Pracovní porno, study fail a hledání zlata v bahně

Pracovní porno, akademický fail a hledání zlata v bahně

Od mého posledního článku, kdy jsme se viděli naposledy, už uplynula nějaká doba a je čas opět zčeřit vody a podat hlášení o svém tažení. Nemůžu říct, že bych byla úplně spokojená, ale vše popořadě.

Předně se omlouvám, že mé blogy nejsou ani zdaleka tak pravidelné, jako blogy mých kolegů. Mé články nikdy nejsou (a ani nebudou) prostým shrnutím skutečnosti, vždy mají nějaké „vyšší poselství“, které je dáno mými osobní zážitky, poznatky a feelingem.

Je konec srpna, konec léta, které bylo nad extrémy náročné. Nejdříve v červnu se mnou nevídaným způsobem zacvičila škola, ano, musím uznat, že nejsem zrovna ukázkový student a prokrastinační návyky se u mne projevovaly naplno, ale s tím je teď konec (o tom, ale až dále). Předměty typu Matematika II a Statistika II jsou pro mne zakleté a uvidím se s nimi v září ještě jednou. Jediným světlým úspěchem je dopsaná bakalářská práce na téma, která je tak dlouhé, že si ho ani nepamatuju!*

Další kapitolou je práce, a protože je Banditka ambiciózní čikyta, nezbýval na nic jiného čas. A tím myslím doslova „na nic jiného“. Ráno vstávačky v 5,30 a cesta do Prahy a večer v 19,30 příjezd do Pardubic. Omlouvám se celé mé drahé Aréně za svou nepřítomnost na Setkání, ale vyšší bere. Bohužel, pracovní vytížení se projevilo i na volume, které bylo, řekněme, nic moc. Jediným mým zdrojem volného času se staly víkendy.

K tématu challenge*

Zásadní novinkou je změna herny, na které se challenge odehrává. Více si můžete přečíst na diskusním fóru viz odkaz níže.

Co se týče průběhu, jsem pozadu, a lot. Ale ne zas tak moc, aby to nešlo dohnat, ale upřímně, ještě jeden takový „červenec“ a bude vymalováno. V tuto chvíli jsme na nějakých 2 500 turnajích s profitem kolem 300$. Musím říct, že nejvíce mě trápí ta profitová část, neb mám pocit, že přešlapuju na místě a nezlepšuju se. Na Party mě trápily obrovské swingy, kdy jsem během pár dnů uměla prohrát několik desítek buy-inů (au) a následující dny jsem se z toho hrabala, a tak pořád dokola. Navíc si nejsem úplně jistá svou hrou, což se opět odráží „v hlavě“. Nedávno někdo na fóru vcelku trefně poznamenal, že ve svou hru nemám důvěru, protože málo studuji, souhlasím. A upřímně, se studiem mám morální problém. Mám pocit, že to neumím, hlavně určovat range soupeřů (protože jak mám vědět, co je schopná callnout polodementní fish, že?!). Nicméně, i na studium mám nyní nástroj.

* Až zprovozním HEM2 přidám do svého blogu grafy

Bandit Queen state of mind

Před nějakou dobou, v jedné ze svých ranních cest vlakem, kdy už jsem nevěděla jaký časopis si v trafice koupit, jsem zahledla časopis, na jehož titulní stránce byl článek „Co žena muži dala, když mu dala“. Článek sám o sobě byl vcelku nudný, několikrát přežvýkané skutečnosti, jen trochu jinak napsané. Nicméně bylo zde jedno heslo, které bych zde chtěla probrat trochu blíže a to je hédonická adaptace.

Když se tak zamýšlím nad svou challengí a nad představou, že ji splním, nejsem si jistá, že budu spokojená. Ano, pravděpodobně v ten moment, kdy bude hotovo, tak budu cítit spokojenost, budu ji cítit i ve chvíli, kdy o tom budu psát článek, ale pak? Za týden, za měsíc? Rozhodně ne. A může za to právě hédonická adaptace, jednoduše člověk si velmi rychle zvykne na ten „dobrý pocit“, který se dostavuje při dosažení jakéhokoli cíle.

A nevím jak u vás, ale u mě to takhle funguje, resp. nefunguje. Ať se zkouším jakkoli vnitřně motivovat cíly, nikdy nebudu plně spokojená. Šetříte na auto – 3 dny po tom, co si ho koupíte, už ho berete jako samozřejmost. Dřete ve škole, abyste odmaturovali, týden po maturitě jakoby nic. Dostanete slibované povýšení – je to super, ale jen první den, kdy máte nové vizitky. Dosáhnete na Supernovu – o dva měsíce později vám to už ani nepřijde. Catch my point?

Jak se ukazuje, motivace cíli sice funguje, ale nepřispívá k dlouhodobé spokojenosti, naopak, vede k nečekané frustraci a podivné závislosti na onom „dobré pocitu, který máme bezprostředně po té, co dosáhneme vytouženého cíle.

Trochu té akademické teorie, za vším je opět mozek, konkrétně jeho „prefrontální kortex“, který sice dovede vytvořit tu skvělou představu našeho cíle a dokáže vytvořit představu „štěstí“ v okamžiku, kdy cíle dosáhneme, ale už nedokáže prozradit, že naše pozitivní emoce bude nečekaně krátká.

Takže co teď? Jak se budu motivovat, když opěvovaný, všude doporučovaný způsob motivace (motivace cíly) nefunguje tak dobře, jak bych čekala?

Pro mě je to motivace „cestou“ a „osobní vizí“. Každý máme nějakou představu sama sebe, jací bychom chtěli být, jak chceme, aby náš vnímalo okolí, co bychom chtěli dokázat, jaké skilly chceme mít. A právě přemáhání se, vystupování k comfort zone, ničení prokrastinačních návyků má za následek to, že jste spokojeni „průběžně“, jinými slovy máme pocit, že děláme něco, co má skutečný smysl!

Na osobní vizi je potřeba pracovat na denní bázi, resp. musíme si budovat návyky, které jsme předtím nikdy neměli. Uvedu vám zde příklad ze své denní báze a úkonů, které se NUTÍM dělat a o jejichž plnění si vedu přesné záznamy.

Osobní vize

Ve své osobní vizi vím, že chci být v dobré fyzické kondici a vzhledem k tomu, že hraní online pokeru k tomu moc nepřispívá, mám na každý měsíc naplánovanou nějakou fyzickou aktivitu. Dokud je ještě přijatelné počasí, chodím každý druhý běhat, mám stanovený čas, v kolik vyběhnu, mám stanovenou trasu a vše si zaznamenávám.

Dále, chci zapracovat na své business english, ale protože nejsem zrovna ten typ, který by si listoval v učebnici nebo chodil do kurzů, mám na každý den naplánovaný článek z BBC- economy news, který si nahlas přečtu a pojmy, které neznám si překládám.

Stravovací návyky. Kapitola sama o sobě. Zakázala jsem si Mc´Donald a obdobný junk food. Každý den dopoledne na svačinu ovoce, odpoledne ke svačině zelenina. Dvakrát týdně rybička.

Vzdělávací doplňky pro poker. Každý večer místo koukání na Dextera apod. si pustím výukové video, ať už z produkce Poker Aréna, tak například ze sitandgogrinders.com . Také mám na každý den naplánované studium, které se u mě skládá výhradně z projíždění HH s pomocí ICMIZERU.

A tak dále a taky dále, mám zde i úkoly, které se týkají práce. Ale co je nejdůležitější, vše si zaznamenám do denních záznamů, to je na tom právě to důležité, protože jinak bych mohla mít sklon vše naplánované „vyprokrastinovat“. A zároveň je to nástroj, který podporuje moji „akceschopnost“ a hlavně vůli. Protože vůle je v podstatě sval, který se musí trénovat.

Kolik z vás si po přečtení mého posledního blogu vytisklo, uložilo, nastavilo na plochu obrázek o „comfort zone“? A kolik začalo skutečně vystupovat ze svých zón pohodlí? Věřím, že nikdo. Takže můžete to se mnou zkusit a uvidíte, první výsledky jsou cítit v rámci dnů.

To je pro dnešek vše přátelé, děkuji za pozornost za zase někdy příště!

Bandit Queen playlist: (tohle je moje srdcovka, víte, co se říká „behind every girl's favourite song, is an untold story“)