Devatero řemesel - nebo poker?

Foto: Štěpán Žilka

Nejeden pokerový hráč už určitě přemýšlel o tom, že by se chtěl pokeru věnovat naplno, opustit práci a jenom hrát karty. I já se už mnohokrát ohledně své kariéry krátkodobě rozhodoval a ještě mockrát budu muset. Není snadné určit, jaké místo v životě budou mít šachy, poker, matematika a programování. Všem těmto oborům aspoň trochu rozumím a mám předpoklady v každém z nich vydělat nějaké peníze. Těžko se člověk ale může věnovat všem čtyřem do hloubky, takže něco se musí obětovat, ale co?

Šachy nebo škola?

Tady se pro mě jednalo o rozhodnutí celkem jednoduché, tyto dvě možnosti se docela vylučovaly a šachů bych se prostě nevzdal. Stačilo si připravit odpovědi na stále se opakující dotazy levicově smýšlejících babiček a dědečků, samozvaných rádců a dalších chytráků, kteří neobdařeni fantazií a s argumenty papouška zamčeného sto let v kleci pořád dokola opakovali své světonázory a příklady z vlastních zkušeností, jak lidi, kteří "šli stejnou cestou jako ty“… „skončili špatně"... Co k tomu říct? Snad jen, že variance je pěkná svině :-)

Poker a šachy?

Zatímco mezi šachem a vysokou školou bylo u mě rozhodování jednoduché, mezi šachem a pokerem už to bylo o mnoho těžší. Tedy kdybych si mohl vybrat jen jednu možnost, šachy by na 110% zvítězily, zde ale šlo spíše o to najít rozumné rozložení sil mezi tyto dva koníčky, kdy jeden hraji na vrcholové úrovni a mám v něm vysoké sportovní ambice, a druhý, který hraji hlavně pro zisk a jen jako doplněk k tomu je pro mě i činností,

která je mi povahově i schopnostmi blízká a docela mě i baví. Zde jsem si to rozvrhl asi tak, že se budu vždy věnovat tomu, na co zrovna budu mít chuť. TOP 4 na žebříčku mých herních zájmů se uspořádalo docela zajímavě:

1. poker - studium
2. šachy - hra
3. šachy - studium
4. poker - hra

Ano, vypadá to trochu jako souboj A9o proti KJs, ani jedna z her nemá jednoznačně navrch.  Kdybych měl přijít na odpověď, proč se tyto mé zájmy seřadily právě takto, ke slovu by nejspíš přišly až mé povahové vlastnosti (skutečnost, že toto všichni kibicové opomíjejí, je docela vtipná).

Když něco dělám, musí to být dokonalé - ano - proto skoro nic nedělám… :-) Jako top gun v šachu se najednou někde ohánět ploutvema je pro mě dost tiltující, nezajímavé a nudné, doslova k tomu cítím odpor. Také vím, že samotnou hru nepotřebuji k tomu, abych se zlepšoval. To neplatilo na začátku, kdy jsem o hře nic nevěděl a potřeboval jsem si projít různými situacemi a vidět akce soupeřů, teď už je ale situace jiná a do hry jsem se tak nějak dostal. Vím, co zhruba můžu očekávat a za svou prioritu považuji ještě před zasednutím ke stolu na všechny otázky znát správné odpovědi. Je to asi deformace ze šachu, ale když strávíte pár let 1500 hodin ročně přípravou, jen abyste odehráli dobře 50 partií za sezónu (jedna partie = cca 4 hodiny) - naučíte se své slabiny poznat mnohem dřív, než vám je někdo u samotné hry stihne omlátit o hlavu.

Šachy jako celek jsem odsunul pro určitý delší moment na čekací listinu, abych se později rozhodnul, jaké bude jejich skutečné místo ve vztahu k pokeru. Že je v šachu hra před studiem je celkem pochopitelné, zaprvé se zde necítím jako slabý hráč a hlavně když už studuji poker, občas má člověk trochu i tu chuť si zahrát. A taky mi to samozřejmě vydělá nějakou korunu, btw...

Poker hra, ano, to je ta činnost, kvůli které je zde většina z nás. Co dodat, nevím, jestli jsem winning player (ale určitou představu o tom mám :-) ), ani kdy to začnu brát herně trochu víc vážně - skutečností ale je, že člověk většinou hraje proto, aby vydělal peníze nebo aby nabral zkušenosti. Hraní mikrolimitů pro mě momentálně nesplňuje ani jeden z těchto požadavků a tak nějak si tím můžu aspoň částečně obhájit to, že jsem za poslední dva měsíce odehrál jediné sitko - na Seči, ze kterého mě vyřadila Bandit Queen. :-) Do svého dalšího blogu vám popíšu, jak momentálně trénuji, jak se dá strávit pokerem přes 6 hodin denně, aniž by člověk odehrál jediný turnaj, a proč stále méně a méně používám ICM software…

Programování a matematika?

Ano, toto jsou činnosti, při kterých lidé uznale pokyvují hlavami, ano Štěpáne, tomu byste se měl věnovat, to má budoucnost… Pravdou je, že v těchto oborech se točí slušné peníze a že ani zde nechci úplně zaspat dobu, bohužel jsem ale ani v jedné z těchto činností nenašel tu drogu, kterou člověk potřebuje k tomu, aby se pro něco nadchnul tak, že by tím dokázal strávit den, aniž by si na jeho konci nemusel rvát vlasy - just another wasted day... A protože člověk nemůže dělat milion věcí, má oběť přichází překvapivě ze strany společensky nejuznávanějšího řemesla - poctivé práce 8)

A jaké z tohoto blogu plyne ponaučení?