Můj měsíc s paleo stravou – 1.

Správná výživa je jednou z podmínek správného fungování lidského organismu. Jelikož, snad s výjimkou Phila Iveyho, pokeroví hráči jsou jen lidé, musí i oni dbát na to, aby jedli zdravě. Alespoň pokud nechtějí zabřednout do průměru. Dnešní článek je o mé zkušenosti s paleo stravou. Ta podle mnohých stojí na těch nejlepších poznatcích, které jsou dnes v oblasti výživy k dispozici.

Foto: pixabay.com

Co v dnešní době jíst, abychom byli krásní, štíhlí a plní energie

Konečně začnu správně jíst! Předsevzetí, které si nejen začátkem roku dává spousta lidí. Proč snahy udělat něco se svým jídelníčkem tak často končí naprostým fiaskem? Problém tkví již v samotné formulaci tohoto cíle. O tom, co je správné, tedy našemu tělu prospívající, a co nám naopak škodí, se vedou letité spory i mezi odborníky. Jak stojí v knize Pozitivní poker: „V jednom týdnu jsou v módě cukry, aby se hned následující týden staly veřejným nepřítelem číslo jedna.“ Do této chvíle patrně nebyl objeven takový stravovací plán, který by byl přijat jak širokou veřejností, tak experty v této oblasti. Je proto naším údělem experimentovat a nakonec si vybrat takový směr, který nám svědčí (alespoň pro tuto chvíli) ze všech nejlépe. Asi není třeba zdůrazňovat, že gulášovou nebo pivní dietou kýženého výsledku – cítit se a vypadat dobře –, nedosáhneme.

Čím tedy začít? V dnešní době je na výběr celá řada alternativ. Od dlouho prosazované nízkotučné stravy, mezi jejíž hlavní charakteristiky patří více menších porcí jídla  denně, omezení tuků a poměrně vysoký přísun sacharidů, přes dělenou stravu Lenky Kořínkové (ok, humor stranou) až po vegetariánství nebo třeba raw. Zhruba uprostřed tohoto spektra leží přístup, o němž jste již možná slyšeli. Mám na mysli paleo stravu nebo jednoduše paleo. A právě tu jsem se rozhodl vyzkoušet. V následujících řádcích se budu snažit podat zpověď o programu Whole 30, což je takové paleo hard.

Pravidla Whole 30 jsou nekompromisní: žádné přidané cukry a sladidla, obilniny, luštěniny ani mléčné výrobky. Ti z vás, kteří ještě nehodili ručník do ringu, tak pravděpodobně učiní během následujícího okamžiku. Poslední ne je totiž vyhrazeno alkoholu v jakékoliv podobě.

Zpátky do jeskyní. Nebo ne?

Životní styl paleo vychází z přesvědčení, že lidské geny jsou nejlépe přizpůsobeny jídelníčku našich paleolitických prapředků. Pro lepší představu, období paleolitu se datuje někde mezi 2,6 miliony až 10 tisící let před našim letopočtem, kdy jej prakticky ukončil nástup zemědělství. Podle autorů knihy Jídlo na prvním místě pak „moderní, průmyslově vyráběná strava založená na zemědělských produktech našim genům nevyhovuje“. Ideální jídelníček by se proto měl podobat tomu, který praktikovali dávní lovci a sběrači (a sběračky).

To však neznamená, že bychom se měli vrátit do jeskyní a snažit se naklonovat zmrzlé mamuty. V podstatě jde jen o to, jíst co nejméně zpracované a kvalitní potraviny, které našemu zdraví prospívají, a vystříhat se těch, které našemu zdraví škodí. Chcete-li o něco podrobnější popis, zdravé jídlo by mělo a) podporovat zdravou psychologickou reakci, b) podporovat zdravou hormonální reakci, c) podporovat zdravé trávení a d) podporovat fungování imunitního systému a minimalizovat záněty. Výše uvedené skupiny potravin, tedy přidané cukry, obilniny, luštěniny a mléčné výrobky, nesplňují jeden či více z těchto standardů, a proto našemu zdraví škodí. Žádné Švýcarsko mezi jídly neexistuje.

První (neúspěšné) setkání s paleem a skok do neznáma

Poprvé jsem se o paleo stravě dočetl zhruba před rokem. Šlo o příspěvek absolventa programu Whole 30. Odkojen radami odborníků na výživu z pořadu Jste to, co jíte jsem kroutil hlavou hned při první zmínce, která hovořila o nutnosti naprostého vyloučení pečiva. Celozrnný rohlík, lučina a šunka nebo sýr, klasická snídaně v podání dua nutričních odborníků Cajthamlová a Havlíček. Ok, bez pečiva se snad dá přežít. Čtu dál, co si dám případně k obědu. Nejprve se dozvídám, co si rozhodně nedám: rýži, těstoviny ani brambory, natož tak knedlíček nebo hranolky. A co tedy? Maso, vejce, ryby, zeleninu, ovoce a ořechy. A to nejen k obědu, ale v různých kombinacích po celý den (případně i zbytek života). Článek dočítám jen ze setrvačnosti a hned po dočtení putuje k ledu.

Začátkem roku 2015, zhruba o rok a několik desítek kilogramů spořádaného „junk foodu“ později, příslovečně bouchám pěstí do stolu a říkám dost. Jendo, takhle to dál nejde. Necítím se tak, jak bych chtěl, mám pár kilo nadváhy, a proto si vzpomenu na jakousi paleo stravu. Přitom zafunguje selektivní paměť, původně negativní dojmy jsou vytěsněny hluboko do nevědomí, a já nadšeně objednávám výše zmíněnou paleo bibli Jídlo na prvním místě. Jelikož jsem byl odhodlaný ke změně, knihu jsem hltal, a přestože spousta informací v ní obsažených se více či méně příčila zdravému rozumu, vysvětlení autorů (Dallas a Melissa Hartwigovi) dávala smysl. Po dočtení knihy jsem přesto přese všechno narazil na značný odpor mého mozku, který se mnou rozehrál prohnanou racionalizační partii. Trvalo mi dalších několik týdnů, než jsem zvítězil, a pocítil skutečné odhodlání změnit tak razantním způsobem své stravovací návyky.

Abych podstoupení programu dále neodkládal, skočil jsem do něj rovnýma nohama. Předtím než nastoupím do tramvaje do stanice Utrpení, říkal jsem si, musím se ještě pohostit poslední nezdravou večeří. Vydal jsem se proto do jednoho z fast foodů a poručil si to nejobludnější menu, jaké bylo k mání. Cestou zpátky jsem se ještě stavil pro čokoládu, chipsy a pár piv. Tak trochu v naději, že mi bude pořádně špatně, a zítřejší detox přivítám s otevřenou náručí. Nakonec si můj kachní žaludek poradil i s takovou kombinaci. Druhý den ráno jsem začal.

Inspirace: Jídlo na prvním místě – Dallas a Melissa Hartwigovi; Autor: Jan Chvojka;