Jan Nakládal v rozhovoru pro Poker-Arenu

Šestadvacetiletý Jan Nakládal patří mezi nejlepší české pokerové hráče. Mnoho úspěchů posbíral na online scéně, největšího dosavadní výhry ovšem dosáhl na živé scéně. A to přímo v Main Eventu World Series of Poker. Předloni v něm Honza obsadil pěkné 18. místo a domů do Kožušan si vezl $357,655. Světovou sérii od té doby nevynechal a po letošním WSOP jsme tedy našeho reprezentanta vyzpovídali v exkluzivním rozhovoru pro čtenáře Poker-Arena.cz...

Foto: PokerArena

JAN NAKLÁDAL V EXKLUZIVNÍM ROZHOVORU PRO POKER-ARENU:

Na WSOP jsi nebyl poprvé. Byl pro tebe letošní ročník v něčem rozdílný oproti těm předchozím?

Letošní ročník byl pro mě určitě nejnáročnější, protože jsem vlastně přijel na uplný začátek a odlétal poslední den série. Rozdílný byl také způsob mého pobytu ve Vegas, dřive jsem bydlel v hotelích, tenhle rok jsme si v 10 lidech pronajali vilu, s čímž jsou spojené určité výhody i nevýhody. Ale určitě bych příště radši jel zase na vilu než do hotelu. Jinak, co se týče hry samotné, tak jsem už věděl, do čeho jdu a co můžu očekávat. Akorát pole na sit and go satelitech se trochu ztížilo oproti předcházejícím rokům.

Máš přehled o tom, kolik jsi během letošního WSOP strávil hodin za pokerovými stoly?

To je dobrá otázka. Jeden Američan mi ukazoval super program na trackování výsledků ze sitek i MTT dělaný právě na WSOP, kde si zaznamenával i kolik hodin strávil hrou. Bohužel jsem tohle zjistil až ke konci svého pobytu, takže jsem si jej ani nepořizoval. Ve Vegas jsem byl myslím 58 dnů. Dejme tomu, že 40 dní jsem hrál a každý den jsem odehrál průměrně osm hodin. Takže by to hodně od oka vycházelo na 320 hodin, ale asi to bude víc.

To je pořádná porce živého pokeru. Připravoval ses na to nějak předem a je pro tebe náročné se s tím vyrovnat?

Dopředu se moc připravit nedá, kromě nějakého cvičení, protože je to i fyzicky dost devastující sedět x hodin na jednom místě a nemít možnost odejít, dokud není přestávka. Z minulých let jsem už věděl, že to zvládnu, tak jsem se toho moc nebál. Každopádně ke konci WSOP se už snad každý těší pryč. Je to náročnej maraton.

Kromě spousty hodin znepříjemňuje pobyt v Las Vegas kombinace venkovního vedra a klimatizace v kasínech, na což si stěžuje mnoho hráčů. Je to něco, s čím musíš bojovat, nebo už seš na to za ty roky zvyklý?

Tak na tuhle věc si zrovna moje tělo zvyknout moc neumí. Mám pocit, že 9 z 10 lidí na vile bylo aspoň chvíli někdy během pobytu nemocných. To, jak je to šílený, si nepředstavíš, dokud tam nejsi. Jdeš chvíli po parkovišti do kasina a už se zpotíš a v kasinu je taková zima, že jsou tam lidi v bundách. Máme takovej vtipnej obrázek, jak jdeme v padesátistupňovém vedru a v ruce máme svetry a bundy.

Některým hráčům se v turnajích při postupu do dalších dní vyplavuje v těle adrenalin a mají problémy usnout, zvlášť, pokud jde o nějaký velký turnaj jako je třeba Main Event WSOP. Dělalo ti problémy po příchodu na pokoj ihned usnout?

Letos jsem neudělal postup s žádným velkým stackem, ale mám pocit, že už jsem si zvykl, takže i kdybych postoupil jako chip leader, tak to nebude to, co mě bude držet vzhůru. Vzhůru jsem byl spíš kvůli spolubydlícím na vile. /smích/ Což je teda vlastně jedna z těch zmiňovaných nevýhod společného bydlení.

A při tom památném předloňském deep runu?

Taky jsem neměl problém usnout, byl jsem utahanej jak kůň. Víš, že máš jen pár hodin na spánek a já bez spánku funguju otřesně, takže primární cíl je usnout a nic dalšího neřeším.

Tím osmnáctým místem ses postaral o jeden z největších českých pokerových úspěchů. Je to něco, co ti teď u stolů dodává sebevědomí nebo je to spíš o tom, že věříš ve svoje schopnosti?

Tak to vůbec neberu. Co bylo, to bylo. Nežiju v minulosti, sám nemyslím na minulost, dokud mi ji někdo nepřipomene. Myslím, že jsem tak zdravě sebevědomej, že vnímám svoje schopnosti dost realisticky (moje vnitřní očekávání jsou pak dost shodné s reálnými výsledky). S čímž teda většina lidí v pokerové komunitě má dost problém. Aspoň v té české se skoro každý šíleně přeceňuje, pak teda taky většina po čase upadne a málokdo se drží nějak dlouhodobě. Vnímání svých schopností realisticky je podle mě hrozně duležitý nejen v pokeru, ale i v životě. Ale to jsem už trošku odbočil. /smích/

Foto: PokerArena

Patříš mezi naší špičku. Najdeš mezi českými hráči někoho, kdo tě inspiruje a posouvá dál nebo pro další rozvoj čerpáš hlavně u zahraničních hráčů?

Dříve jsem čerpal hodně zkušeností od českých hráčů. Dnes už moc nemám od koho, kdo by byl o tolik dál, že by mi mohl něco extra dát. Snažím se posouvat sám dál. Jednak jsem zjistil, že ještě na to naštěstí mám mentální kapacitu, takže si sám dokážu přicházet na chyby a pak je následně odstraňovat a druhak sleduju videa na v současnosti asi nejlepším výukovém webu pro MTT turnaje - Run It Once.

Nicméně mám pocit, že to nestačí, rád bych využil celý svůj potenciál a rozhodně se můžu ještě o něco zlepšit, ale k tomu potřebuji pomoc nějakého top coache. V současnosti si pohrávám s myšlenkou, že pojedu na nějaký čas do zahraničí a nechám se coachovat někým, kdo je top.

Říkal jsi, že se nerad vracíš do minulosti, ale ještě se ohlédnu za letošním Main Eventem WSOP. Byl jsi vyřazen kousek před bublinou, navíc po soupeřově spekulativním callu. Přesto jsi nedával najevo žádné zklamání a komentoval jsi to s pro tebe typickým úsměvem a nadhledem. Je přeci jen něco, co tě pořád dokáže u pokerového stolu rozhodit a vyvést z koncentrace?

Snažím se u stolu chovat slušně a mile, takže i když dostanu bad beat tak se nevztekám a s úsměvem odcházím, ale samozřejmě jsem vždycky trochu zklamaný, protože vyhrát chci vždy. Jak se ptáš, co mě dokáže vyvést z koncentrace, tak jsem si vzpomněl na letošní incident, kde jsem byl obětí já a ještě ze mě chtěli udělat pachatele, to mě hodně vytočilo. Mám ti to popsat?

Tuším, kterou záležitost máš na mysli, poděl se se čtenáři.

Jde o situaci, kdy někdo zahazuje karty a zahazuje je tak nešikovně, že je někdo uvidí, tak to nahlásí a dealer říká, co bylo vidět. Já mám sluchátka, tak si je sundám a znova se ptám, co že teda byla ta exposed card, když ji dealer ani neotočil, jak měl. Mezitím asi další tři hráči zahodí. Dealer mi říká něco jako 'devítka v křížích' a začne se hrabat v balíčku, aby mi ji ukázal. Při tom, jak hledá křížovou devítku, tak všechny mucknutý karty, kterých už je asi dvanáct, otáčí takovým způsobem, že hráč na pozici číslo devět sedící u dealera je vidí. Odkloní se od stolu a kouká mu pod ruce naprsoto viditelně.

Já křičím na dealera 'stop', ať okamžitě přestane ukazovat další karty. Dealer úplně zmatenej, netuší, že ukazuje mým protihráčům mucknutý karty a chce, aby se hrálo dál. Necháme i zavolat floormana a samozřejmě jediné možné rozhodnutí je to, že se všechny karty otočí, abych nehrál proti soupeři, co zná 14 karet a já znám jenom jednu z těch mucknutých. Naštěstí hráč na pozici číslo jedna (Stefan Schillhabel - pozn. redakce), který měl stejný úhel jako devítka, viděl těch karet taky několik, tak mi svědčil, že dealer těch karet ukázal hodně a devítka je musela vidět. Takže se otočilo 12 karet asi na deset sekund, floorman říkal 'dávejte pozor, pak se zase mucknou'.

No tak jsme si krásně vyložili přes půl stolu karty /smích/ a koukali a snažili si je zapamatovat. Já v této handě měl zrovna na big blindu kingy. V mucknutých kartách byla dvě esa. Ta devítka, co lhala, že nic neviděla a přitom jsem ho viděl, jak se nahýbá a kouká na všechno, co může, otevřela button. Já na big blindu s kingama dávám 3bet a on se začíná na mě vztekat, že využívám toho, co jsem viděl. On je short stack kolem 20 big blindů a stejně callne ten můj 3bet. Přijde nějakej A-high flop a já jdu check-shove, protože je tam ještě flush a straight draw a pán už má za čarou hodně málo. Pán foldne a začne mi říkat, že jsem levej. Ještě teď, když se k tomu vracím, tak jsem vytočenej. Nicméně pak byl po zásluze vyřazen a odešel tím stylem, že rozkopl dveře. /smích/ Normálně mě nevytočí víceméně nic, ale třeba mi hodně vadí nadávání dealerům od hráčů, to je tak hrozně nízký a hloupý, že to se vždycky naštvu.

Program WSOP byl náročný a po sedmi týdnech už ses asi těšil na pauzu od živého pokeru. Ale přeci jen, uvidíme tě někde v nejbližší době, třeba v Barceloně?

To po pravdě vůbec netuším. Teď žádný plány na živý poker nemám.

A na závěr ještě odbočka od pokeru. Vystudoval jsi práva, ale už v prosinci na EPT Praha jsi mi říkal "teď bych se chtěl pokeru věnovat naplno". Co pro tebe znamená ten titul a přemýšlíš o tom, jak ho zužitkovat?

To, co jsem ti říkal v prosinci, pořád platí. Chtěl bych se teď věnovat v nejbližších pár letech pokeru, dokud to bude dávat smysl. Mít vystudovaný práva není k zahození, toho titulu si vážím, investoval jsem do toho spousty energie a času a jsem hodně rád, že mám vystudovanou kvalitní školu a mám nějaký zadní vrátka. Takže o to víc jsem psychicky v pohodě a necítím na sebe žádnej tlak. To bych řekl, že mám vlastně proti drtivé většině hráčů obrovskou výhodu.

Jestli ho někdy zužitkuju v tom smyslu, že bych dělal něco s právem, je otázka, na kterou teď neumím odpovědet. Možná mě poker přestane bavit a přijde zajímavá nabídka či příležitost na něco s právem, tak začnu dělat právo. Nicméně teď si užívám maximální volnosti, kterou bych v žádné jiné práci neměl a ta volnost, že si dělám kdy chci, co chci, je hrozně návyková. Neberu to jako samozřejmost, a proto se právě snažím zlepšovat, abych si tu volnost mohl udržet.

Foto: Tomáš Stacha