Tvrdá práce aneb učíme se studovat – 1.

Foto: Pixabay.com

Každý jsme slyšeli příběh o neznámém chlápkovi, který vkráčel do kasina a vyhrál v turnaji velkou sumu peněz. Většina z nich se však nestane význačnými pokerovými profesionály. Buď si peníze nechají, což je skvělé rozhodnutí, nebo je rozfofrují ve sledu S’n’G turnajů, na které zdaleka nemají bankroll. Profesionál Alex Fitzgerald razí přesvědčení, že cesta za úspěchem je dlážděna velkou dřinou a odhodláním.

Schopnost odložit uspokojení jako ukazatel úspěchu

Většina lidí, co znám, kteří prorazili v pokeru, do něj vložili spoustu úsilí. I ti, co o sobě prohlašují, že jsou líní, pravděpodobně nedělají celý den nic jiného, než že probírají handy se svými pokerovými přáteli.

Taková pracovní morálka by neměla nikoho překvapit. Jedním z mých nejoblíbenějších pořadů v rádiu vždycky byla show Adama Carolly. Carolla v ní zpovídá lidi z různých odvětví – sportovce, komiky, spisovatele, herce, architekty, malé podnikatele, dělníky, elektrikáře atd. Každý, kdo dosáhl zásadního úspěchu, tvrdí tu samou věc.

„Pět až 10 let jsem nedostával moc zaplaceno, ale pak jsem začal být tak dobrý ve svém oboru, že neměli jinou možnost, než mi dobře zaplatit.“

V poslední době výzkumníci začali zpochybňovat tradičně přijímané předpoklady úspěchu. Mnoho sociologů začalo registrovat, že mezi IQ a úspěchem není tak silný vzájemný vztah, jak se dříve předpokládalo. Ve skutečnosti to vypadá, že schopnost odložit uspokojení je mnohem přesnější indikátor úspěchu než cokoli jiného.

Jak si to vyložit? Výzkumníci posadili děti do pokoje, kde na stole ležela jedna sušenka, a sdělili jim, že pokud vydrží 15 minut ji nesníst, dostanou sušenky dvě. Děti, které vydržely a sušenku nesnědly, byly v dospělosti mnohem úspěšnější.

Opravdové odhodlání

Angela Lee Duckworthová, psycholožka, která sledovala kadety z West Pointu, děti ve školním věku a zaměstnance korporátní sféry, si u testovaných subjektů povšimla obdobného vzorce. Duckworthová zpopularizovala termín odhodlání (anglicky grit) coby rysu, jenž se vyznačuje schopností odložit uspokojení. „Jsme-li odhodlaní, žijeme život jako by to byl maraton, a ne sprint… Jsme-li odhodlaní, jsme provázaní se svou budoucností, den co den, nejen několik týdnů či měsíců, ale celé roky – a velmi usilujeme o to, aby se tato budoucnost stala realitou…  Na světě je tolik talentovaných jedinců, kteří však nikdy nenaplní svůj potenciál. Vlastně docházíme k poznání, že odhodlání vzájemně nesouvisí, nebo je dokonce nepřímo úměrné množství talentu.“

Tato slova ve mně obzvláště rezonují. Věřím, že každý se může stát kompetentním, ziskovým profesionálem, bude-li pilně studovat a mít ten správný přístup. Sám jsem popravdě zasvětil velkou část života soukromým konzultacím, takže jsem živým důkazem toho, že to tak je.

Osobně mohu dosvědčit, že tato slova platí. Nikdy jsem se nepovažoval za nijak zvlášť chytrého, a když jsem začínal s pokerem, bolestně jsem si uvědomoval, že když přijde na přirozený talent a schopnost se učit, jedu na chvostu pelotonu. Strašně jsem o sobě pochyboval.

Své rozpaky jsem nasměroval do denního studia a grindu a díky tomu jsem se pomalu, ale jistě zlepšoval, až jsem nakonec začal hrát high stakes turnaje. Někteří z mých talentovanějších soupeřů mě patrně mohli předběhnout, kdyby jen pokeru věnovali třetinu času, co já. Oni tak ale neučinili, a to je připravilo o úspěch.

Pokračování příště.

Instinktivní rozhodování v pokeru

Zdroj: bluff.com; Autor: Alex Fitzgerald; Foto: bluff.com