Racionalita: vědecký pohled na vyhrávání – 3.

Proč podléháme různým zkreslením a proč je naše uvažování předvídatelně iracionální? Tím hlavním důvodem je, že „design“ našeho mozku pochází z doby kamenné. Naše intuitivní rozhodování proto sestává z různých zkratek a zjednodušení, která v prostředí našich předků obvykle vedla k úspěšnému kopírovaní genů.

Dnešní doba je však drasticky odlišná, a proto to, co dříve umožňovalo přežití, spíše překáží, a to nejen při hraní pokeru, ale i v životě.

Foto: Pixabay.com

Mozek z doby kamenné – racionální je počítat s iracionálním

Mechanismy, pomocí nichž jsme si osvojovali různá přesvědčení, nebyly vybírány k tomu, aby vytvářely co nejpřesnější přesvědčení. Jejich cílem bylo vytvořit taková přesvědčení, která se vyplácela z hlediska úspěšné reprodukce. Doufám, že prostřednictvím analýzy bychom přišli na odlišné osobní cíle. Tento nesoulad mezi (metaforickými) cíli našich genů a našimi (velmi realistickými) osobními cíli je jedním z důvodů, proč existují kognitivní zkreslení.

Dalším z nich je, že prostředí, ve kterém žijeme, se rázně změnilo. Proto zkratky, které dříve vedly k cíli, jsou dnes zavádějící. Naši předci žili jen v malých skupinách, nikoliv v globalizovaném světě, v němž by měli možnost pozitivně či negativně ovlivnit budoucnost budoucích generací nebo životy lidí žijících v jiných světadílech. Naše intuice nedovede adekvátně posoudit vysoké počty, protože kapacita mozku je omezená a rozsah emocí nelze rozšiřovat donekonečna. Podobně intuitivně opojíme exponenciální procesy  a málo pravděpodobné scénáře se značným dopadem, protože v minulosti k podobným scénářům nedocházelo dostatečně často.

Dělat, co je v našich silách

Vzhledem k tomu, že naše smýšlení má tendenci podléhat různým zkreslením, začínáme v suboptimální pozici. To nás však nemusí odradit. Zaprvé, racionalita je do značné míry naučitelná, mnohem více než například IQ. Kromě toho je racionalita zcela pragmatická. I přes to, že podléháme zkreslením, máme své nedostatky a osobní slabiny, konečným cílem je vytěžit maximum ze situace, v níž se nacházíme. Charakter a vlastnosti člověka a jeho dovednosti hrají roli, protože zužují výběr strategií vhodných k sledování určitého cíle. Sdílí-li dva lidé tytéž cíle, strategie vedoucí k jejich dosažení nemusí být nutně identické. Pro každého jedince existuje strategie, která je ve srovnání s ostatními alternativami lepší (nebo přinejhorším srovnatelná).

Když si v honbě za racionalitou stanovíme laťku příliš vysoko, je možné, že selžeme a nakonec skončíme znechucení a méně spokojení. Když přijde na vlastní očekávání, je proto důležité zohlednit omezení, která máme.

Zdroj: reg-charity.org; Autor: Lukas Gloor