Pochodové myšlenky začátečníků – seznámení s pokerem

Určtě každý z nás si pamatuje, jakým způsobem se seznámil s pokerem. Jaké byly jeho první zážitky s hraním, na co jsme mysleli poprvé, když jsme vyhráli nebo prohráli s kamarády pár stovek korun. To všechno a něco navíc se dočtete v tomto článku.

Foto: Pixabay

Seznámení s pokerem

Většina z nás se k hraní pokeru dostala přes svoje kamarády, ať už ve škole, v práci, nebo přímo v hospodě. První, co přišlo, bylo vysvětlování výherních kombinací, jak se pokerové kombinace skládají a která kombinace je silnější než druhá. Hned vzápětí přišlo prvních pár her, které nás nesmírným způsobem pohltily. A ať už jsme vyhráli nebo prohráli, měli jsme chuť hrát znovu a znovu. Tohle prvotní nadšení se horlivě stupňovalo, vždy když jsme znovu usedli s kamarády ke stolu a dostali dvě karty (popř. 5 – 5card draw), rozbušilo se nám srdce, začal pracovat adrenalin a byli jsme celí nedočkaví, jak se situace rozvine. Pokud se do hry zapojily i finanční částky bylo to o to zajímavější. Najednou se z kamarádů stali soupeři, kteří začali být tajemní, jak hrad v Karpatech.

Pocity a fakta

Co každému z Vás probíhalo hlavou, když jste poprvé seděli u stolu a hráli jste s přáteli poker? Dostali jste do ruky karty a začali se smát, nebo vám klesl usměv podle toho, jak karty vypadaly? Jak jste se cítili, když vám přišel vysněný flop? V duši jste se rozzářili, ale aby to nikdo nepoznal, mračili jste se jako byste měli nejhorší kombinaci? Co vás vedlo k bluffování? Jak jste se cítili po několika hodinách hraní, když jste před sebou měli kupu žetonů, nebo naopak jste si už dvakrát dokupovali?

Tyto všechny otázky značí, jak jsme přemýšleli a co se nám všechno honilo hlavou při prvních handách v životě. Jaké jsou vlastně správné odpovědi na tyto otázky? Není to tak jednoduché jednoznačně říct, co v daných situacích udělat. V tom je právě největší krása pokeru, nemyslíte?

Nahlížení na výsledky jako na správnou hru

Vyhrávání je skvělý pocit a každý chce být na straně vyhrávajícího hráče. Když se sejdeme s kamarády v hospodě, zahrajeme si pár hodin poker a odcházíme s několika stovkami v kapse navíc, je to skvělý pocit. Jak se ale cítíme, když prohrajeme pár stovek, dokoupíme si další žetony a zase prohrajeme? Znamená to, že jsme horší než naši kamarádi? Nemusí to být až taková pravda. Při první výhře si začneme myslet, že jsme mistři světa a poker umíme geniálně hrát a porazíme kohokoliv. Paradox je, že když prohráváme, myslíme si, že jsme horší a pokloníme se hráči, co vyhrál? Ne! Řekneme, nebo si alespoň myslíme, že kamarád co vyhrál, měl štěstí. Kde je ale skutečná pravda? Kdo je vlastně ten lepší?

Zde je pěkný příklad toho, jak přemýšlíme na základě pocitu, který z dané hry máme. Pokud ale potlačíme pocity a budeme přemýšlet racionálněji, měli bychom dojít k tomu, že není lepší ten hráč, který momentálně vyhrál, ale ten hráč, který po roce hraní s kamarády vydělal nejvíc.