Evoluce pokeru: vizionář Doyle Brunson

Doyla Brunsona, kmotra pokeru, netřeba představovat. Jeho výkony, charisma a průkopnické knihy inspirovaly mnoho z nás a utvářely dnešní pokerové svět. Doyle byl součástí nového druhu pokerového hráče, který jednoduše nebyl spokojen s pozvolným tisknutím peněz amatérských hráčů. Jeho soutěživá povaha a myšlení z něj udělaly experta na porážení celého stolu najednou. Co tedy dělal Doyle lépe než většina… a proč?

Vizionář Doyle

Hned zkraje se podívejme na dovednosti, které jeden potřeboval, aby obstál v tehdejším prostředí:

- s mnohem menším množstvím dostupných rad jste řešení nějakého problému museli rozlousknout svépomocí. Absence počítačových programů znamenala spoléhání se na své instinkty. Kromě toho si doba žádala ochotu pouštět se do věcí metodou pokus-omyl.

- vaše edge vznikala hrou proti bezpočtu amatérů, kteří, ač těžko čitelní kvůli jejich sázecím vzorům, dávali najevo spoustu tells, které vám umožňovaly je exploitovat. Navíc dovolili, aby jejich hru diktovaly emoce.

Abychom to shrnuli: potřebovali jste kreativitu, umění zacházet s lidmi a ochotu učit se z omylů. Není překvapivé, že tehdejší hráči šplhající na vrchol se lišily od dnešních mladých pušek, kdy vysoce konkurenční prostředí odměňuje preciznost a výdrž, stejně jako mnohem větší arzenál teoretických znalostí. Jedna věc, která zůstala stejná, je vztah mezi pokerem a egem. Namyšlení hráči si vybírali svou daň patrně od prvního dne, kdy byl vynalezen No Limit Hold’em. Ve velkých potech je na vás vyvíjen ohromný tlak a chybné stack offnutí může zanechat vaše ego v troskách.

Jako rodilý Texasan měl Doyle spoustu příležitostí pracovat na své No Limit hře, jelikož to byl právě Texas, kde hra začala nabírat na popularitě. Poznal, že jak amatéři, tak profesionálové neradi hrají ve velkých potech, a proto vymyslel tzv. Power Poker, loose-agresivní styl, jenž těžil z této slabiny.

Doylova zbraň: Power Poker

- loose styl preflop

Protože edge, která vzniká po flopu, je tak obrovská, Doyle maximalizuje svůj profit tím, že hraje spoustu hand a hledá příležitosti, jak setupnout své soupeře. V důsledku toho dává soupeřům spoustu akce, pravidelně ukazuje příšerné handy (72o), díky čemuž se mu od soupeřů nedostává téměř žádného respektu, což je fajn.

- continuation bety

Abychom citovali Doyla: „Když checknou, ty vsadíš.“

Docela jednoduše, pokaždé když soupeř projeví slabost, Doyle ho otestuje. Tato metoda je dodnes velmi populární, ačkoli agrese v malých potech v těžkých hrách se pomalu uklidňuje, protože mnohem častěji budete čelit raisu. Hráči dlouho nevěděli, jak se bránit a chtěli se vyhnout konfrontaci se soupeřem, který je dostával do nesnází, takže jednoduše na continuation bet vzdali se spousto svých hand.

- semi-blafy

Doyle velmi rád využíval síly fold equity tím, že hrál své draws agresivně. Šlo spíše o „pocitovou“ záležitost ve srovnání s dnešními EV kalkulacemi range vs. range. Doyle byl nicméně tak dobrý ve čtení svých soupeřů, že byl téměř vždy schopen přinutit hráče k foldu, když vycítil slabost. Vyhrál tolik potů bez odporu, že to v pohodě vyvážilo ztrátu equity, když jej někdo dorovnal. A to ani nezmiňuji faktor tiltu, když mu draw došla! Agresivní hraní draws je v dnešních hrách spíše pravidlem než výjimkou a v dohledné době se to jen sotva změní.

- manipulace s velikostí potu

Protože tehdejší hráči neměli příliš mnoho zkušeností s No Limit Hold’emem, Doyle mohl přizpůsobovat velikost jeho sázek mnohem víc, než je to možné dnes. Mluví o overbetech v multi-way potech, když drží, dejme tomu, 77 na 447 boardu. To proto, že špatní hráči mohou zkoušet své štěstí s A4 z každé pozice, takže s deep stacky měl dobrou šanci ukořistit 500BB pot. Dnes to zní naprosto směšně: blafy, semi-blafy, středně silné a silné handy musí mít stejný sizing podle situace, jinak by soupeři rychle prokoukli vaše vzory.

Jasně, máte určitou flexibilitu a můžete se rozhodnout vsadit něco mezi jednou třetinou a celým potem v závislosti na textuře. To by však, jak uvidíme v následujících článcích, mělo být určeno především range, kterou máte v dané situaci, a ne vaší skutečnou handou.

Ve zkratce: přestože je manipulování s velikostí potu stále velmi potřebnou dovedností k porážení her na všech úrovních, nikdo už nezachází tak daleko, jako tehdy Doyle.

Doyle ve skutečnosti začal rutinně overbettovat pot, někdy dokonce vsadil 5x tolik, než bylo uprostřed stolu. Základní premisa zní: když vyvíjíte tlak, nutíte ostatní čelit těžkým rozhodnutím, což znamená, že dělají víc chyb. Jelikož profitujete z toho, že ostatní dělají chyby, nezáleží na tom, jestli uděláte menší chybu – pokud díky ní často udělá velkou chybu váš soupeř. Jak se budeme prokousávat vývojem pokerové strategie, overbety si ještě důkladněji rozebereme: tento move byl na pokraji vymizení z online pokeru, když se každý snažil najít „správnou hru“… do doby, než přišel Isildur.

Shrnutí

Doyle svou strategií ničil ostatní hráče. Když si to vše dáte dohromady, dává to z globálního hlediska smysl: když máte soupeře, který vás neustále testuje, nabydete přesvědčení, že může pokaždé stisknout spoušť, a to rychle vyvolá strach. Profesionálové se mu přirozeně začali vyhýbat, což mu poskytlo větší svobodu hrát proti hráčům, na nichž nejvíce profitoval.

Pokerová komunita dluží Doylu Brunsonovi mnohé, nejen za to, že se prostřednictvím několika knih podělil o svou strategii, ale také za to, že byl skvělým vyslancem pokeru v době pokerového boomu. Hra se mu za to jistojistě odvděčila mimo jiné tím, že dominoval světu pokeru po několik dekád.

Zdroj: bluffeurope.com; Foto:pokerupdate.com, cardplayer.com