Kognitivní zkreslení v pokeru a v životě – 6.

Foto: Pixabay.com

Jakožto lidské bytosti jsme odsouzeni k nedokonalosti. Fakt, že náš mozek pochází z doby kamenné (zastánci kreacionistické teorie nechť tento fakt ignorují), s sebou nese mnohé nevýhody. Mimo jiné podléháme zkreslením, které kdysi dávnou plnily svou funkci, dnes však spíše překáží. Jedním z nich je omezená kapacita mozku snášet bolest a neschopnost představit si skutečný rozsah – jev nazvaný necitlivost k rozsahu.

Necitlivost k rozsahu

Necitlivost k rozsahu je lidská tendence přehlížet množství, chcete-li „rozsah“. V jednom experimentu byla účastníkům položena otázka, kolik by byli ochotni zaplatit za to, že zachrání ptáky z ropné skvrny. Třetině z nich bylo řečeno, že zachrání 2 000 ptáků, další třetině z nich bylo řečeno, že jejich dar zachrání 20 000 ptáků, přičemž členové poslední skupiny se domnívali, že jejich dar zachrání 200 000 ptáků.

Protože počet zachráněných ptáků pokaždé stoupl o desetinásobek, asi bychom očekávali, že stejně tak poroste částka, kterou by lidé byli ochotni zaplatit, aby ptáky zachránili. Ve skutečnosti však každá ze skupin byla ochotna zaplatit v průměru 80, 78, respektive 88 dolarů.

Pro lidské bytosti je velmi obtížné vybavit si 200 000, ba i 2 000 ptáků. Jeden z důvodů, proč může docházet k necitlivosti k rozsahu, je, že místo aby uvažovali o jistém počtu ptáků, lidé přemýšlejí pouze nad jedním ptákem pokrytým ropou, který potřebuje jejich pomoc. V závislosti na tom, jak moc s nimi tento výjev emocionálně pohne, jsou ochotní darovat určitou sumu. Vzhledem k tomu, že lidé jsou jednoduše pohnuti představou jednoho opeřence namísto dvou nebo 200 tisíc, částka, kterou jsou ochotni darovat, se nezvyšuje. Mozek má jen omezenou „pečující kapacitu“, a pokud je překročena, naše cítění se již dále nemění.

Výskyt v pokeru

Pro lidi, kteří se nikdy nesetkali s tiltem, je záhadou, proč někdo, kdo se nese na vlně proher, podniká výpravy na vyšší limity a je schopen prohrát zde celý svůj bankroll v jediném dni. Hlavním aspektem, který hráče vede k podobně iracionálnímu chování, je tzv. práh utrpení, který Mike Caro popsal v knize Super System 2. Jedná se o „bod, kdy mentální a emocionální bolest dosáhly svého maxima a nic víc už mozek nedokáže vstřebat“.  Stejně jako mozek nerozezná významný rozdíl mezi záchranou 2 000 a 200 000 ptáků, když jsme na tiltu, rozdíl mezi tím, prohrát 4 000 anebo 2 000 dolarů, se může zdát bezvýznamný. Přesto však významný je, a to nemálo. Caro dále píše: „V těchto chvílích, v pokeru i v životě, tajemství spočívá v tom, pokračovat v takovém výkonu, jako by vám na tom záleželo.“

Zdroj: reg-charity.org; Foto: wwwaltwinds.blogspot.com