Psychologie v pokeru – 6 důvodů, proč je psychologie pro poker důležitá

Soutěživost se v pokeru neustále zvyšuje, a s ní roste i potřeba hledat výhody tam, kam se ostatní příliš nedívají. Můžete je najít třeba v psychologii. Plno hráčů nad ní ohrnuje nos, zatímco jiní v ní nacházejí užitečné nástroje. To se ovšem brzy změní.

Foto: Pxhere.com

Psychologie v pokeru

Dříve hráči také nemuseli pracovat na zvládání tiltu, soustředění, motivaci, sebejistotě a dalších, protože vyhrávat bylo tak snadné, že na tom nezáleželo. Jistě, tratili peníze, ale ne tolik, aby to znamenalo problém.

To už dnes nefunguje. Prudký nárůst počtu hráčů a výborné nástroje k výuce strategie klade na hráče vyšší nároky: Musí mít ve hře výhodu, aby uspěly ve hrách, které jsou stále výnosné, byť jiným způsobem.

Své duševní schopnosti můžete rozvíjet stejně jako svou pokerovou strategii. Zde je šest rad, jak se zlepšit v obojím.

Příležitost po tiltu

Pohřebiště vlastních stacků rozházených na tiltu (tilt=odchylka od standardní hry; více o tiltu zde) je zvláštním místem k hledání příležitosti, ale víte-li jak na to, je jedním z těch nejlepších. Málokterý hráč si uvědomuje, že chyby na tiltu, ať už strategické nebo jiné, nejsou přímo způsobovány tilem. Tilt je jen odhaluje, jakoby vysvlékl vaši hru až do naha, do toho nejslabšího bodu. Ukazuje vám, v čem jste v pokeru nejhorší.

Když tiltujete, nadbytek emocí vám znemožní myslet; což je důsledek reakce, která by proběhla v úplně každém zdravém mozku na této planetě. Důvod, proč je tilt problém je, že ztrácíte schopnost myslet. Kdyby tomu tak nebylo, dělali byste dál správná rozhodnutí a hráli dobře.

Myšlení je vypnuté, a tak dáte průchod svým největším zlozvykům a nejhorším rozhodnutím, kterým normálně myšlení brání. Ačkoliv jsou vám tyto chyby známé a možná je považujete za triviální, tilt vám říká, že jste je dosud nezvládli. Když na nich zapracujete, vymizí i na tiltu.

Nejlepší je samozřejmě netiltovat vůbec, ale dokud se to nestane, získejte maximum z příležitosti, již vám tilt skýtá. Využijte toho, že víte, jaké chyby od vás soupeři čekají.

Hraní na více stolech po delší dobu

Vzpěrač schopný zvednout 80 kilo by nejprve musel zešílet, než by si na činku naložil 150 kilo; u pokerových hráčů však podobné chování není neobvyklé jak vůči množství stolů, jež hrají, tak vůči času věnovanému pokeru.

Na první pohled vám nejspíš bude připadat racionální hrát čtyři hodiny denně na 12 stolech, protože na sedmi stolech po dobu dvou hodin vám jde hra skvěle. Jenže to neznamená, že vám to po přibrání mnoha her půjde stejně. Možná ano, ale jen čas od času, za příznivého postavení hvězd a u stolu plného „ryb“). Chcete-li vyhrávat konzistentně, musíte na to jít úplně jinak. Musíte cvičit svou mysl úplně stejně, jako byste posilovali skutečné svaly – a pracovat na tom pravidelně.

Přirovnání ke vzpírání sedí i v postupu: Začněte s tím, co zvládnete, a postupně přidávejte. Pokud je vaše průměrná seance dvouhodinová, první týden nebo dva vždy přidávejte tak 10-15 minut. Až se ujistíte, že hrát po tento čas zvládáte, můžete přibrat další. Stejně jako při posilování, i tady musíte vytrvat a snažit se. Vzdáte-li se a nezlepšíte se o nic. Vydržte a vybudujete si svalstvo. Mysl funguje podobně.
Držte se této rady a za měsíc nebo dva můžete hrát déle anebo na více stolech, aniž by se vám snížily poměrné výdělky.

Variance je přirozená

Není otázkou, jestli se ve vaší hře projeví variance; ptejte se raději, jak reagujete, když se projeví. Ať už máte šťastnou nebo nešťastnou šňůru her, pravděpodobně vám alespoň trochu zmate sebevědomí. Budete-li mít štěstí, budete si připadat jako bůh pokeru, mějte smůlu a budete se cítit zcela opačně – jako byste hráli v žumpě.Důvod, proč je vaše sebevědomí jako na houpačce, kdykoli se variance objeví, spočívá ve vašem pohledu na svou hru – soudíte ji podle výsledků. Jistě, na výsledcích a penězích záleží, ale mohou za to vaše schopnosti.

Abyste se v pokeru mohli zlepšovat a soustřeďovat se více na schopnosti než na výsledky, je potřeba, abyste si hry rozebírali. Statistický software za vás leccos spočítá, ale jste to vy, kdo musí vědět, jak jste hráli. Rozbor přitom netrvá dlouho, čtvrthodinka bohatě postačí. Nejdůležitější je revize, když prohráváte – možná zjistíte, že jste neudělali žádnou chybu, a budete se nakonec cítit i docela dobře.

Pokroky

Málokdo se v pokeru zlepšuje lineárně. Zlepšujeme se spíš stylem porouchaného auta. Zastavíme se, znovu rozjedeme, za velkého rámusu táhneme dopředu a pak úplně zpomalíme. Pomineme-li varianci, není třeba se takhle trápit. S dobrým plánem lze postupovat vpřed jistým krokem a vyhýbat se velkým swingům nahoru i dolů.

Poker je složitější než dřív a tvrdá práce už nemusí stačit k dostatečným pokrokům. Je třeba zlepšovat i efektivitu pokroku. Musíte být chytřejší a výkonnější. Šlo by o tom napsat celou knihu, ale vzhledem k nedostatku prostoru vám dám jen pár rad:

1. Kroky kupředu střídané kroky vzad, to je normální průběh pokroku. Každý krok vpřed je vaší šancí ukázat, že jste se zlepšili ve svých slabších místech, a každý krok zpět je šancí ukázat, že i ve svých nejsilnějších stránkách se dále zlepšujete. Přijímejte svůj vývoj – nebojujte s ním.
2. Utřiďte si své nejčastější chyby na papír a procházejte si je před hrou. Tím zvyšujete svou šanci na jejich nápravu. Čiňte tak pravidelně a za pár měsíců vám bude připadat neuvěřitelné, jaký pokrok jste za tu dobu udělali.
3. Rozebírejte si hry, v nichž jste si nejvíc nebyli jistí, nejen ty, kde jste nejvíc vyhráli nebi prohráli. Zaznamenávejte si sporné hry, už když proběhnou, abyste je později dlouho nehledali. Právě z vlastních her se můžete poučit nejvíce.

Ideální rozpoložení nepřichází náhodně

Svatý grál výkonnosti není tajemným přízrakem, co se zjevuje zničehonic; přichází z určitých důvodů. Absolutní soustředění, ideální tahy i sebevědomí můžeme rozebrat na jejich základní složky a složit si je, kdykoli se nám zachce.

Abyste se dostali do ideálního rozpoložení, odstraňte nejdřív narušitele své pokerové nirvány. Mám na mysli telefon, Skype, ICQ apod., dále tilt (smolné prohry, nebo dokonce šňůry proher, touha po pomstě, zoufalství ad.). Je snazší to říct než dokázat, ale kdyby to nebylo těžké, odměna by také nemohla být tak vysoká.

Také nepodceňujte psychickou přípravu. Abyste se do svého ideálního rozpoložení dostávali pravidelně, musíte se naladit na poker a na nic jiného. Průběžně na tom pracujte před každým hraním, aby se dostavilo už s usednutím ke stolu, nebo jen o chvilku později. Existuje k nim mnoho cest, a pokud zatím nevíte, o čem mluvím, zkoušejte to – brzy pochopíte, o čem byla řeč.

Vzestup

Když se odhodláte na vyšší sázky, je to, jako když ztroskotáte na lodi: Buď můžete plavat, nebo se utopíte – dokážete to, nebo zklamete. A zklamání vás přiměje vrátit se níž, abyste znovu budovali bankroll a pravděpodobně také sebevědomí. Vzestup po limitech prostě může být stresující. Může, ale nemusí.

Ačkoliv si stoupání po limitech za svůj cíl vytyčuje opravdu hodně hráčů, tento cíl nedostačuje. Správně by se měli snažit zvládnout hru na novém limitu stejně, jako to zkoušeli na tom předchozím. Proč? Ta drobná změna formulace vás přiměje snažit se zvládnout aktuální limit a prodluží čas, po němž se posunete výš; oba důsledky snižují stres, kterému se vystavujete. Navíc se nesoustředíte jen na kvalitní počáteční výsledky, učíte se hrát proti silným hráčům na daném limitu a vlastně se tak učíte rychleji.

Takže místo skoků nahoru v naději na uchycení raději zkoušejte:

1. Identifikovat své slabiny na nižším limitu
2. Sledovat ostatní hráče, abyste si uvědomili, co dělají
3. Hrát méně stolů, abyste zlepšili své přemýšlení a soustředění
4. Tvrdě jít za svým a učit se uspět

Jelikož ze všeho nejvíc záleží na vašich schopnostech, soustřeďte se na jejich trénink a dosáhnete svého.