Jak se vypořádat s kritikou dalších hráčů u stolu

Zná to každý hráč pokeru, který si někdy vyzkoušel živou hru. Usednete ke stolu, odehrajete pár hand a téměř vždy se najde někdo, komu se nelíbí, jak hrajete. Pokud si z toho stále děláte těžkou hlavu, měli byste si přečíst rady pokerového novináře Leea Davyho.

Jediné, nad čím máme kontrolu, jsou naše myšlenky

Strach z kritiky ostatních hráčů u stolu může být pro vaši hru učiněnou noční můrou. Je to, jako byste hráli ve svěrací kazajce, v neustálém strachu z toho, co si o vás ostatní pomyslí.

Snažíte se udržet riziko na minimu. Nehrajete tak agresivně, jak byste měli. Jdete cestou nejmenšího odporu. V důsledku toho všeho vaše hra stagnuje.

Hlavní myšlenkou stoicismu je, že jediné, co můžeme ovládat, jsou naše myšlenky. Myšlení nás může povznášet, ale také zničit.

Na tom, co říkají ostatní, nezáleží

Na tom, co říkají ostatní, nezáleží. Ostatní nám nemohou ublížit, pokud nejsme přesvědčeni, že na tom, co říkají, není alespoň zrnko pravdy.

Je pro nás přirozené, že když nás někdo bere, uznává, cítíme se příjemně. Když je tomu naopak, je nám to nepříjemné. Názory ostatních však naberou na síle jedině tehdy, když je začneme považovat za měřítko vlastní sebehodnoty.

Sedmero boje proti kritice

Když jsem byl malý, otec mi nedokázal projevovat náklonnost. Jeho táta totiž nebyl jiný. On tak pouze jednal na základě stejných vzorců chování.

Na to se už ale nemůžu vymlouvat. Pokud chci mít větší sebedůvěru ve vztazích, v práci a v neposlední řadě u stolů, musím na sobě pracovat.

Hodně mě inspirovala kniha Feeling Good: The New Mood Therapy, kterou napsal psycholog David Burns. Při čtení mi došlo, že mnohé z praktik popsaných knize bych mohl výborně využít také v pokeru.

Zde jsou klíčové body, které jsem si poznamenal (a převedl do pokerového prostředí):

1. Když někdo kritizuje vaši hru nebo na vás nereaguje zrovna nejpříjemněji, s nejvyšší pravděpodobností mají problém sami se sebou. A s vámi to nemá nic společného.
2. Když vás kritizují oprávněně, třeba když uděláte příšerný call, a přesto vyhrajete, neznamená to nutně, že jste špatní hráči. Prostě jste udělali chybu. I Phil Ivey se stal nejlepším hráčem na světě až poté, co udělal spoustu chyb, a poučil se z nich.
3. Dívejte se na každou chybu z větší perspektivy. Položte si tyto otázky. Jak jsem zahrál před inkriminovanou hrou? Jak hraji celou session? Jak se mi daří v mé pokerové kariéře? Pokazil jsem snad všechny hry? (Sotva.) Kolik z nich jsem zahrál správně?
4. Názory ostatních vás nemůžou nijak rozhodit. Rozhodit vás může pouze to, jak si tyto názory přeberete.
5. I když se najde někdo, kdo vám tvrdí, že jste udělali chybu, často se taky nejde někdo, kdo s ním nebude souhlasit. Na pokeru je krásné to, že mnohdy neexistuje jen jeden správný způsob zahrání. Z toho vyplývá, že ne každý vás odsoudí za vaše chyby.
6. Utrpení je součástí růstu. Utrpení je součástí pokeru. Abyste se stali skvělým hráčem, musíte být ochotni riskovat. S rizikem je spojena bolest. Ale i ta pomine.
7. Sám kritizuji ostatní v jednom v kuse. Je to pro mě přirozené. Neznamená to ale, že bych jimi opovrhoval, jednoduše potřebuji vypustit páru. Tak proč bych potom měl věřit tomu, že když někdo kritizuje mě, musí to být osobní? Nemusí, kritizovat je lidské.

Zdroj: pokerlistings.com; Autor: Lee Davy

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.