Chyby v uvažování, které zhoršují váš výkon – 1.

Různá chybná uvažování, často nazývaná jako kognitivní zkreslení nebo heuristiky, vedou k nelogickým rozhodnutím. Naneštěstí se jim jen těžko vyhneme. Pokerový novinář Lee Davy prozkoumá ty nejběžnější z nich.

Foto: Pixabay

1. Pravidlo nejsilnějších momentů

Tendence hodnotit zážitek nikoli jako celek, ale na základě jeho vrcholů (ať už příjemných, či nepříjemných) a jeho konce.

Toto zkreslení se může v pokeru projevit třeba tak, že i když jste převážnou část session hráli špatně, pár vyhraných potů ke konci session ve vás může vzbudit dojem, že jste vlastně hráli dobře.

Nemáte účet na herně partypoker? Založte si jej NYNÍ a získejte 200 Kč ZDARMA!

Dalším příkladem může být turnaj, ve kterém se vám podařil skvělý „hero call“, díky kterému jste získali velký pot. Můžete však zapomenout na to, že vedle něj jste se dopustili řady chyb a rozházeli spoustu žetonů. Je to sice skvělý pocit, když se vám podaří podobný kousek, přesto však nemůžete posuzovat celou session na základě jedné partie.

Buďte proto při hodnocení svých session (i těch ziskových) co nejvíce upřímní. Jedině tak můžete snížit riziko, že podlehnete tomuto zkreslení.

2. Gamblerova pověrčivost

Tendence myslet si, že minulé události nějakým způsobem ovlivňují budoucnost, přestože ve skutečnosti na ni nemají žádný vliv.

Toto zkreslení se podle mého názoru týká spousty hráčů, kteří mají jisté sklony k hazardování. Základní poselství tohoto konceptu spočívá v tom, že není logické přestat uplaťnovat určitý tah nebo přestat hrát s určitou kombinací jen proto, že s nimi máte špatné zkušenosti.

Když například dvakrát za sebou prohrajete s párem desítek proti J-T, neznamená to, že byste s touto kombinací měli přestat hrát.

Musíte se naučit kriticky zhodnotit každý tah bez ohledu na jeho výsledek. Když dojdete k tomu, že jste zahráli správně, pokračujte v tom i nadále.

3. Iluze kontroly

Tendence přeceňovat vliv, jaký máme na vnější události.

Máme sklon věřit, že když hrajeme, jsme pány situace. Poker přitom zahrnuje značnou dávku štěstí.

Mnohokrát prohrajete, aniž byste udělali chybu. Někdy se přitom odvoláváme na něco zcela nesouvisejícího, jen aby se nám v noci lépe usínalo. Faktem však je, že občas máte jednoduše smůlu.

I ti nejlepší hráči na světě, včetně Phila Iveyho a Daniela Negreanua, během své kariéry pocítili řadu proher.

Stejně tak platí, že občas vyhrajeme jen proto, že jsme měli štěstí, přestože můžeme být přesvědčeni o opaku.

Jaké z toho plyne ponaučení? Pokud se chcete stát úspěšným pokerovým hráčem, musíte přijmout, že některé věci prostě neovlivníte.

4. Orientace na výsledek

Tendence hodnotit rozhodnutí na základě toho, k jakému výsledku vedla, namísto toho, zda byla správná ve chvíli, kdy jsme je udělali.

Tento nešvar je v pokeru velice rozšířený, jak jistě sami víte. Někdy je skutečně těžké nebýt „result oriented“.

V roce 2006 zvítězil Jamie Gold v Main Eventu WSOP uplatňováním strategie, kterou pokerová veřejnost považovala za přinejmenším neobvyklou. Gold totiž soupeřům několikrát prozradil, jaké drží karty. Je však nutno podotknout, že občas i lhal.

Většinu profesionálů jeho přístup ke hře zrovna neuchvátil.

Od té doby už Gold nedosáhl prakticky žádného většího úspěchu. Sám však připustil, že navzdory svému rekordnímu vítězství není nejlepším hráčem na světě.

Proto je důležité, když hrajete poker, nejdříve řešit proces (jednotlivá rozhodnutí) a až pak výsledky. Se správnými rozhodnutími přichází dobré výsledky.

V minulosti už vyhrála velký turnaj spousta špatných hráčů. Ostatně, teoreticky můžete vyhrát turnaj tak, že půjdete v každé partii all-in. To ale zdaleka neznamená, že jde o nejlepší strategii.

Již teď se můžete těšit na další čtyři zkreslení, kterým často podléháme.

Úspěšné návyky pokerových hráčů: síla mlčení

Zdroj: pokerlistings.com; Autor: Lee Davy