co mají velkou farmu, možná je tam místo, zítra večer přijedou na festival“. Všechno se to tak nějak samo sehrálo a najednou sedím v autě, na tom úplně posledním místě co se nějak zázrakem uvolnilo, na sobě mám obrovskou těžkou bednu s mangama, melounem, avokádama, papájama, okurkama a hroznovym vínem, horký španělský slunce mi žhne do tváře a jedu kamsi, vůbec netuším kam, s lidma, co jsem před pár hodinama poznal.

Ve dvou třetinách úmorný tříhodinový cesty kamsi zastavíme u moře, prej „můžete se jít nadejchat čerstvýho vzduchu na 10 minut“. V hlavě počítám jestli je to už 7 nebo 10 let, co sem se naposledy koupal v moři, okamžitě schazuju všechno oblečení kromě trenek co v nich spim a vlítnu do vody jako střela. Zavřu oči, kopu nohama do tempa a vší silou plavu kraula. Jen plavu a plavu co to jde. Když otevřu oči, vznáším se na širym moři. Daleko od pláže. Vlny mi bijou do tváře a několikrát se nachlastám slaný vody. Pocit spokojenosti střídá několikrát nekontrolovatelnej záchvat smíchu. Plavu pomalu, klidně a uspokojeně zpátky ke břehu.

V hlavě mi běhají všechny zážitky z předešlých dní. Získal jsem kontakty a informace, jaký bych doma od počítače nikdy nezískal a to všechno jen díky chuti a motivaci udělat něco totálně šílenýho. Jen díky touze změnit svůj nudnej život. A povedlo se to. „Funguje to, mám to“ pomyslím si a spokojeně se pousměju pozorujíce rozpálený slunce tam venku nad horizontem.

Farma v horách

Farmu vlastní Německá rodina Vökelových, koupili jí kolem roku 1998 a začali zde žít, protože jejich syn nechtěl dál chodit do školy a německé zákony nepovolují takzavný „homeschooling“ neboli vzdělávání z domova. Je to tu jako z pohádky, celá farma uložená v dlouhém kopci, táhnoucí se odshora až dolů do údolí. Jednotlivé budovy jako kuchyně, koupelna, záchody, internetová kavárna, domečky hostů, společenský dům a další jsou uloženy na různých místech různě vysoko v terénu, propojené malými cestičkami, které lemují záhony, stromy, kaktusy aloe vera a fíkovníky. Dostali jsme úvodní okružní prohlídku a já začal pomalu objevovat všechny ty zákoutí co tu jsou a všechny malinký roztomilý budovy a co v nich je schovaný. A zároveň jsem objevoval i smíšený pocity v sobě, jenž mi na jednu stranu říkaly, že jsem v ráji a na druhou stranu mi říkaly „super, tak si to viděl, teď tu tejden pobydeš a šup zpátky domů, kde to znáš!“

Obvzlášť první dny moje potřeba booknout zpáteční let domů byla velmi urgentní řekl bych. Naneštěstí (nebo na štěstí) stál nejlevnější lístek do Prahy 90 liber, pak byla možnost booknout nějaký Německo za 50liber a zbytek dojet stopem. Tak jsem to tak nějak chvilkama vyhledával a chvilkama odkládal a pak vyhledával a zas trochu odkládal až mi jeden den došlo, že je mi tu moc dobře a že nikam nejedu.
040920162928.jpg
Život na farmě je tak jinej. Bydlím v útulnym zelenym karavanu, jenž parkuje pod dubovým stromem. Uvnitř je elektřina, umyvadlo s tekoucí vodou, pohodlná postel a internetovej kabel co nefunguje. Vstanu ještě za tmy, někdy jdu do společenskýho domu hrát na kytaru, někdy si jdu udělat snídani, někdy jentak sedět na zápraží a plánovat na internetu další cesty. V 7 se začne rozednívat a údolí se pomalu probouzí, místní obyvatelé vylézají ze svých domečků a karavanů, kohouti kokrhají a všechno se dává do pohybu. Kolem osmé hodiny ranní vykoukne za horami slunce a údolí okamžitě zalije světlo. Většinou sedím vysoko na kopci na terase, snídám a pozoruju to.
040920162926.jpg
Pak se jde pracovat. Každej den je jinej. Někdy pracuju ve skleníku, navážím hnůj do záhonů, zasazuju okurky nebo sklízím papriky. Jindy se uklízí společný prostory. Další den čistíme svah od dříví, to pak nosíme do kopce, řežeme na zimu a malý kousky štěpkujeme v drtičce. Jindy kopu brázdu pro elektrickou kabeláž, další den zase sklízíme aloe, hrozny z vinice, fíky nebo karob. Mezi devátou až desátou ranní začne bejt opravdu horko, většinu dnů je tu přes 35 stupňů. Někdy děláme na přímym poledním slunci a je to i náročný, ale dělá se jen 5 hodin denně a práce mě moc baví.

Štěstí

Učím se toho spoutu o permakultuře, soběstačnosti, alternativních technologiích, ale máme i pěkný workshopy na všechny možný témata použitelný též pro život ve městě. Lidi jsou tu úžasný, žijeme jako jedna komunita, všechno sdílíme, všechno děláme společně. Je to moc naplňující. Přestal jsem už tak předplánovávat věci jako dřív, přestal jsem na sebe tak tlačit a víc si začal užívat dny. Mám nějakou představu u budoucích měsících, ale je to všechno otevřený a může se to kdykoliv změnit a když dojde na věc, prakticky nevím, co bude zítra. A je mi to úplně jedno. Mám totiž důležitější věci na práci, než se zaobýrat čímkoliv jiným, co se neděje právě teď v tuhle chvíli. A to co se teď děje je štěstí. Alespoň tak si ho představuju. Určitě je to ono. Musí být. A pokud ne, tak tohle k němu minimálně povede. Musí vést. Určitě je to ono. Vím to.
060920162950.jpg
  od Evka
 pátek 9. září 2016 18:45:03
Hmmm.. ty stromy, kopce, to ovoce .. voní to až sem :-)
  od Baker Franc
 středa 30. listopad 2016 16:25:40
15170782_1519018691447236_3238254318830102515_n.jpg
Thajsko je ... divočina. Čekal sem ledacos, ale tohle asi ne. Je to moje první cesta do Asie, takže ten kulturní šok je obrovskej. O to víc se to násobí tím, že se všemu (jak je již dobře známo) divim. Ale abych nepředbíhal.
15181470_1519024158113356_174383572363712937_n.jpg
Kdesi v útrobách Německa nasedám na svůj zatím nejdelší let do Bankoku. Letí se přes 10 hodin bez mezipřistání. Sedadlo si jako správnej low cost cestovatel nikdy nerezervuju, i přes to si na většině letů a to jich bylo už přes 10, vytočím lucky sedátko u okýnka, který mám nejraději. Tady ale schytávám sedačku uprostřed, z obou stran umačkanej jako sardinka v beznadějně vyprodanym letu. Začínám se křižovat. Naštěstí si hned po vzletu nějaká holka přijde pro nějakýho vedle mě sedícího kluka a odtáhne si ho sebou do spárů svojí svatyně a já rázem upgraduju na ekonomickou dvojsedačku s extra polštářkem, dečkou a minerálkou navíc. Patřičně se rozvalím jako boss, aby všichni věděli kdo tady má za ušima!
15193517_1519015928114179_5799090068751032447_n.jpg
Vepředu je jeden záchod pro první třídu a v prostřed letadla 4 záchody pro ostatní. Ale jako na potvoru všichni chodí dopředu na ten nóbl. Vytočená letuška každýmu už těžce neasertivně vysvětluje, ať použije záchody vzádu. Nasraný lidi se potácí zpátky uličkou a mrmolí něco jako „bitch“. A po každý takovýhle scénce letuška chytne ten dečko-závěs v uličce co přepažuje první a druhou třídu a škubavým pohybem s ním uzavře cestu do ráje. A vždycky při tom udělá takovej pohled očima ve stylu „nečumte vy chudá lůzo, na týhle kocábce ste vy ty švábi, radši si cucněte minerálky zadarmo“. Náramně se bavím a jím ovoce a živý tyčinky co jsem propašoval do letadla.
15202574_1519017788113993_3431034705560104044_n.jpg
O Bankoku mi vyprávělo mnoho kamarádů. Většina mi říkala vypadni odtamtud co nejrychleji můžeš. Pro vnitrostátní lety se používá jiné letiště a je třeba na něj přejet transferem. Před letištěm je takovej plastovej stoleček, za ním sedí chlápek co mi zkontroluje letenku, dá mi razítko ja ruku jak v nějakym klubu „Přátelé třešniček 1977“ a uvede mě do rozpadajícího se autobusu.
15219502_1519018034780635_8309078224238671050_n.jpg
Mimochodem Thajky jsou nádherný (samozřejmě né ty ošklivky). Neskutečně mě překvapuje lowcostová aerolika AirAsia. Krásný čistý zánovní letadlo, usměvavej a úslužnej personál, krásný letušky. Za 25 euro jsem v evropskym letadle takovou službu nikdy nedostal, ani nic co by se tomu blížilo. Tady je to netradičně za málo peněz hodně muziky.
15232184_1519018448113927_2892601015683141785_n.jpg
Přilétám do Chiang Mai. Město na severu obklopené zelení, oblíbená turistická destinace, místo mého ovocného znovuzrození. První dny zažívám obrovskej kulturní šok a pocity „je to tady úžasný“ střídají v sinusoidě pocity „musim odsud co nejrychleji vypadnout, tohle je šílený“
15241760_1519018231447282_7251980965483597348_n.jpg
Pár dní po příletu se rozkoukám, získám svoje oblíbený spoty na trhu s ovocem, pronajímám si úžasný retro kolo s takovym tim předním světlem na dynamo, po pár neúspěšnejch pokusech kupuju thajskou simku, nacházím měsíční bydlení za super cenu, zorientuju se v cestování po městěstkejch uličkách i hustym provozu, naučím se říkat thajsky děkuji a kupovat mladý kokosy po deseti za lepší cenu. A konečně, jdu na setkání do parku se zdejší ovocnou elitou, přichází asi 20 lidí, nacházím spoustu novejch kamarádů se kterejma budu teď trávit čas a posbírám nějaký kontakty a info. Na to že jsem tu týden, přiletěl jen s notebookem v batohu s jednosměrnou letenkou a už jsem se kompletně zabydlel docela slušnej výkon řekl bych.
15267660_1519018131447292_3041464428208578804_n.jpg
Doufám, že se mi tu bude líbit a splní to tu moje očekávání. Nevím jak dlouho tu budu je to poměrně otevřený, vlastně jediný na čem to všechno stojí je, kolik přátelství tu budu schopnej navázat a jak mi ty lidi „sednou“. Zatím to vypadá nadějně. Tento blog ukončím výčtem věcí, co jsou tu normální.
  • :club: Když jdete po městě pěšky, všichni řidiči tuktuku (motorko-taxík) a červenejch taxíko-auto-autobuso-SUVček na vás drze troubí a nabízejí jízdu. Odmítat 10 lidí během pár minut není nic extra příjemnýho.
    :club: Thajci se usmívají, hodně usmívají. Né všichni samozřejmě ale ti co jo se usmívaj fakt hodně. Je to milý.
    :club: Když na křižovatce odbočuješ vlevo a máš to volný, jedeš na červenou.
    :club: Jsou tu psí gangy. Jdu nad ránem po ulici a potkám 4 psy co si to vykračujou proti mě. Všichni psi jsou tu ale super friendly, skoro si vás ani nevšimnou. Je to bezpečný.
    :club: Vzduch je tu odpornej. Nikdy by mě nenapadlo být vděčnej za čistej vzduch, ale tady jsem to pochopil. Tohle se fakt nedá představit, až teprve když to člověk zažije (zadejchá), pochopí.
    :club: Thajci nemluví anglicky a hodně z nich i když umí, tak řeknou, že ne protože se bojí, že by udělali nějakou slovní chybu. Komunikace je na spoustě místech velkej problém.
    :club: Většina cedulí je popsaná thajsky, absolutně netušíte jestli je to obchod, hospoda, nemocnice, hostel nebo kavárna. Turista je tak odsouzenej k žití v turistický bublině míst který jsou popsaný anglicky což může být ale dost vzdálený od zdejší kultury, proto je dobrý se co nejvíc snažit komunikovat s místníma.
    :club: Když na silnici zastavíte, není to problém, ostatní vás objedou.
    :club: Psi si tu úplně běžně lehnou přímo do prostřed silnice a spí tam. Všichni je bez problému objedou.
    :club: Když jedete na silnici v protisměru, není to problém, ostatní vám udělají místo, abyste mohli projet.
    :club: I když by leckdo řekl, že je to tu levný, spousta cen třeba u ovoce je nastřelená. Je tu spousta turistickejch pastí. Lze smlouvat. Například mladej kokos. Běžná cena ve stánku v obchodním domě je 50 bathů. Na nočním trhu ho lze pořídit za 40, 35, 30. Když jdete na velkej ranním trh s ovocem, můžete ho pořídit za 35, 30, 25. Když jdete k prodejci co má jen kokosy a vezmete jich 10 najednou, dostanete se na cenu 16 – 20 bathů za jeden. A podobně to funguje asi se vším zde.
    :club: Thajci jsou stydlivý a plachý.
    :club: Thajská úslužnost (když už se koná) je naprosto k neporovnání s tím na co jsme u nás zvyklí. Tady když si člověk něco kupuje i když třeba maličkost, přijde si jako „Pan Zákazník“. Až mi to někdy bylo i trochu nepříjemný.
    :club: Na velkym trhu je běžný, že se tam syrový maso válí na nějakym stolku v 30 stupňovym vedru půl dne, lezou po tom mouchy a šíleně to smrdí. Předpokládám že z těchto mas se pak dělaj ty dobrůtky pro turisty na večerních trzích. To sou pak ty příběhy jak někdo tejden sere na hotelovym pokoji.
    :club: Voda z kohoutku tu není pitná
    :club: Na silnici se tu občas troubí, ale není to agresivní troubení jako u nás, spíš neco ve stylu „jsem tady za tebou, dávej pozor předjíždim“
    :club: Nevím jak jiný města, ale Chiang Mai je neuvěřitelně bezpečná. Není problém tu jít sám po ulici, v noci, dokonce i v temnejch postranních uličkách, všechno jsem vyzkoušel. Dokonce i holky mi říkaly, že se tu cítí bezpečně, že sem žena může normálně sama bez obav jet a cestovat tu.
    :club: Nikdo se mi tu nepokusil nic ukrást, udělat na mě nějakej podfuk nebo něco podobnýho.
    :club: Přes den je horko.
15284084_1519024788113293_2804369973119163208_n.jpg
  od Kory8
 středa 30. listopad 2016 18:24:32
S AirAsia mám stejnou zkušenost, pro mě vzor, jak má fungovat low-costová letecká společnost (a letušky mají fakt nádherný). Ještě bych vypíchnul, že je to jediná letecká společnost, jejíž propagační magazín na palubě letadla se mi fakt líbil - opět vzor toho, jak to má vypadat. Travel3sixty je totiž fakt povedený časopis, skvělou formou maximálně splňuje požadavky marketingu/PR. Články v něm jsem hltal a přečetl ten časopis skrz naskrz, dokázal mě nahlodat k přemýšlení o cestě do mnoha destinací, o nichž jsem před tím neměl ani ponětí.
  od Baker Franc
 pátek 2. prosinec 2016 6:01:48
S tím časopisem to cítím úplně stejně a přesně jsi to vystihnul. Taky jsem ho zhltnul od začátku až do konce. Když jsem ještě doma kupoval letenku, měl sem pocit, že kupuju nějakou asijskou extra lowcostovku, byl připravenej na rozpadající se smradlavý letadlo co možná spadne a ten jaw dropping efekt po nástupu na palubu byl boží :) a ještě to tam hezky vonělo.
  od Baker Franc
 neděle 18. prosinec 2016 15:50:55
chiang-mai-wat.jpg
BIG CHANGE !!

Ahoj kamarádi. Začalo to tady před více než třemi lety jako random blog, který si postupně díky svojí autentičnosti získal srdce mých fanoušků A:heart: Blogování pro mě byla vždycky srdcovka a tak to zůstane i nadále. Odjezd do Asie na mě hodně zapůsobil hlavně zevnitř, potkal jsem hodně inspirativních lidí a trošku se zas posunul tam, kam chci. Poslední rok blogování mi došlo, že jsou věci, které bych rád vyjádřil, ale jsou textem nepředatelné. Hodně kamarádů, co tu mám dělá Youtube, který sleduju už hodně dlouho a měl vliv na můj vývoj. Na YT jsem našel všechno o vaření, cestování, meditaci, všechnu tu inspiraci z vlogů ostatních, informace o jídle a o zdraví, je toho tolik, že si troufám říct, že Youtube mělo zásadní podíl na tom, kdo dnes jsem. Šťastný člověk, který žije přesně takový život jaký chce. Samo se to nějak sešlo a po tom, co jsem nahlédl pod pokličku i z té druhé strany – strany tvůrců obsahu, jsem se rozhodl založit Youtube kanál.

Je to pro mě přirozeně další vývojová fáze blogování, prostředek k sebevyjádření. Určitej prostor, kterej je jenom můj a můžu si v něm sdílet, co se mi zlíbí. Dělám to jen pro zábavu. A dělám to v Angličtině. Asi to nebude pro každýho, ale pokud to shledáte jako Váš šálek kávy, srdečně zvu k odběru a sledování. Buďte vítáni :potlesk: ;) Pokud se rozhodnete se mnou na platformě komunikovat, budu moc rád, když komunikace proběhne v Angličtině, protože se soustředím na Anglicky mluvící publikum. Mám toho v plánu ještě hodně procestovat a anglickej channel mi pomůže mnohem líp otevřít dveře k novým příležitostem a pomůže mi potkat lidi naladěný stejně jako já.

Na závěr nutno podotknout, že nemám skoro žádnou zkušenost s produkcí videí ani nějakou sebe-prezentací, takže to grindím od microstakes metodou pokus-omyl. Vaše shovívavost je tedy na místě. Za jakékoliv projevy podpory jsem moc vděčný. Je to pro mě vzrušující čas, pracuju na tom teď každej den a dávám do toho srdce. Snad se z toho časem vyklube tak kvalitní tvorba, jakou jsem poslední 2 roky předváděl zde na blogu.

S pozdravem Baker.











  od Baker Franc
 neděle 19. únor 2017 1:31:45
prague_banner.jpg
Čau grindeři. Přišla na mě chuť zase zaťukat do klávesnice, tak jsem tu. Čte to ještě vůbec někdo?

Thajská kapitola je u konce. Musím říct, že za ten rok a něco jsem byl na hodně místech a potkal hodně lidí, ale žádné z těch míst ani lidí se mi neopouštělo tak těžce, jako naší ovocnou grupu z Chiang Mai. S některými lidmi jsme se sblížili opravdu hodně a moc mě to obohatilo. Mám za sebou asi milion snězenejch kokosů, desítky litrů smoothies, tunu thajskýho curry a hřejivej pocit u srdce. Taky jsem zažil úžasný taneční párty, docela brutální nehodu na scooteru, epický ovocný meetingy, výlety do divočiny, skvělý rande s cizinkou, vlastoruční sklizeň banánů v džungli, pravý thajský pouliční trhy, smlouvání o ceny, vodopády, horka, psí gangy, deště, slavný youtubery, otravu jídlem, úsměvy, upřímý podledy do rozzářených očí mých přátel, výlety na kole, nádherný východy a západy slunce, lahodný freshe, pořádně jsem provětral platební kartu i svoje emoce.

A pak, jednoho večera, mi to došlo. Chybí mi kousek obyčejnýho života. Kousek usazenín se. Chybí mi chodit do práce. Chybí mi kytara a zpívání a čeština. Chybí mi náš černej humor, naši šikovný a chytrý lidi, který se sice furt mračej, ale zůstávají alespoň sví a mají prostě u prdele nějaký společenský zdvořilosti. Kdo zažil Anglickou "fake politeness" v plný palbě, ví moc dobře o čem mluvím. Nejednou jsem vysvětloval svejm Anglickejm kamarádům, co se mě 50x denně ptali "jak se máš", že v mojí zemi se tě nikdo "how are you mate" neptá. "Jakto?", Divili se. "Protože u nás to nikoho nezajímá" s úsměvem vysvětluji a čtu z jejich očí překvapenou reakci říkající něco ve smyslu "to máte super chlape, mě je taky u prdele jak se máš, ale musím se tě ptát 50x denně, protože je to naše společenská zvyklost".

"Ty vole, jemu chybí chodit do práce jo?" říkáte si určitě. Jo chybí. Mít dlouhý prázdniny je super, ale když jsou ty prázdniny dlouhý 6 měsíců.. Začala mi chybět rutina. Ráno vstát a jít do práce. Začít dělat a mít danej program. Nemuset nic řešit. Něco smyslupnýho vytvářet, dělat něco pro lidi, spolupracovat na něčem, něco budovat. Na chvíli se zastavit, sundat ten lowcostovej batůžek se třema trenkama, třema párama ponožek a třema ušmudlanejma tričkama a pořádně se zase zapojit do společenský rutiny. Hezky se voblíct, dát si luxusní snídani v kavárně, pak pořádnej oběd, projít se po parku, počíst noviny. Čumět po práci do PC jako trouba, platit nesmyslně daně, chvátat na autobus, vstávat na budíka, pít chlorovanou vodu z kohoutku, stresovat se kvůli úplnejm píčovinám. To vše mi začalo, veřte nevěřte, chybět.

Něco zase změnit. Žádnej určitej cíl, žádnej záměr, žádnej hlubokej smysl. Prostě udělat změny. Nemusel jsem hluboko dumat, aby mi došlo, že chci zkusit žít v Praze. Vždy jsem byl ten kluk z malýho města co jel do velký Prahy na výlet a večer musel busem zpátky domů. Teď chci bejt ale nefalšovanej Pražák, pán metra a tramvají co si jezdí jen v tarifním pásmu a všechny ty vesnický prdele nechává daleko za sebou :D

Ono totiž žít v Česku nezní jako nic extra zajímavého, minimálně mě 2 roky nazpátek by to znělo jako totální kokotina. Ale žít delší dobu v zahraničí a po té zkušenosti jet žít do Prahy, to je úplně jinej kalibr. Vidím jí úplně jinejma očima. Očima turisty. A je to úžasný. Ty nádherný budovy, co tu máme. Atmosféra starýho města. A nočních ulic. A náplavka. Kachny. Sochy. Parky. Dlouho jsem ten klenot neviděl, ale cestování mi otevřelo oči. Teď už to krásný, co tu máme vidím. A jsem za to rád.

Zapojil jsem svou pověstnou akčnost a bydlení našel ještě před příletem z Thajska. Bez prohlídky jsem to vzal a po příjezdu se objevil rovnou se spacákem ve dveřích. Přihlásil se do hudební školy na lekce zpěvu od nějakýho muzikálovýho profíka. Už mám za sebou 3 lekce a je to rychta. Nejen pro peněženku ale i co se týče výsledků. Hledání práce bylo easy peasy. Moje strategie byla oslovit ty nejlepší restaurace a postupovat k těm slabším. Ono po tom co jsme tam v 5 lidech pushovali 700 lidí za den, 13 hodinový shifty bez breaku v totálním randálu, kdy člověk nemohl jít 3 hodiny na záchod, protože ty ztracený 2 minuty času by poslaly ke dnu celej výdej, 50-70 hodin týdně krájet like a boss a grindit sekce jakoby to byl nějakej RPG dungeon se sidequestama, po týhle zkušenosti si fakt můžu dovolit i ledacos sebedrzejšího (co se kuchyní týče).

Udělal jsem si teda list těch největších Pražských bossů, jak v nějakym Need 4 Speed a poslal 20 emailů ve stylu: Baker s dobrou praxí ze zahraničí a chutí pracovat. Moje speciality jsou pozitivní přístup, úsměv a tah na branku. Moc rád si k Vám zajdu zašpinit rondon na zkušební směnu. Životopis zasílám v příloze.

Zafungovalo to velmi dobře. Na pohovor jsem si sbalil do batůžku rovnou rondon, kalhoty, boty, kuchařskou čepici, prostě všechno. Po 4 minutách mluvení jsem řekl, že bych se rád podíval do kuchyně. "Dobře, tak to domluvíme". "Teď", řikám, "věci na převlečení mám tady v batohu". "Tak jestli s tím souhlasíš?" říká provozní směrem k šéfkuchaři. Dali mi uvařit hořčičnou omáčku, kterou jsem tam přes trému (kterou jsem nedal znát) vykulil na první střelu a ve finiši předvedl delikátní práci se solí, octem a cukrem. Následoval dýňovej krém, kterej sem si od základu v podobě zpěnění cibulky až po mixování tyčákem povodil absolutně na pána. Pak mi řekl "nakrájej cibuli na jemno". "Kolik" říkám. "Hodně". Chytnul sem vocílku jak starej řezník Krkovička a pobrousil kudlu co to šlo. A jel sem bomby. Když kolem mě procházel šéf, řekl něco jako "ty ses do toho teda pustil" při pohledu na plnou mísu kostiček cibule. Poměrně rychle jim došlo, že sem nepřijel do Prahy na babetě a že ta Anglie v cvčku asi není fake. Takže snapcall.

Práce je náročná, děláme i 14 hodinový směny bez breaku a někdy je to fakt busy, ale líbí se mi tam (neřeknu kde dělám). Pár dní po mém příchodu nahodili komplet nový menu a některý jídla jsou fakt úžasný. Všechno děláme každej den čerstvý z dobrejch surovin, žádný polotovary, téměř nikdy se nepoužívá mikrovlnka. Domácí vývary každej den nový, domácí demi-glace. Domácí bramborový noky. Pečeme si svůj kynutej chleba, každej den fresh. Atd, to by bylo nadlouho asi.. A nejlepší je, že si kdykoliv můžu vybrat cokoliv z menu a zadarmo si to udělat a sežrat :D Prostě spot snů.

Usadil jsem se. Mám práci snů, novou nabušenou kytaru (při placení to docela bolelo, ale má to dobrej sound), super pokoj v bytě přesně podle mejch potřeb, trénuju zpěv každej den a užívám si Prahu plnými doušky.

Šíleně se těším na jaro, rozkvetlý stromy, náměstí plný turistů, hudbu v ulicích, Stromovku, Petřín, Divokou Šárku a Hvězdu Oboru. Cizinka mi přijede na návštěvu. Těším se na jarní dny, kdy si budu se sluchátkama v uších a kafíčkem v ruce pěkně brouzdat Malou Stranou a nic neřešit. A někde v daleký budoucnosti, až budu uspokojenej z Prahy, někde tam v dálce na mě čeká Zéland, Skotsko, Kanada, ovocný festivaly, busking s kytarou, stovky litrů ovocnýho freshe, další krásný lidi, situace a místa co mi přijdou do života a kdoví co ještě. Nechám se překvapit :)

Děkuji za přečtení blogu, moc mě to bavilo hodit zase svoje myšlenky na papír a určitě se dobře pobavím, až si tyhle řádky zase za 3 roky přečtu. Pokud chcete, můžete kouknout na video z ovocnýho festivalu zde.

Mějte se krásně :)
Baker.
  od Tywinn
 neděle 19. únor 2017 1:42:57
Jsem tak přemýšlel co k tomu napsat.. Asi napíšu jen - neuvěřitelný přístup. :poklona:

Pokud jsi opravdu tak vyrovnaný a spokojený jak píšeš, tak to musí být úžasný pocit. :)
  od SitkaCZ
 neděle 19. únor 2017 9:42:03
Super prispevek, v jake restauraci pracujes?
A doufam ze dorazis na pristi PA sraz. Planujeme ho na 23.3., jsi srdecne zvan!
  • 1
  • 13
  • 14
  • 15
  • 16
  • 17