Maria Konnikova: Někteří lidé holce nezahodí

Psycholožka, spisovatelka a novinářka Maria Konnikova se na začátku roku 2017 rozhodla napsat knihu o pokeru. Aby pronikla do tajemství pro ni neznámé hry, kontaktovala legendárního Erika Seidela, který se v následujících měsících stal jejím coachem. Výsledek? Kniha o pokeru musela jít na nějakou dobu stranou, z Marie se stala regulárka živého okruhu s více než $230,000 v turnajových výhrách a ambasadorka herny PokerStars. O svých zkušenostech nyní vypráví v rozhovoru pro svůj domovský deník New York Times.

Foto: PokerStars

Maria Konnikova: "K pokeru mě dostal von Neumann"

Vzala jsi na rok volno, abys mohla hrát na profesionálním pokerovém okruhu. Proč?

Přemýšlela jsem nějakou dobu, o čem bude má další kniha. Zajímalo mě téma dovednosti versus náhoda a hledala způsob, jak se do toho dostat. Kamarád mi doporučil, abych si přečetla Teorii her a ekonomické chování od Johna von Nemanna, základní text o teorii her.

Jak víte, von Neumann byl jedním z géniů 20. století - vodíková bomba, výpočetní technika, ekonomika. A byl také pokerovým hráčem. Ukázalo se, že veškerá herní teorie vyšla z pokeru. Když se snažil pochopit, jak funguje strategické rozhodování, dospěl k závěru, že poker je perfektní analogie, protože je to kombinace dovedností a náhody, a protože v dlouhodobém výhledu vyhrává dovednost. Došel k tomu, že poker je ta cesta.

Věděla jsem, že musím v tomhle světě žít několik měsíců. Myslela jsem si: "Musím se tomu věnovat jako kariéře, protože jinak budu jen 'spisovatelka, co fušuje do světa pokeru'."

Měla jsi se hrou nějaké zkušenosti?

Ne. Když jsem s tím začala, nevěděla jsem, kolik karet je v balíčku. Nenávidím kasina. O hazard mám nulový zájem.

Pak jsem potkala Erika Seidela, jednoho z nejlepších pokerových hráčů na světě. Souhlasil, že se stane mým coachem, před tím mi ale řekl: "Jsi tvrdá pracantka a máš správné zázemí, kdo ví, jestli to ale povede k něčemu dobrému."

Byla to nečekaná cesta. Nemyslím si, že vy někdo mohl předpovědět, že za necelý rok od chvíle, kdy jsem nevěděla, kolik je karet v balíčku, vyhraju velký pokerový titul.

Foto: PokerStars

Co všechno ta cesta zahrnovala?

Studovala jsem, hrála jsem, žila a dýchala jsem pokerem osm až devět hodin denně. Každý den! Když jsem mezi turnaji v New Yorku, čtu, sleduji videa nebo streamy velmi dobrých hráčů.

Může tu být specifický koncept, na kterém chci pracovat, budu se dívat na videa lidí, kteří to dělají, a dělat si poznámky. Někdy pojedu do New Jersey a zahraju si na online herně v internetové kavárně. Online poker je v New Yorku nelegální, ale v Jersey ne.

Když Erik Seidel řekl, že máš správé zázemí, co tím myslel?

Myslím, že mluvil o mé minulosti v experimentální psychologii. Dělala jsem doktorát s tématem Nadměrná důvěra a riskantní rozhodování u Waltera Mischela, který vymyslel "marshmallow test".

Chtěla jsem jistit, zda se lidé s vysokou úrovní sebeovládání lépe rozhodují na akciových trzích. Lidé s vysokým sebeovládáním obvykle vydělávají mnohem více než lidé s nízkým sebeovládáním. V nepředvídatelném prostředí, jako je akciový trh, ale nakonec úspěšným lidem s vysokou úrovní sebeovládání - když se ocitnou v podmínkách, které nemohou ovlivnit - trvá déle, než jim věci dojdou. Jsou příliš sebejistí a nemají negativní zpětnou vazbu z okolí. Na druhou stranu, lidé s nižší úrovní sebeovládání, a kteří nejsou tak úspěšní, si řeknou: "Ah, něco se děje špatně, myslím, že bych to měl vyřešit."

"U pokerového stolu jsem dostala i nabídky k sexu."

Chovali se k tobě ostatní pokeroví profíci hezky?

Z větší části ano. Měla jsem štěstí, že mě můj coach představil hráčům na vysoké úrovni. Nejsou jen brilantní hráči, ale také velmi milí lidé, a vzali mě pod svá křídla.

Jo, jsou tu také lidi, kteří nejsou příjemní. Už jsem u pokerového stolu dostala všechny možné názvy. Dostala jsem u stolu nabídky k sexu, jako vážně míněné.

Byla to snaha rozhodit tě ve hře nebo dostat tě do svého pokoje?

Pravděpodobně obojí. Zavolala jsem flormana, což je vedoucí turnaje, a on ho nechal přesunout k jinému stolu.

Pokud je poker v tomhle analogický s reálným životem, pomáhá ti nebo škodí, že když jsi žena?

Samozřejmě, první věc, které si na mě lidé všimnou, je mé pohlaví. Lidský stereotyp. Když uvidíte někoho, kdo určitým způsobem vypadá, předpokládáte, že hraje určitým způsobem. Takže jakmile zjistím, jak se dívají na ženy, můžu přijít na to, jak proti nim hrát. Nevidí mě jako pokerového hráče, ale jako ženského pokerového hráče.

Jsou lidé, kteři by radši umřeli, než aby se nechali vybluffovat od ženy. Nikdy nezahodí, protože by to byla urážka jejich mužnosti. Nikdy je nebluffuju, vám, že bez ohledu na to, jak silná je moje handa, budou mě pořád callovat, protože prostě nemůžou zahodit holce.

Jiní lidé si zase myslí, že ženy nejsou schopny bluffovat. Myslí si, že pokud sázím opravdu agresivně, znamená to, že mám neuvěřitelně silnou handu. Tyto lidi naopak celou dobu bluffuju.

Existují lidé, kteří si myslí, že ženy k pokerovému stolu nepatří a zkouší mě šikanovat. Co s nimi mám dělat? Nechám je a počkám, až budu v dobré pozici, abych si mohla vzít své žetony zpět. Stejně jako v životě, ne?

Kompletní originální rozhovor najdete tady.

Zdroj: New York Times

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.