Psychologie v pokeru: cíle – praktická ukázka

Již vyšly dva články týkající se stanovování záměrů, cílů a toho, jak moc jsou tyto dvě věci důležité nejen pro ten pokerový, ale i pro reálný život. Nyní praktická ukázka!

Foto: Pixabay

Cíle nejen v pokeru, ale také v životě a práci

Nedávno vyšly dva články týkající se stanovování záměrů, cílů a toho, jak moc jsou tyto dvě věci důležité nejen pro ten pokerový, ale i pro reálný život. Byly zaměřeny relativně obecně, to proto, aby si to každý z vás mohl co nejlépe napasovat přímo na svůj život a hned si to i vyzkoušet v praxi. Našel se jeden odvážlivec, který mě kontaktoval, a se kterým jsme dali dohromady cíle přímo pro jeho život, práci i poker. Tento článek tedy bude praktickou ukázkou a přímo navazuje na předchozí dva (pokud jste je nečetli, doporučuji přečíst před tímto). Tento článek by vám tedy měl co nejvíc přiblížit, jak to stanovování v praxi vypadá, a pomoct k tomu, aby to pro vás bylo co nejjednodušší a zvládli jste to sami.

Jak bylo řečeno, nad všemi cíli, stojí cíl nejvyšší – a tím je cíl na život, proto jsme se jako první pustili do něj. Zprostředkovávám záznam našeho rozhovoru, obohacený o mé poznámky, většinou se jedná o častý zádrhel na cestě k ideálním cílům.

Cíl na život

M: Obecným cílem v životě je být šťastný, tzn. mít dobré vztahy s manželkou, rodinou, kamarády a dělat co mě baví.

Já: Když si představíš to: „Jsem šťastný“, jaký je to pocit?

M: Uspokojení, zadostiučinění...

• tady je super, jak M dokáže specifikovat konkrétní pocit, značí to dobrou sebereflexi.

Já: A šlo by to dát ještě výš? Když si představíš, že jsi full-time poker pro, jak přesně si to představuješ. Se ženou jsi nejvíc šťastný, co jsi kdy byl, etc...? Prostě všechno to, o čem sníš, si teďka představ.

M: Můj ultimátní cíl v životě je být spokojený, šťastný a nemít příliš mnoho starostí. Nevím, jak to líp pojmenovat nebo pozvednout.

• ti, kteří poctivě četli předchozí články, mohli postřehnout, že se nám k cíli připojil i záměr -> nemít příliš mnoho starostí. To bývá většinou problém, protože když máme nějakou příležitost, možnost změny, koukají z toho potenciálně starosti. Ale my ten náš cíl máme přece podmíněný tím, že nechceme mít příliš mnoho starostí!

Já: Máš v životě relativně dost starostí kolem a kolem?

M: Ani nemám právě. Všichni jsou tak nějak zdraví, nikoho nic netrápí, mám kde bydlet, co jíst, čím jezdit a nikde nic nedlužím. Ideálně bych chtěl, co se týče starostí, bydlet ve vlastním, jezdit ve vlastním a nemuset přemýšlet nad tím, jestli vyjdu s penězi nebo jestli budeme mít finance na lyžák pro dítě. To je, co se týče materiálních záležitostí, jediný cíl, co mám. Nemít starosti ohledně financí. A nejde o drahá auta, bydlení a dovolené. Jen být v pohodě a nestresovat se. Jinak jsou mi věci a peníze jedno. Když si představím nej nej nej život, tak bych řekl, že je to ráj.

• Výborná práce „klienta“, zreflektoval, co pro něj znamená mít starosti, dokázal se od toho i oprostit a představit si, jaký by život bez toho byl. Co se týče peněz, je obrovský rozdíl, pokud to s nimi máme nastavené -> mít jich tolik, abych neměl starosti vs. např. to, jsem bohatý. Když je život ráj, peněz má klient určitě víc, než tolik, aby si pouze nemusel dělat starosti.

Já: Skvělý! A když si představíš život a „Je to ráj!“ vs. „To jsem šťastný“, co je lepší?

M: Ráj.

Já: A o hodně? Je ten pocit o hodně šťastnější, intenzivnější?

M: Jo, takovej hřejivej pocit.

Já: Paráda, tak to máme! Nejideálnější cíl na život pro tebe: Je to ráj, výborná práce! Tohle dělá obrovské rozdíly – člověk si tam zadá na oko hezky vypadající „jsem šťastný“. Když si to ale vezme kolem a kolem, tak vlastně zjistí, že tak nějak i je. Ale když si tam zadá „Je to ráj!“. Tak se rozzáří. Woow, to bych moc chtěl! A má v tom úplně všechno, co si přeje.

• Pokud máme jako cíl zadáno něco, co už vlastně žijeme – jak se to může lepšit, měnit, jak to má být jiné? M. tady měl v cíli, že je šťastný a nemá moc starostí. Když se rozepsal, zjistili jsme, že vlastně všichni jsou zdraví, nikoho nic netrápí, má kde bydlet = jeho představa štěstí bez přílišných starostí... Měl přesně to, po čem toužil – vědomě, žil svůj cíl. Tím, že si to takhle krásně změnil, si otevřel úplně jiné možnosti.

Cíl na poker

M: Tak cíl je živit se pokerem full time a mít z toho radost. Nechci, aby se z toho stala „fáračka“.

Já: Co pro tebe znamená fáračka?

M: Když jdu do práce, v tomhle případě do kasína nebo k počítači, a přeju si, aby bylo zavřeno/aby byla herna offline a já mohl dělat něco jiného. Kdysi jsem docházel do call centra na brigádu a upřímně jsem si přál, aby mě pokaždé po cestě srazilo auto. Tenhle pocit nechuti k práci už nikdy nechci zažít.

Já: OK, tak to vezmeme z druhé strany, představ si nejideálnější scénář toho, jak jsi poker pro. Jak se v tom cítíš, co se děje, jaký život žiješ a zkus to popsat, prosím.

• Pokud vás u stanovování konkrétních cílů napadají negativa = to, co nechcete, je třeba na to jít z jiné strany. Rozjitřování negativních pocitů je zde kontraproduktivní. Pamatujte, cíl = to, co chci.

M: Každé ráno se budím s pocitem, že CHCI hrát a ne, že musím. Studium mi dělá radost, hraní mi dělá radost. Když se mě někdo zeptá, čím se živím, tak jsem hrdý na to, že je to poker. V nejideálnějším scénáři dělám, co mě baví a jsem schopen hrát tak dobře, abych se zajistil tak, abych neměl ty starosti, o kterých jsem psal dříve.

Já: OK, tohle je strašně důležité. Rozebereme si to postupně. Dělám, co mě baví – pocit? Představ si co nejautentičtěji, odteď, až do konce života, každý jeden den žiješ tohle: Dělám, co mě baví.

M: Pocit štěstí, pohody, pocit „dosažení cíle“ – jakoby vítězný pocit, jestli to dává smysl. Jakoby jo, dokázal jsem to. Tohle jsem přesně chtěl.

Já: Boží. Takže teď máš cíl na život: Je to ráj. A cíl na práci: Dělám, co mě baví. A teď pojďme na ten cíl na poker.

• Znova obrovsky důležitá věc. Pokud máme cíl na práci, že děláme, co nás baví, vůbec to nemusí poker být. Můžeme zjistit, že nás obrovsky naplňuje zrovna ta práce, co děláme, jenom jsme to neviděli. Cílem cílů není si to omezit, osekat, ale nechat tam prostor, aby se dělo přímo to, co je pro nás to nejlepší.

M: Bylo by skvělý, kdybych se mohl pokrem živit. Úžasný by bylo, kdybych utáhl celou rodinu sám. Bylo by úžasný, kdybych mohl za pokrem cestovat a být profitabilní. Bylo by skvělý být v pokrové komunitě (té české) známý a považovaný za top hráče...

Já: A kdybys to celé měl vystihnout co nejstručněji? S přehledem živíš rodinu, cestuješ za pokerem, jsi big winning hráč, známý nejen v české komunitě jako top hráč -> jaký jsi poker hráč, jak to tam je?

M: Finanční zajištění celé rodiny, cestování za pokrem, uznání ostatních...

• Někdy je těžké to jednoduše vystihnout, často proto, že je to tak abstraktní představa, které kolikrát ani nevěříme. Existuje na to jednoduchá finta – představte si někoho, kdo to přesně takhle (podle vás ideálně), má.

Já: Znáš někoho, kdo to takhle má?

M: Ne.

Já: Nemusíš osobně

M: Osobně ne, z nějakých článků pár lidí to tak mít může, ale nevidím do jejich života, takže těžko říct... Jinak nemám žádné vzory. Jedině Lex Veldhuis, pro jeho úžasnou pracovní morálku.

Já: Pecka! A jaký bys řekl, že to je hráč, nebo jak to má s pokerem on?

M: Excelentní hráč!

Já: Supr. A když si představíš sám sebe a řekneš si: Jsem excelentní hráč?

M: Právě teď? Ne.

Já: Já myslela pocit, když si do toho dáš všechno, co to pro tebe znamená, infinite money, sláva, respekt. A představíš si to jakože už to máš, sám sebe, jak jsi to všechno zvládnul a dokázal, a jsi v tom „cíli“. A tam se na sebe koukneš a řekneš si: „Jsem excelentní hráč“. Jaký to je pocit?

M: Pocit, zase ten hřejivej pocit, že všechny ty hodiny snahy k něčemu vedly. K tomu, co jsem chtěl. Takže zase pocit zadostiučinění, hrdost na sebe sama, že jsem to dokázal.

Já: A teď, vezmi si. Cíl život: Je to ráj. Cíl práce: Dělám, co mě baví. Cíl poker: Jsem excelentní hráč. Pocit? A cítíš, jak to je krásně v souladu?

M: Jojo, i v mojí hlavě je všechno mezi sebou provázané. Šťastná rodina vede k dobré psychice, to vede k dobré herní pohodě, což vede k spokojenosti s pokerem, což vede k finančním příjmům, což vede k zajištění atd. atd. atd.

• Pamatujete na původní cíl: Každé ráno se budím s pocitem, že CHCI hrát a ne že musím. Studium mi dělá radost, hraní mi dělá radost. Když se mě někdo zeptá, čím se živím, tak jsem hrdý na to, že je to poker... Téměř nesplnitelné podmínky. Každé ráno se budit s tím, že chci hrát, vsadím se, že se takto nebudí právě ani Lex. Obrovské nároky a vědomě jediná cesta, jak dosáhnout svého cíle. Kdykoli by se M. Ráno probudil a nechtělo se mu, vedlo by to k nepříjemným pocitům, sebemrskačství, k výčitkám. Pokud by x dní chodil přes sebe a své pocity, tohle je nejčastější příčinou právě burnoutů... Začarovaný kruh. Pokud mám za cíl právě to „Jsem excelentní hráč“. Tak i když se mi nechce hrát, sám sebe se zeptám, co budu dneska dělat? A klidně to může být i day off, protože i excelentní hráči někdy potřebují nabrat síly a je to právě to nejlepší, co můžou udělat.

Ještě jednou veliké poděkování panu M. v utajení :-), který měl odvahu se do toho všeho pustit. Doufám, že vám to pomohlo a ujasnilo ještě víc, o co jde především u stanovování cílů a článek vás bavil. Za feedback, dotazy i likes budu moc vděčná! Mějte se a smějte se, L.