Vánoční "Pošli to dál" - aneb ne vše se točí kolem pokeru

Foto: Vyletirybka.cz

Ahoj PokerAréno. Zdravím všechny fanoušky příznivých flopů, skvělých turnů a bezpečných riverů.

Hned úvodem na rovinu říkám, že následující řádky vás pokerově neobohatí. Pokud očekáváte návody, tipy, či dokonce pokročilé pokerové koncepty, tak vás musím zklamat a upřímně doporučit dále ani nečíst.

Jmenuji se Martin Janoušek a v místní komunitě jsem znám spíše jako Oušek7505. Nebudu si namlouvat, že jsem tak profláklý, jako třeba Jelly, Růžovka, Vocaaas, Cind3r3lla96, Chiko, nebo dokonce legendární Alkaatch. Pár písmenek na tyto stránky jsem však již napsal a doufám, že alespoň několika jedincům je můj nick povědomý.

V reálu jsem otec 4 dětí, kterého uhranula karetní hra poker. Prostě "fotřík co ho baví pokřík". Poker beru primárně jako zábavu, které jsem totálně propadl cca před 10 lety. Poslední dobou si však čím dál více uvědomuji, že poker není a nikdy už nebude středobodem MÉHO vesmíru. Že se vše netočí jen kolem této podmanivé hry a že člověk by se nikdy neměl nechat rozhodit tříoutem na riveru, zákeřně zahraným gutshotem, či tím, že nás někdo prostě vybluffoval. Slovo suckout totiž pro mne před nedávnem naprosto změnilo význam! A přesně o tom je tento článek. Cítil jsem potřebu se vypsat a sdělit všem, co považuji za důležité a čeho bychom si měli v životě vážit.

Ouškovo Vánoční "Pošli to dál"

Je tomu pár týdnů, co jsem absolvoval 14 denní lázeňský pobyt jako doprovod mé nejmladší dcerky. A právě zde se mi změnil náhled na život a mé dosavadní životní hodnoty. Do té doby jsem byl průměrný jedinec, který bral zdraví své a své rodiny jako samozřejmost. Jedenkrát ročně, právě v období Vánoc, ulevoval svému svědomí podporou různých charitativních organizací, jako je Dobrý Anděl, a tak trochu si držel odstup od problémů a údělu handicapovaných.

Můj pohled na život však zásadně změnila Barunka Sedláčková a její rodina. Měl jsem to štěstí, že nás osud svedl právě v lázních k jednomu stolu. Trávili jsme tak společný čas u snídaní, obědů, večeří a později i večery při hře scrabble a při společných výletech do okolí. S úžasem jsem sledoval, jak velká morální síla se dokáže skrývat v křehkém 17letém nepohyblivém těle. Zjistil jsem, že nemám vůbec představu o tom, co znamená soudržnost rodiny a rodičovská láska.

O setkání s Barunkou a jejím tatínkem jsem se již rozepsal ve svém blogu, ale nedalo mi to a měl jsem potřebu se o svůj příběh ještě jednou podělit. Nechci zde podrobně rozmazávat příběh Barunky a její rodiny. Ten si ostatně můžete přečíst na jejich stránkách www.pusopis.cz, nebo shlédnout v přiloženém videu. Možná jen zmíním, že Barunka až do svých 3 let byla naprosto zdravou holčičkou, než jí změnilo život zákeřné onemocnění zvané neuropatie. Nyní je Barunka upoutaná na invalidní vozík, má ochablé nohy a ruce a jen mírně pohyblivé klouby, tudíž je zcela odkázána na pomoc své rodiny a okolí. I přes toto všechno jsem Barunku za celých 14 dní neviděl si stěžovat. Neustále optimisticky naladěné děvče, rozdávající úsměv na všechny strany, peroucí se s osudem se vztyčenou hlavou.

Barunčin životní příběh a zejména její postoj mi ukázal, čeho bychom si měli na světě vážit. Právě to by mělo být posláním tohoto článku – sdělení, že suckouty nerozdává poker. Ty opravdové suckouty rozdává jen a pouze život a je na nás, jak se s nimi popereme. Já již nikdy nebudu brát zdraví své a své rodiny jako samozřejmost a uvědomuji si, že existuje mnoho lidí, jimž život nerozdal tak dobrou startovní kombinaci. Přesto dělají to, co mi všichni pokeroví hráči – snaží se vyhrát hru, i když nedrží nejlepší karty.

Podpořte Barunku a jeji "Pusopis"

Nejsem zastánce charitativních výlevů hrající na city druhých. Pokud však alespoň jednomu z vás příběh Barunky změní pohled na svět tak jako mne, budu spokojený a tento článek splní svůj účel. Když alespoň jeden z vás, tak jako já, podpoří Barunčin projekt #vyletirybka, a tím pomůže Barunce a její rodině splnit jejich přání, budu rád dvojnásob. Uvědomuji si, že v našem okolí je plno jedinců s obdobným příběhem, kteří si zaslouží také pomoc a podporu. Já jsem ale osobně angažován a přimlouvám se tímto článkem právě za Barču Sedláčkovou. Ne proto, že jsem ji osobně poznal, ne proto, že jsme se spřátelili, ale protože si nesmírně vážím její vůle a odhodlání.

Tak jako loni Yntos loboval za děti z dětského domova, které osobně poznal, tak já letos lobuji za Barunku Sedláčkovou a její projekt #vyletirybka. Jsem si jist, že pokerová komunita je poměrně široká a jak jsem poznal, i plná jedinců se srdcem na NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ, kteří si uvědomují, že ne ke všem byl osud tak vstřícný jako k nim. Že se najde někdo další, komu příběh Barči změní náhled na svět. A možná se rozhodne podpořit vánoční přání Báry a její rodiny. Pojďme Barče pomoci získat sportovní elektrický vozík a rovněž podpořit tábor pro děti s handicapem, který pořádá její maminka – www.vyletirybka.cz