Jak se dostat z komfortní zóny – 1.

„Odpovědi na vaše problémy leží mimo vaši komfortní zónu. Tuhle větu jsem slyšel před lety na jednom semináři. Byl to jeden z těch seminářů, kde sedíte v místnosti plné lidí snažících se přijít s velkou myšlenkou, která by potvrdila jejich vnitřního génia, přičemž ve skutečnosti se jen potřebují přenést přes rozvod svých rodičů. Perfektně jsem zapadal,“ říká Nick Wealthall. Dnešní článek je o tom, že abyste uspěli, musíte podnikat výpravy mimo oblast, v níž se cítíte pohodlně.

Foto: Pixy.org

Popravdě řečeno, kromě oné brilantní věty si nic moc nepamatuji. Jak řečník dále objasnil, pokud na něco nemáte odpověď nebo se neposouváte tak, jak byste chtěli, musíte hledat mimo svou komfortní zónu (tzn. mimo své obvyklé chování nebo soubor znalostí). Jinak byste danou odpověď už znali. Právě toto většině lidem uchází, když se v něčem chtějí zlepšit nebo dosáhnout cíle, kterého ještě nedosáhli – ve skutečnosti musíte posunout to, co momentálně děláte, na další úroveň a… připravte se na strašlivě znějící slovo… něco změnit. Jinak se nezmění ani vaše výsledky.

Protože zbožňuji pohodlí, byla to pro mě strašlivá novinka. Jsem závislý na pohodlí. Velmistr v přebývání v komfortní zóně. Libuji si v ní a každodenně se choulím do metaforické (a vlastně i skutečné) huňaté prošívané deky. V době, kdy pro vás píši tento článek, je venku zima a tma a já mám na sobě tenké tričko a šortky, protože jsem nastavil termostat na 25 stupňů. Proč? Protože odmítám cítit se nepohodlně. Lidská evoluce mě obdarovala centrálním vytápěním a já tento dar hodlám využít na 100 procent, nehledě na ozonovou díru.

Věc se má tak, že i když si rád dopřeji trochu toho  pohodlíčka a pár luxusních věcí, ve všem dalším se snažím neúprosně posouvat svou komfortní zónu. Neustále si proto pokládám ty samé otázky:

„Co víc bych mohl udělat?“

„Co dalšího bych se mohl naučit?“

„Čeho dalšího bych mohl dosáhnout?“

Není to snadné – tento svět spolu s vaší přirozeností dělají vše možné, aby vás udrželi v komfortní zóně.

Lidská evoluce probíhala v nedostatkovém prostředí, kde zdroje byly značně omezené, ledaže byste za zdroje považovali pusté africké pláně. Díky tomu jsme se naučili ocenit, co máme, a osvojili si zvyky, jak to získat.

Podívejme se na následující příklad. Studie za studií ukazují, že když přijde na ohodnocení něčeho, co už vlastníme, přisuzujeme tomu dvojnásobek skutečné hodnoty. Myšlenky na ztrátu nebo zřeknutí se čehokoli se nám příčí, protože je považujeme za riskantní, negativní, ba dokonce ohrožující naše přežití.

To proto je tak snadné uchýlit se k bezpečným východiskům ve vztazích, kariéře a denních zvycích a také proto může být někdy tak obtížné vystoupit ze své komfortní zóny a dosáhnout na něco lepšího, o čem víte, že je dosažitelné, ale bez záruky, že se vám to povede.

Jak těchto vědomostí využít v pokeru? O tom v příštím díle.

Zdroj: bluffeurope.com; Autor: Nick Wealthall