Poker už není nesnadná cesta ke snadnému životu

Foto: Pixabay.com

Bloger Steve Ruddock se zajímá o vše, co se dotýká pokeru. V jednom ze svých posledních postů se zamyslel nad tím, kam se poker ubral za posledních deset let. Otázka, zdali jde v pokeru stále ještě vydělávat velké peníze, je v současnosti čím dál aktuálnější. Je opravdu "Zlatý věk pokeru" u konce, nebo pořád existuje šance, že v budoucnu můžeme být svědky dalšího boomu?

Hráč pokeru stále tvrdší chleba má

Nejsem si jistý, komu připsat za následující výrok zásluhy (ani Google nepomohl). Každopádně někdo v sobě před lety našel perfektní dávku důvtipu a moudrosti, když pronesl: „Poker je nesnadná cesta ke snadnému živobytí.“ Po dlouhou dobu jsem výrok považoval za něco, co velmi dobře vystihuje podstatu hry.

Pokaždé, když někoho z mých známých upoutalo, že si vydělávám na živobytí hraním pokeru, použil jsem předešlý výrok.  Konverzace mohla i nadále pokračovat v pohodovém duchu a já nemusel zbytečně zabíhat do podrobností. Jenže onen výrok už nějaký ten čas neplatí, alespoň ne pro mě. Je tedy na čase poslat jej do výslužby a nahradit jej mladším a výstižnějším kolegou.

Dnešní poker je vše, jen ne jednoduchý; pro mnoho hráčů se poker stal „nesnadnou cestou k nesnadnému živobytí“. Dovednostní mezera mezi úplnými začátečníky a pokročilými hráči už zdaleka není tak výrazná, jak tomu bývalo dříve.

Schopnosti průměrného hráče jsou čím dál lepší

Je jasné, že ti nejlepší hráči jsou dnes desetkrát lepší než ti z doby před deseti lety. Jenže i průměrný hráč je desetkrát lepší a pro špatné hráče to platí stokrát. Na stupnici od 1 do 10, v roce 2003 bylo 75 % hráčů někde mezi 1 a 5, přičemž v roce 2013 je situace opačná a 75 % pokerových hráčů by se dalo ohodnotit 5 a více body.

Špatného hráče současnosti bychom mohli definovat jako někoho, komu dělá problém přizpůsobit se agresivnímu 3bettorovi; v roce 2003 byl špatný ten, kdo si myslel, že s top párem bez kickeru může poslat all in a neměl ponětí, co znamenají pot odds!

S neustále se zmenšující dovednostní mezerou, prakticky neexistujícími „jednoduchými spoty“ bez ohledu na výši stakes a herní variantu, je zkrátka v dnešní době mnohem složitější poker porážet. A jelikož jsou mezi nejlepšími, průměrnými a špatnými hráči čím dál menší rozdíly, profesionální hráči se musí potýkat nejen s menšími zisky, ale i s mnohem vyšší variancí.

Bronzový věk pokeru skončil

Bronzovým věkem pokeru nazývám období od vynalezení pokeru až do významného okamžiku roku 2003, kdy chlápek s ironicky trefným jménem vyhrál Main Event WSOP a zažehl celosvětový pokerový boom.

Během tohoto období byl život pokerového hráče obvykle tvrdý a plný nebezpečí. Avšak těm, co byli naplněni odhodláním přežít v tomto drsném prostředí, mohla kariéra profesionálního pokerového hráče zajistit slušné živobytí.

Až do moderních pokerových časů měl hráč buď nepatrnou nebo vůbec žádnou šanci vydělat si za rok hraním pokeru milion dolarů. Ve srovnání s dělníkem nebo úředníkem si ale pořád mohl přijít na solidní peníze.

V Bronzovém věku jste si nemuseli dělat moc starostí s kvalitou soupeřů, většina z nich nestála za nic. Byl však například problém najít místo, kde jste si vůbec mohli zahrát. V závislosti na místě, kde jste hráli, taky přicházely větší či menší obavy o vlastní bezpečí.

Zlatý věk je u konce a už se nikdy nevrátí

V roce 2003 Chris Moneymaker předznamenal blížící se nástup Zlatého věku pokeru, v němž se zástupy příšerných hráčů šikovaly před kasiny a pokerovými kluby, aby zde ostatním rozdaly své peníze. Obdobná situace panovala i na online scéně.  Naneštěstí Zlatý věk trval jen pět let, takže gratuluji všem hráčům, kteří se ocitli ve správný čas na správném místě. Co je ještě smutnější, Zlatý věk už se nikdy nevrátí.

Na rozdíl od předcházející Bronzové epochy, pokerové profesionálové ve Zlatém věku prakticky tiskli peníze a navíc už se nemuseli starat o to, že nebudou mít, kde si zahrát nebo na ně někdo ze zhrzených soupeřů namíří pistoli. Profesi pokerového hráče byla konečně po letech sejmuta nelichotivá nálepka.

Poker byl masám blíž a blíž, a přestože nešťastníci z jejich řad se po celých pět let snažili dostat na úroveň žraloků, kteří již nějaký čas brázdili pokerové vody, byli v tom zoufale neúspěšní. Toto období nicméně trvalo jen pět let. Díky stále narůstajícímu množství pokerových materiálů a jejich šíření po internetu, jsou dnešní hráči na úplně jiné úrovni ve srovnání s těmi z roku 2003, co si nejdřív přisedli ke stolu a až pak se ptali „Tak co mám teď udělat?“ nebo „Kolik můžu vsadit?“.

Stříbrný věk na obzoru?

Zlatý věk se sice už nevrátí, svítá však naděje, že zavedení regulovaných trhů spolu s rozšiřující se základnou hráčů živého pokeru (pozn. platí pro Spojené státy) by mohlo vyústit v to, co nazývám Stříbrným věkem. V něm by se mohly snoubit rysy obou období – tedy skromnější zisky Bronzového věku společně s bezpečností a dostupností příležitostí ke hře typických pro Zlatý věk.

První signály můžeme vidět v New Jersey, kde je kolem pokeru rozruch, jaký jsem nezažil od roku 2006. Zdejší obyvatelé věří ve světlé pokerové zítřky a obavy, že poker má své nejlepší dny za sebou, pomalu berou za své.

Pokud něco jako Stříbrný věk nastane, pokeru by se mohlo vrátit označení „nesnadná cesta ke snadnému živobytí“. V tuhle chvíli však tento výrok stále patří pokerové historii.

Zdroj: 4flush.com