Poker a bad beaty: jak si správně stěžovat

Inspirován neustálým naříkáním fotbalového trenéra José Mourinha se pokerový novinář Lee Davy vydal na cestu za zodpovězením otázky, kterou si už položil nejeden hráč pokeru – jak si správně stěžovat?

Foto: Pixabay

Nebrečte jako José Mourinho

Hráči fotbalového klubu Manchester City si v posledním vzájemném střetnutí pohráli se svými protivníky z Manchesteru United jako kočka s myší. Pro tým Josého Mourinha byla prohra o to bolestivější, že k ní došlo na stadionu Old Trafford, který v posledních 40 zápasech připomínal nedobytnou pevnost.

Nehrajete ještě na partypokeru? STÁHNĚTE SI HO TADY a získejte bonus 200 Kč

Když na pozápasovou konferenci dorazil José Mourinho, jeden z nejrespektovanějších fotbalových manažerů na světě, samozvaný „the Special One“, namísto uznání porážky začal dštít více ohně a síry než sopka Vesuv během zkázy starověkých Pompejí.

Přestože jeho tým na hřišti působil jako baletní soubor, který teprve včera začal nacvičovat nové představení, Mourinho spílal fotbalovým bohům a stěžoval si na nedostatek štěstí. Portugalský manažer obvinil rozhodčího Michaela Olivera, že jeho mužstvu upřel penaltu, přestože Hererrův pád v pokutovém území by mohl aspirovat na ocenění na nejlepší herecký výkon uplynulého roku.

Wikipedia definuje termín integrita následovně:

Být upřímný a dodržovat silné morální principy.

Obávám se, že Mourinhovo chování tuto definici nesplňuje. Ale není sám. Prakticky každý manažer působící v Premier League čas od času ztratí soudnost. Totéž platí pro většinu pokerových hráčů.

Bad beaty – lekce v komunikaci

Řadím se mezi rekreační hráče, a to ještě trochu přeháním vzhledem k tomu, kolik toho v poslední době odehraju. Ale když jsem ještě trávil více času u pokerových stolů a někdo mě vyřadil z turnaje s AQ, když jsem zrovna držel AK, nikdy se to neobešlo bez bouřlivé reakce z mé strany.

Když žvaním o svých bad beatech, vždycky jde o tyto dvě věci:

1. Chci, aby lidi věděli, že přestože jsem prohrál, jsem vynikající hráč pokeru.
2. Stěžuji si, jen abych si mohl stěžovat.

Chci se teď zaměřit na druhý bod. Myslím si totiž, že má neschopnost zvládat bad beaty má mnoho společného s tirádami Josého Mourinha a může nás navést k tomu, jak si lépe stěžovat.

Často jsme vzteky bez sebe, když nás někdo něčím zraní – například tím, že se chová necitlivě, neohleduplně nebo urážlivě. To, jakým způsobem na podobné situace zareagujeme, sahá až k samotné podstatě naší osobnosti. Pochybuji, že Mourinho se chová jako rozmazlený spratek, jenom když dává rozhovor BBC, a jinak je jako mílius.

Lidé si většinou stěžují jedním z těchto tří způsobů:

1. Jsou vzteklí

Jako pokerový hráč umím být pěkně vztekloun. Když někdo, koho považuji za horšího hráče, zahraje špatně, a přesto nakonec vyhraje, okamžitě ho vyplísním.

Na první pohled musím vypadat jako neurvalec, jenže ve skutečnosti se takto chovám, protože nedovedu efektivněji sdělit, jak se cítím. Můj hněv pramení z nesmírné zranitelnosti. Zpanikařím, cítím se zraněný, zrazený a představuji si, jak se mi někdo vysmívá.

A proto vybouchnu.

Samozřejmě když se chováte takhle, vaše stížnosti budou sotva někoho zajímat. Osoba, které spíláte, už totiž dávno přepnula do defenzivního módu. Oboustranně vzniká hluboká pohrdání, přičemž ani jedna ze stran není schopna poslouchat, a proto není žádná naděje na vyřešení příčiny konfliktu.

Pokud se takhle chováte u stolů, pravděpodobně se takto chováte i jinde.

2. „Vypnou“

Dalším ze způsobů, jak si stěžovat, je nestěžovat si vůbec. Než abyste na někoho začali slovně útočit, raději se stáhnete a trpíte uvnitř.

Jste přesvědčeni, že vám ostatní nerozumí. Máte nízkou sebeúctu, a tak si kladete otázku, proč by vás měl někdo poslouchat.

Spolknete bolest jako pilulku, která se vám nemůže vejít do krku, a uvnitř tiše zuříte.

Problém s prvníma dvěma způsoby, je, že nakonec vedou k tiltu.

3. Stěžují si jako dospělí

V průběhu posledního Poker Masters pořádaného v kasinu Aria Daniel Negreanu pokorně přiznal, že za současnými velikány NLHE turnajů zaostává.

Mohli bychom vyjmenovat spoustu důvodů, proč Fedor Holz, Adrian Mateos a další dosahují takových úspěchů. Jeden však nad ostatními poněkud vyčnívá – totiž jejich schopnost přistupovat k vypjatým situacím racionálně, logicky a s nadhledem.

Skutečnost, že tito hráči působí jako zenoví mistři, neznamená, že nikdy nepociťují hněv, zklamání, že si nikdy nepřipadají ignorováni. Osvojili si však lepší způsoby, jak se vyrovnat s překážkami, než plivat na ostatní nebo se uzavřít do sebe.

Když soupeř držící AQ porazí jejich AK, nepasují se do role oběti. Naopak si uvědomí, že jde jen o následek matematické pravděpodobnosti, a když budou i nadále dělat správná rozhodnutí, budou ziskoví.

Tento způsob (ne)stěžování si pak přináší i mimo pokerové stoly. Ze všeho nejdříve respektují ostatní a jejich právo na vyjádření svého názoru. Dovedou se vyvarovat toxických emocionálních výlevů, jako je například ponižování druhých.

Díky tomu si klidně poslechnete jejich historku o tom, jak smolně vypadli, aniž byste po první větě cítili nutkání zamířit ke dveřím. Takových hráčů bychom si měli obzvláště vážit.

A až příště uvidíte Josého Mourinha na tiskové konferenci, raději přepněte na jiný kanál.

Lze v pokeru využít výhody domácího hřiště?

Zdroj: calvinayre.com; Autor: Lee Davy