Proč se nechcete živit hraním live cash game

Chodí mi občas od různých lidí zprávy a většina jich je jak přes kopírák: "ahoj, chtěl bych si taky vydělávat živou cashovkou, co bys mi poradil atd.".

Tohle je článek o tom, proč se ve skutečnosti cashovkou živit nechcete. Nečekejte sérii vtipů vyprávějících, co se dá na pokeru zažít. Tohle je totiž ta nejsyrovější pravda o životě live cash game regů, kterou Vám žádný z nich na rovinu neřekne a ani se to nikde jinde nedočtete. Tohle je realita, která se skrývá třeba i pod pozlátkem, jakým je můj blog.

Foto: Pixabay.com

Poker je ujíždějící vlak

V prvé řadě si neodpustím srovnání, že poker je jeden velký ujíždějící vlak. A to vlak, který ještě navíc za jízdy odpojuje vagóny. To co stačilo na porážení hry před dvěma roky, už dneska nestačí a to co stačí dneska, nebude stačit za rok. A v České republice a zejména v Praze, jsou ty hry z celého světa bezkonkurenčně nejtěžší. Lidi, co tuhle hru pro obživu hrajou, se postupem času rozdělují na dvě skupiny, na ty co jim ten vlak už ujel a na ty co v něm ještě jedou. Když se podívám do doby, kdy jsem s live pokerem začínal, tušim to je tři roky zpátky, tak jsem na stolech potkával hráče, z nichž někteří byli pro mě vzorem a dneska jsou bez peněz a hledaj si práci.

Pokud jsem v úvodu psal o ujíždějícím vlaku, který za jízdy odpojuje vagóny, měl jsem tím na mysli skutečnost, že pokerový průmysl dlouhodobě upadá. Ubývají hráči, ubývají herny, ubývají stoly, snižují se stakes, ale především ubývají ryby nebo chcete-li rekreační hráči, tedy ti, z jejichž peněz profesionální hráči žijou. Mohl bych tu uvést desítky důvodů, proč tomu tak je, ale tím z mého pohledu nejzásadnějším je, že poker nebo přesněji jeho nejrozšířenější varianta holdem přestává být pro rekreační hráče zábavou. Tím jak se v čase zlepšuje herní úroveň regů, tím rychleji ryby prohrávají a tím více je eliminován prvek náhody, který původní rozdíly alespoň částečně odmazával. Tím jak ubývá rekreačních hráčů, tak se mění i poměr rekreačních a profesionálních hráčů na stole, čímž se opět zrychluje tempo, jakým ti přeživší rekreační hráči prohrávají. Extrémní příklad a realita některých dnů tohoto roku pak vypadá tak, že v Praze přijde rekreační hráč na stůl plný profesionálů, kteří ho opucujou tak rychle, že ten původní důvod proč přišel, tedy zábava ze hry, se úplně vytrácí. A co si budem nalhávat, ani toho největšího milovníka hry nebaví odcházet devět z deseti dnů v minusu.

Z předchozích dvou informací, tedy že poker je stále těžší a her je stále méně, se dá dovodit, že pokud byste se chtěli hru naučit tak, abyste ji teď poráželi, tak to vlastně nebude stačit, protože než se to naučíte, ujede ten osekaný vlak zase o velkej kus dál a je otázka, jestli se vůbec dá ještě dohnat, pokud v něm už nesedíte. Jestliže se teď rozehlédnu, kdo hraje v současnosti v Praze ty nejvyšší pravidelné stakes, tedy 50/100Kč, pak tu nevidim jediného hráče (rega), který by s tou hrou začal v posledních třech letech, ale regů, kteří s tou hrou v posledních třech letech skončili úplně nebo museli přejít na nižší hry, bych dokázal vyjmenovat celkem dost.

Ruzovka a jeho blog: Deníček live cash game poker rega

To co tu píšu, se dá interpretovat ještě i jiným způsobem. Největší zabiják regů a přitom prakticky neviditelný, je rake. Jsou to totiž jednoduché počty. Jestliže sedí osm regů s jednou rybou na stole a budu předpokládat, že ti regové jsou všichni zhruba stejně dobří, tak aby něco vydělali, musí ryba dlouhodobě prohrávat více než se na stole narakuje. Zatímco dříve se o ten rake defacto dělilo více rekreačních hráčů a nároky na jejich "odhazování" tedy nebyly tak vysoké, dneska už to často stojí na jednotlivcích a není těžké spočítat, že jsou rekreační hráči, se kterými jste na stole reálně ztrátoví, "prohrávají moc pomalu". Jenže ani v takové situaci si většina regů neodsedne, protože díky varianci není ta záporná winrate na první pohled poznat a pak tu často bývá ještě zabiják regů číslo dva a tím je lákadlo rakebacku za odsezené hodiny. Celé to pak vede k absurditám toho typu, že sedí na stole osm regů a jedna ryba a v casinu se objeví druhá ryba, pro níž není zrovna volné místo. Logicky se nikdo zvednout nechce, když je tu šance na stoprocentní zlepšení hry a protože další hráči jsou v nedohlednu, nastává logické řešení v podobě vyplácení regů - celý stůl se složí na jednoho, který se za tu vybranou sumu zvedne. Ano i toto se v Praze už děje a je to bohužel nutné zlo. Proti pravidlům to nejspíš není a o etice tenhle článek nepojednává. Mě osobně v těchto situacích popravdě ani nenapadá lepší řešení. Když už se to rozepisuju o věcech, které se mohou zdát ne zrovna košér, pak musím zmínit i skutečnost, že pro regy není v českých (a vlastně ani v těch zahraničních) casinech výchozí situace úplně stejná. Asi vám docvakne, že když někdo chodí do stejného casina několik let, zná se se všema dealerama i floormanama, chodí spolu na pivo nebo na pařbu, pak v určitých sporných situacích může padnout rozhodnutí v jeho prospěch. Nemluvim tady o podvádění, ale představte si třeba tu nejjednodušší situaci, kdy přijdete do casina ve stejnou chvíli jako dlouholetý reg X, kamarád floormana Y a na stole bude jediné volné místo. Asi neočekáváte, že si sednete nebo že se snad o to místo bude losovat. Tohle drobné zvýhodňování v různých podobách se děje ve všech pražských casinech bez výjimky, ať už více či méně viditelně. Nekritizuju to, jen konstatuju.

Ruzovka a jeho blog na Facebooku: Deníček live poker rega

Noční život a další koníčky

Jestli má někdo po tom, co tu píšu, stále ještě pocit, že je rozumné usilovat o kariéru cashovkáře v Praze, pak pokračuju výčtem negativních aspektů tohohle "úžasného povolání", čímž jsem měl možná začít. Tím nejzásadnějším je noční život, z čehož se pak odvíjí spousta dalších negativ. Můžete si myslet co chcete, ale lidské tělo neni naprogramované na práci v noci. Jestliže v evoluci člověk desítky nebo stovky tisíc let v noci spal a ve dne pracoval (sháněl obživu, lovil nebo whatever), pak svému tělu asi jen tak neporučíme, že to teď najednou bude jinak. Nebudu se tu přít o to, jak moc je to zdravé či nezdravé, protože to je jen malá část problému. Fungování v noci a o víkendech (a nejen to) z vás chtě nechtě dělá tak trochu asociály. Časově se sice v odpoledních hodinách protínáte s běžnou populací, ale spoustu standardních večerních událostí (večeře v restauraci, kina, divadla..) si prostě kvůli své práci musíte odpustit, respektive to své práci musíte časově maximálně přizpůsobovat. Asociála z vás pak činí i to, že o své práci si nemůžete s nikým normálním popovídat, ale i to, že momentální swing vás bude ovlivňovat i v reálném životě a pokud jste včera prohráli padesát tisíc, pak dneska na nějaký kino a romantiku asi moc náladu mít nebudete. Tím načínám kapitolu prolínání profesního a soukromého života. Jak už jsem psal, tak největší nevýhodou živé cashovky, je velmi malý počet hand, které odehrajete a s tím spojené časově delší swingy. Zároveň si uvědomujete, že prohrané peníze nejdou vyhrát rychle zpátky a to vás žene do další frustrace. Každý hráč se s tim vyrovnává po svém, ale osobně neznám nikoho, kdo by si stres z pokerové práce ve větší či menší míře nepřenášel i do normálního života. Jestliže měsíc v kuse prohráváte, pak na to prostě mimo pokerový stůl nejde nemyslet. Tohle se pak ještě více umocňuje se snižujícím se bankrollem, protože co si budeme povídat, (nejen) v Praze nemá opravdu safe bankroll, tedy takový, na kterém se jakákoliv prohra skoro neprojeví, téměř nikdo. A tuhle negativní náladu pak přenášíte na ostatní.

Noční život jde ruku v ruce se závislostmi. Ty se bohužel nevyhnou téměř nikomu. Drtivá většina cashovkářů v Praze jsou gambleři, ať už ve větší nebo v menší míře. Tedy spíš v menší, protože ti co to přeháněli, tu už teď nejsou. Kdyby se dalo spočítat, kolik už regové prohráli na ruletách, ultimate holdemu, blackjacku a kdovíjakých dalších doplňkových sportech, asi by to bylo nemile překvapivé číslo. Někoho to láká coby rychlé řešení momentálně neúspěšné session, jiní si to pinknou jen tak z nudy nebo proto, aby vyplnili svůj čas. Další závislosti jdou pak ruku v ruce se stylem života, kdy hrajete v noci, často nevíte, v kolik hra skončí a pokud zrovna skončí dřív a vy jste zvyklí chodit spát až ráno, pak neni moc možností co dělat a k nápadům zajít na jedno nebo spíš na jednoho už není daleko. Pak už je to jen o tom, kdo se jak dokáže krotit a kdo si tohle dokáže jet obden nebo častěji. Kokain mezi pokerovými hráči taky není zrovna tabu, a kde je chlast, drogy a prachy, jsou i lehčí dívky nebo děvky. Skloubit tohle všechno, noční život a permanentní stresy s partnerským životem je dlouhodobě prakticky nemožné, a pokud bych měl udělat malou rychlou statistiku, pak vězte, že mezi cashovkářema je stěží deset procent těch, co mají svou stálou dlouhodobou přítelkyni/ partnerku/ manželku. Jestli mi chcete někdo namítnout, že ti regové alespoň dělají práci, která je baví, tak vás opět rovnou vyvedu z omylu. Po těch letech hraní, stovkách hodin strávených na stolech, tisících suckoutů, několikerých překonaných finančních krizích, dnech kdy sice vyhráváte, ale soupeři si na vás vybíjí svou zlost z proher a po tom všem permanentním stresu, vás poker bavit přestane. Já s těma pár hráčema mluvim každý den. Nikdo to nepřizná veřejně, ale ten pocit vyhoření a "zbytečnosti" v těch lidech prostě je. O to víc, když jsou uzavřeni jen v Praze. Každý chce dělat práci, která ho baví, ale v určitém věku chcete zároveň, aby ta práce měla nějaký smysl. Smyslem naší práce je vlastně přinášet zábavu rekreačním hráčům, a když se rozhlédnu kolem sebe, tak si stále více všímám, jak se tenhle smysl úplně vytrácí a jen částečně ho nahrazuje uspokojení z finančních odměn (výher). Jestli znáte některé profesionální cashovkáře, pak můžete mít pocit, že jsou to spokojení lidé, ale kohokoliv z nich jsem měl možnost poznat více z blízka, topí se v důsledku své pokerové kariéry čas od času v depresích. Tuhle práci nechcete dělat a tenhle život nechcete žít, to mi věřte. Konec úvahy.

(A pro rejpaly – tenhle text nepíšu se zatemněnou myslí po prohrané session ani po rozchodu. Mám ho v hlavě už delší dobu a osobně jsem přesvědčenej, že díky tomu, že jsem v businessu zdaleka nejkratší dobu ze všech, díky častému cestování, dostatečnému bankrollu a třeba i tomuhle blogu, jsem na tom ve srovnání s ostatníma ještě poměrně dobře.)