Grit, nejspolehlivější ukazatel úspěchu

Co mají společného ty nejúspěšnější osobnosti historie? Co přimělo Michaela Jordana, aby poté, co jej na střední vyhodili z basketbalového týmu, pracoval ještě usilovněji? A co online legendu Dustyho Schmidta, aby hrál bez ohledu na momentální výsledky? Byl to grit.

Foto: PokerStars

Úroveň gritu znamená více než talent nebo IQ

Možná proto, že studium konceptu gritu je stále v plenkách, není snadné najít pro tento anglický termín vhodný český ekvivalent. Podle americké psycholožky Angely Lee Duckworthové lze grit chápat jako vytrvalost, houževnatost a nadšení pro dlouhodobé cíle. Sama Duckworthová dodává, že podstata gritu je těžce uchopitelná. U někoho je grit slabší, u někoho silnější. Její výzkum provedený mimo jiné na kadetech vojenské akademie ve West Pointu nicméně dlouhodobě prokazuje, že úroveň gritu předpovídá budoucí úspěch spolehlivěji než třeba výše IQ.

Zajedno s ní je například řecký filozof Aristotelés, který již před téměř 2,5 tisíci lety věřil, že houževnatost, výdrž a neústupnost patří mezi ty nejhodnotnější ctnosti, nebo Anson Dorrance. Hlavní trenér ženského fotbalového týmu v Severní Karolíně během své kariéry vypozoroval, že mnohdy to dále dotáhne svěřenkyně, která překypuje odhodláním a pracovitostí, než dívka, která díky svému nezměrnému talentu po léta slýchala, jak je skvělá. Určitě jste už někdy slyšeli o ztroskotaném hráči, kterého sice pokeroví bozi obdarovali nezměrným talentem, ale chybělo mu odhodlání na sobě pracovat. Na opačné straně spektra pak nalezneme hráče, jako je právě zmíněný Dusty Schmidt. Schmidt přezdívaný „Leatherass“ se nikdy nepovažoval za matematického génia, a přesto sezením na svém „koženém zadku“ vydělal několik milionů dolarů. Houževnatost byla tou tajnou ingrediencí, která ho oddělovala od zbytku hráčského pole.

Proč někdo dosahuje většího úspěchu než druhý

Jak již bylo řečeno, grit je poměrně obtížně uchopitelný koncept. Přesto lze vysledovat několik pilířů, z nichž vychází odhodlání něco měnit a vytrvat navzdory překážkám. Prvním z nich je odvaha.

Přestože odvahu lze jen těžko měřit, je přímo úměrná velikosti gritu. Aby jeden mohl pomýšlet na úspěch, ať už v jakémkoliv oboru, musí zvládat strach z neúspěchu. Hráč, který se bude bát zkoušet nové tahy, začne brzy zaostávat za těmi, kteří se toho nebojí. Druzí jmenovaní zpravidla chápou, že v neúspěchu či porážce lze nalézt cennou lekci, berou ji jako součást procesu. Strach z neúspěchu, který se vyznačuju nezdravou averzí k riziku a je doprovázen úzkostí, může být až paralyzující. Nejde však o nepřekonatelnou propast. Odvahu lze připodobnit ke svalu, který roste, když děláme odvážné věci, a krní, když sedíme ustrašeně v koutě. Manželka amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta Eleanor nabádala, abychom „každý den udělali něco, z čeho máme strach“.

Nezdar je pouze dočasný stav!

Lidé disponující gritem patří mezi ty nejodolnější. Co jim dává sílu vstát, oprášit se a naskočit zpátky do sedla? V zásadě to, že oplývají důvěrou v sebe a své hodnoty, jsou optimističtí a kreativní. Díky těmto atributům je neopouští motivace a dovedou si poradit s problémy, které je po cestě potkají. Nezdar není permanentním, nýbrž pouze dočasným stavem. Jedinci s vysokou úrovní gritu v zásadě věří, že všechno nakonec dobře dopadne, a když ne, nebude to konec světa. Žijí život, jako by to byl maraton, nikoli sprint. Netouží po dokonalosti. Namísto toho usilují o to, aby se stali tou nejlepší možnou verzí sebe sama.

Dalším pilířem je svědomitost. Zde potřebujeme rozlišit mezi dvěma typy svědomitosti. Svědomitost ve smyslu „udělám práci, kterou mi někdo zadá, tak, jak mi ji zadal“ k rozvoji gritu příliš nepřispívá. Grit naopak posiluje svědomitá, neúnavná práce a snaha vykonat ji co nejlépe. Aby takové úsilí dlouhodobě vydrželo, musí mít svůj cíl. Ten poskytuje rámec pro to, aby vyvíjená snaha měla nějakou hodnotu a smysl. Což dále podněcuje, zápal, odvahu, výdrž a... grit. Silný životní cíl působí jako ten nejsilnější zdroj vnitřní motivace. Konstruktéři prvního funkčního letadla bratři Wrightové, tenista Andre Agassi nebo již zmíněný pokerový profesionál Dusty Schmidt, ti všichni následovali vznosné cíle. A tomu podřídili vše. „Hráči, kteří si stanovují cíle, a jsou vůči nim osobně zodpovědní, budou nakonec těmi, kteří uspějí,“ je přesvědčen Schmidt.

Vrozený talent vs. úsilí

Závěrem bych chtěl vyzdvihnout skutečnost, která patrně vyplývá z výše uvedeného. Grit, ostatně jako převážná většina vlastností a dovedností, lze rozvíjet. Někteří z nás nepochybně disponují „od přírody“ větší houževnatostí, jiní se do všeho musí více nutit, bojí se výzev a špatně snášejí nezdary. Nehledě na to, jaké karty nám byly rozdány, ale všichni máme tu samou možnost zahrát je buď špatným, nebo správným způsobem. Můžeme svalovat své neúspěchy na nedostatek gritu, nebo pracovat na tom, abychom jej měli více. Hned teď se můžete zavázat, že se zamyslíte nad tím, kam chcete směřovat, a každý den vykonáte malý krok daným směrem. Ideálně takový, který ve vás vyvolává obavy. Osvojováním takového návyku notně posilujete svědomitost, a navíc trénujete odvahu. To vše, včetně propojení s motivujícím cílem, následně podněcuje grit. Dalším z receptů, jak se stát ještě odhodlanějším, je jednoduše se inspirovat u těch nejodhodlanějších. Existuje řada filmů a knih, namátkou Agassiho autobiografie Open, které v minulosti zvedly ze židle mnohem větší lenochy, než jste vy.

Inspirace: Poker jako byznys – Dusty Schmidt, Prodejte svůj talent – Daniel Coyle, ted.com; Autor: Jan Chvojka; Foto: