Luděk Staněk - musíte hrát dobře i když nehrajete dobře

Takže jsem vlastně byl rád, že jsem následně nestíhal chvíli hrát díky jiným pracovním povinnostem, které mne pronásledovaly. Zkrátka a dobře, pointou je, že jsem poslední týdny nehrál mnoho díky vnějším okolnostem, a když jsem hrál, hrál jsem díky vnějším okolnostem nesmírně špatně.

Přečtěte si předchozí Luďkovi blogy:

• Nic nepotěší tolik jako cizí neštěstí
• První myš to má za sebou
• Mám potíže se sebekontrolou

Celé je to o hlavě...

Což mne přivádí k následujícímu zamyšlení. Mental setup je pro hru stejně důležitý, nebo možná ještě důležitější, než samotné herní schopnosti. Protože špatné mentální nastavení vás donutí hrát špatně, aniž byste si okamžitě uvědomovali, že špatně hrajete. Jinými slovy, sám na sobě jsem pozoroval, že moje mentální nastavení dokázalo „zkratovat“ mojí hru, aniž bych si toho okamžitě všiml.

Teprve po třetím odpáleném buy inu v krátké době v jedné fázi session, kdy jsem se donutil přestat hrát a vlezl do hand history mi došlo, že jsem část peněz prostě odpálil „na vztek“. Samotný pohled do hand history mě dost vyděsil. Abyste rozuměli. Jsem opravdu přesvědčený, že koučink funguje a za těch pár koučovacích sessions dokázali Jelly, Alkáč i Jakub  moji hru zlepšit způsobem, který mě nepřestává překvapovat. (Tak jasně, pokud nehrajete na začátku dobře, jsou pokroky dramatičtější, než když se zlepšujete z úrovně expert výš, to všichni víme, ale stejně).

Ostatně, i zběžný pohled do Leak Busteru to dokazuje. Ale to, co jsem tehdy uviděl v hand history mě dost vyděsilo. Fakt jsem z ničeho nic hrál úplné nesmysly, aniž by k tomu byl jakýkoli důvod. Vlastně všechna důležitá (rovná se o stack nebo jeho velkou část) rozhodnutí jsem udělal špatně. A okamžitě jsem to viděl. Proč to tak bylo? Jediné vysvětlení, vyjma toho, že jsem utrpěl chvilkový záchvat oligofrenie, bylo prostě to, že jsem si neuvědomoval, co dělám.

Musíte hrát dobře, i když nehrajete dobře

Zajímavé je, že jsem se o tom po nějaké době bavil s Tomášem Kvapilem, který mi řekl zajímavou věc: „Hele, ty hyperturba co hraju já chce dneska hrát spousta lidí. A spočítat si to, abys v tom byl dobrý, není tak těžké. Důvod, proč v tom spousta lidí, i mých známých neuspěla je v hlavě.“ Jinými slovy neudrží to nastavení, nechají se rozhodit a následně neustojí ten emocionální tlak. Za těch posledních několik týdnů, kdy jste ode mne nic nečetli, jsem se tedy naučil velmi důležitou poučku - „musíte hrát dobře, i když nehrajte dobře.“

Takže díky, všechna ta práce, kterou odvedl na mé hře Jelly a ostatní je fajn- ale neměla by Poker-Arena v zásobě ještě také psychologa? Docela by se mi hodil.

PS: A pokud se tedy ptáte, ja na tom reálně jsem. Pořád se potácím někde mezi  10 a 20 prohranými buy iny. Asi dvacet tisíc her. A nejde to ani nahoru ani dolů. Teda nahoru se tomu nechce a dolu se nechce zase mě.