STRATEGIE
Racionalita: vědecký pohled na vyhrávání – 2.
Před sebou máte druhou část minisérie o důležitosti racionality a aplikovaného rozhodování. Hlavním mottem předešlé části bylo, že naše představy o racionalitě jsou mnohdy skutečnému racionálnímu chování na hony vzdálené. Dnes se podíváme na různé přístupy k optimálnímu rozhodovacímu procesu.
Foto: Pixabay.com
Optimální rozhodování
Mylné představy o racionalitě, které si spojujeme s robotickými postavami, jako je pan Spock, možná pramení z našich nerealistických kritérií. Normativní model racionality popisuje ideální rozhodovací proces. Lidské myšlení se tomu ideálnímu ani zdaleka nepřibližuje, a proto by bylo hloupé snažit se následovat stejné rozhodovací procesy, které by používal perfektně racionální jedinec.
Studium těchto normativních modelů je přesto důležité, protože nám může pomoci porozumět tomu, jak by to vypadalo, pokud bychom zdokonalili naše vlastní přemýšlení. Ideální rozhodování vychází z logických zákonů, bayesovské pravděpodobnosti a teorie racionální volby.
Logika: Racionální jedinec se vyhýbá tomu, aby zastával dvě protichůdná přesvědčení, a vyvozuje správné závěry.
Bayesovská pravděpodobnost: Přesvědčení racionálního jedince vždy vychází z příslušné věrohodnostní funkce – nakolik jedinec věří v to, že jeho přesvědčení jsou správná. Míra zodpovědnosti je konzistentní s Bayesovým teorémem a je aktualizována pokaždé, když se objeví nová relevantní informace.
Teorie racionální volby: Racionální jedinec pokaždé volí možnost, která mu poskytuje nejvyšší očekávaný užitek.
Lidé: systematicky iracionální
Nemělo by být žádným překvapením, že lidé se vždy nechovají racionálně. Naše mozky, na poměry zvířete naší velikosti nepopiratelně obrovské, mají pouze omezenou kapacitu. Ve srovnání s ideálně se rozhodujícím jedincem postrádáme inteligenci a výpočetní sílu, abychom byli schopni činit srovnatelně dobrá rozhodnutí.
Tato část je triviální. Mnohem zajímavější je to, na co vědci přišli teprve v 70. letech 20. století: Nejenže jsou lidé iracionální, ale jejich neracionální jednání lze často předvídat. To znamená, že máme sklon opakovat ty samé chyby pořád dokola v totožných situacích. Tyto systematické odchylky od ideálního rozhodování se nazývají kognitivní zkreslení.
Jde například o:
Zkreslení statu quo: Coby lidé máme iracionální sklon upřednostňovat současný stav věcí, i když bychom měli dobré důvody upřednostnit jisté změny. To vede k nečinnosti v oblastech, v nichž by nové přístupy mohly mít ohromný užitek.
Potvrzovací zkreslení: V tomto případě jde o tendenci přikládat větší váhu důkazům, které podporují naše postoje, než těm, které jsou s nimi v rozporu. V důsledku toho lidé mění své názory mnohem méně často, než by z racionálního hlediska měli.
Necitlivost k rozsahu: Od určitého bodu, kdy v sázce je čím dál více, nám všechno intuitivně připadá stejné. Něco, co by mohlo ovlivnit miliony lidí, nám ani vzdáleně nepřipadá tisíckrát důležitější než něco, co by mohlo ovlivnit tisíce lidí. To má za následek to, že ty nejhorší možné scénáře bývají poměrně často ignorovány.
Kompletní seznam zkreslení je však mnohem delší. Na každé z nich se můžete podívat v sérii článků, jež se této problematice věnovala do větší hloubky.
Objevení těchto zkreslení bylo revoluční z toho důvodu, protože automaticky předpokládá, že existuje snadno dosažitelný prostor pro zlepšení. Pokud bychom byli iracionální náhodným způsobem, bylo by pro nás těžké cokoliv napravit – abychom dosáhli nějakého pokroku, museli bychom přebudovat celý mozek. Avšak pokud je pravdou, že jsme předvídatelně iracionální, můžeme se snažit pochopit, za jakých podmínek se lidské rozhodování odchyluje od ideálu, a poté přijít s metodami na jeho nápravu.
Pokračování příště.
Zdroj: reg-charity.org; Autor: Lukas Gloor
Hrajte zodpovědně a pro zábavu! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Využití bonusů je podmíněno registrací u provozovatele - více zde.