PokerStars
Proč poker nehraje víc žen?
Foto: partypoker LIVE
Proč poker nehraje víc žen?
Otázka, kterou si alespoň jednou za život položil snad každý, kdo se více či méně zajímá o poker. Stejnou otázku si položila i autorka článku, pokerem dosud téměř nezasažené žena. Aby tomuto tajemství přišla na kloub, vydala se do místního kasina, aby si vyzkoušela na vlastní kůži, co poker obnáší. Svou první zkušenost s pokerem posléze přirovnává k pobytu ve válečné zóně. Podaří se jí najít odpověď na otázku, proč je poker stále výhradou mužů?
Seznámení s pokerem
V poslední době poker z mnoha různých důvodů upoutal mou pozornost. Často jsem se přistihla, jak sedím během WSOP přilepená u televize a nemůžu se odtrhnout od bitev, které právě sváděli špičkoví hráči jako Daniel Negreanu nebo Chris Moneymaker. O pokeru už vím několik let. Postupně mi v hlavě utkvívaly střípky informací o pokerových pravidlech a startovních kombinacích; nicméně až ve chvíli, kdy jsem dostala za úkol napsat článek na téma adrenalin, poker doopravdy získal mou pozornost.
Můj přítel mi řekl, že pokud hledám adrenalinové zážitky, nic se nevyrovná hraní Texas Hold’emu. Ohlášení all-inu, při kterém vám buší srdce nebo svírající úzkost, když vypálíte bluf a čekáte, jestli vás soupeř dorovná nebo nedorovná, jsou zážitky, na kterých se můžete stát lehce závislými. Po pár lekcích coachingu jsem se vypravila do místního kasina a zapsala se do jednoho z pořádaných turnajů.
První dojmy – hrůza, strach a propocené tričko
Poker je mužskou disciplínou, což se záhy potvrdilo, když v turnaji, do kterého jsem vstoupila, byly z 50 účastníků jen čtyři ženy. Když jsem se to dozvěděla, rázem mi začalo bušit srdce jako o závod. Pravděpodobně ale nejsem jediná žena, která měla podobnou zkušenost. Byla jsem nováček a navíc žena. Všichni mě pozorovali a důkladně si mě přeměřovali. Byla jsem si jistá, že je ze mě strach doslova cítit. Proto jsem se snažila působit nenápadně, hrát konzervativně a nepřitahovat na sebe žádnou pozornost.
Naštěstí mě posadili vedle jedné z mála žen v turnaji a ta mě vzala pod své křídla. S její pomocí a velkou porcí štěstí jsem se úspěšně protloukala turnajem dál a dál. Dokonce se mi podařilo vyhrát několik hand, což mi dodalo potřebnou sebedůvěru. I přesto bylo vše složitější, než jsem očekávala. Mezi každou handou jsem si trochu srkla pití, abych rozptýlila čím dál větší úzkost; nicméně stejně se mi třásly ruce, čímž jsem dávala soupeřům najevo, jak moc jsem nervózní. To pro ně však pravděpodobně nebyla žádná novinka. Uvědomila jsem si, že abyste byli v pokeru úspěšní, potřebujete mít opravdu velkou kuráž. A té se mi nedostávalo.
Jak jsem tak seděla na stole plném mužů, bála jsem se, že se ztrapním a ostatní si mě budou pamatovat jako tu hloupou holčičku, která se snažila hrát poker. Přitom jsem se ve svém životě ocitla v mnoha hrůzu nahánějících situacích – skákala jsem padákem, plavila se na katamaránu bez předchozího tréninku a několikrát jsem o fous unikla smrti ve válkou zmítaném Kašmíru. I přesto ale mohu upřímně prohlásit, že jsem nikdy nezažila takové pocity hrůzy jako v onom turnaji. Cítila jsem se hrozně, žraloci to ucítili a začali kolem mě kroužit.
Strach je pryč a já se cítím skvěle
Spustil se ve mně zvířecí instinkt, který mi velel, abych vzala nohy co nejrychleji na ramena. Byla jsem na shortstacku, takže jsem se rozhodla jít příští handu all-in nehledě na to, jaké karty dostanu. Dealer mi rozdal A2. Říkala jsem si, že když budu mít štěstí, můžu trefit flush. Když na mě došla řada, byla jsem požádána, ať se vyjádřím; pronesla jsem ta slavná slova: „Jdu all-in“ a posunula můj zubožený stack za čáru. Všichni se na mě dívali a já se cítila skvěle! Chlápek, co seděl naproti, na mě zíral a asi se snažil přijít na to, jestli blufuji. Nemohla jsem si pomoct a zašklebila se na něj taky. Moje pocity hrůzy byly pryč a já se najednou cítila nepřemožitelná.
Po chvíli čekání, která mi přesto připadala jako věčnost, soupeř callnul a ukázal QQ. Karty byly rozdány a na flopu jsem trefila flush draw, ale zároveň dorazila i další královna. Přitiskla jsem si ruku na pusu a marně se snažila zakrýt emoce. Na turn přišel blank a já se zatajeným dechem čekala, až dealer rozdá poslední kartu. Poslední karta byla rozdána; trefila jsem svou flush, ale naneštěstí pátá karta v barvě byla královna, a tak jsem byla poražena soupeřovou čtveřicí. Nevěřícně jsem koukala, jak se žetony přesouvají k němu. Cítila jsem, jak mě ostatní s lítostí pozorují a nestydím se to přiznat – chtělo se mi brečet. Vstala jsem od stolu a s výrazem losera se dala na pochod hanby.
Tu noc sem byla ještě cestou domů plná adrenalinu. Na jednu stranu jsem se cítila zdrceně, ale na druhou jsem byla z předešlého zážitku stále vzrušená. I přes zdrcující porážku jsem si byla jednou věcí jistá: Chci to zkusit znova!
Proč tedy poker nehraje víc žen?
Prohry jsou sice zničující, ale pocitům euforie, které s sebou přináší vyhraná partie, se nic nevyrovná. Dospěla jsem tak k závěru, že mě poker má „na háku“. Nemohla jsem si pomoci a začala se zabývat myšlenkou, proč poker nehraje víc žen. Je to snad kvůli strachu? Musím přiznat, že zpočátku jsem byla strachem paralyzovaná, ale nakonec se mi dostalo hodně podpory od ostatních hráčů i dealera. Možná je to strach ze ztráty peněz. Ale když to vezmu kolem a kolem, utratila jsem 40 liber za několikahodinovou zábavu a ještě si našla nové přátelé. To ve skutečnosti není o nic víc, než bych utratila za spoustu jiných kratochvílí. Tak je to snad dojem, že Texas Hold‘em je ryze mužskou hrou? Poker už dávno není výhradou tvrdých chlápků s kvéry za pasem; naopak se stal dostupným téměř pro kohokoli.
Tak proč tedy nehraje více žen poker? Ať už je důvod jakýkoli, vím, že je to otázka, na kterou chci najít odpověď.
Z mé první turnajové zkušenosti jsem si odnesla následující poznatky:
- Chci, aby žetony směřovaly ke mně a ne ode mě! Toužím znovu zažívat pocity vítězství a jsem ochotná pro to hodně udělat.
- Chci, aby poker začaly hrát i moje kamarádky.
Pokud necháte ego za dveřmi, pak je podle mě poker jen o tom dobře se pobavit. Myslím, že každý by si jednou v životě měl poker vyzkoušet, aby odhalil svou pravou osobnost. Pokud by se ženy oprostily od výše zmíněných předsudků, poker by se mohl zbavit všech mýtů, které ho v tuto chvíli doprovázejí.
Věřím, že klíčem k tomu, aby se o pokeru nemluvilo jen jako o ryze mužské záležitosti, je Ženská pokerová liga. Proto jsem se rozhodla, že jednu ve svém rodném městě založím. Přijde mi docela ironické, že něco, co jsem chtěla vyzkoušet jen kvůli článku, se stalo stěžejní součástí mého života. Ale to je nejspíš jen důkaz toho, jak poker dokáže člověka pohltit.
Autor: Ann-Marie McCarthy pro PokerStarsblog
Hrajte zodpovědně a pro zábavu! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Využití bonusů je podmíněno registrací u provozovatele - více zde.