Neortodoxně ortodoxní Ari Engel – 2.

V druhé části rozhovoru úspěšný obojživelník Ari Engel odkrývá, jaké to bylo vyrůstat v ortodoxní židovské rodině a proč není jako Daniel Negreanu. Kromě toho nechá nahlédnout hlouběji do své duše a odpoví na otázky, zdali ho poker činí šťastným a z čeho má v životě strach.

Hraješ poker pro slávu, peníze, nebo z lásky ke hře?

Nemám žádné dlouhodobé plány. Nevím, co budu dělat za rok touhle dobou. Je pro mě těžké něco předpovídat. Nejsem Daniel Negreanu. Věci jako stanovování cílů se teprve učím. Nikdy předtím jsem to nedělal. Přemýšlet o tom, kam směřuji, je pro mě nové. Hlavní důvod, proč momentálně hraji poker, je, abych zaplatil složenky a zabezpečil se. Na druhou stranu už mám docela velké finanční zásoby, takže nemusím hrát poker každý den. Hraju rád. Užívám si to. Někde pracovat musím, takže pro tuto chvíli, myslím, postačí dělat práci, která mě baví.

Jsi hluboký myslitel?

Přemýšlím hodně. Možná se najdou tací, co si myslí, že pokeroví hráči téměř ničím světu nepřispívají. To chápu. Ale vystudoval jsem finančnictví. Kdybych nezačal s pokerem, s největší pravděpodobností bych pracoval na Wall Streetu nebo tak. Nedělal bych nic vznešeného.

Snažím se být dobrým člověkem. Přispívám na charitu a snažím se dělat správné věci; chci, aby mě ostatní vnímali jako dobrého člověka. Poker je jen o tom, že se sejde pár dospělých, kteří si společně užívají. Mám pocit, že vysoké procento hráčů hraje s penězi, které si mohou dovolit prohrát. Podle mě je poker hodnotná aktivita, a pokud si lidé chtějí vydělávat tímto způsobem, nic proti tomu nemám. Není to ta nejvznešenější činnost, ale ke dnu má hodně daleko.

Bylo pro tebe těžké začít s pokerem vzhledem k tomu, že pocházíš z prostředí ortodoxního judaismu?

Poházím z ortodoxní rodiny, což je ta nestriktnější odnož judaismu. Moje rodina je velmi konzervativní. Nejsem si jistý proč, ale velmi mě podporovali. Na začátku, když jsem se do toho teprve dostával, jsem to před nimi držel v tajnosti. Když jsem se rozhodl stát profesionálem, poprvé jsem k nim byl otevřený, a oni mi vyjádřili značnou podporu.  Nejenže mě podpořili mí nejbližší, dostalo se mi podpory i od vzdálenějších příbuzných. Všichni jsou extrémně konzervativní, ale měli pro to pochopení.

Jaké to bylo, vyrůstat jako syn ortodoxního rabína?

Odmala jsem navštěvoval židovské školy. Střední škola, kterou jsem navštěvoval, byla jen pro chlapce. Začali jsme v 7:30 ráno a skončili v 20:30 večer – vyjma nedělí a pátků, kdy výuka probíhala jen půl dne. Bylo to velmi intenzivní. Pouze hodiny mezi 15 a 18:30 byly zasvěceny světským studiím, zbytek byl náboženský.

Když jsem poté odešel na vysokou, zjistil jsem, že ve srovnání se střední mám k dispozici spoustu času a nemusím skoro nic dělat. Díky tomu jsem mohl grindit, což jsem také dělal.

Měl jsi někdy během dospívání pocit, že o něco přicházíš? Cítil jsi odpor vůči tomu, že musíš trávit tolik času ve škole?

Ve škole jsem byl velmi motivovaný. Škola mě zajímala, a proto sem ji toho času nebral jako břemeno. Když se ohlédnu zpátky, působí to trochu přehnaně, ale tehdy to tak nebylo. Všichni mí přátelé a známí pocházeli ze stejného prostředí a dělali ty samé věci jako já. Věděl jsem, že veřejné školy mají kratší výuku, nicméně tenkrát jsem věřil, že to stojí za to.

A pak jsi přišel do světa pokeru, v němž narazíš na tolik odlišných kultur a náhledů na svět.

Myslím, že poker rozhodně pomohl rozšířit mé obzory. Už na vysoké jsem byl postaven před různé situace, ale poker to posunul na další úroveň. Najednou jsem potkával lidi z odlišných kultur, odlišného prostředí, cestující do různých zemí a potýkající se s různými problémy. Opravdu mi to otevřelo oči.

Čelil jsi někdy antisemitským poznámkám, ať už u stolu nebo mimo něj?

Je neskutečné, jak vás lidi od pokeru povzbuzují. Jediné komentáře, které jsem kdy zaslechl, byly ty pozitivní. Nikdy jsem nezažil žádné antisemitské projevy. Lidi mi říkají, že jsem mladej spratek, ale nic, co by se týkalo židovství.

Mimo stoly se to stává jen zřídka. Obvykle jen něco v tom smyslu, že na vás někdo křičí z auta. Neznám nikoho, na koho by nikdo nikdy nepořvával. Nikdy jsem ale nezažil žádné fyzické útoky. Jen podobné verbální projevy.

Pokerový svět mě opravdu nepřestává fascinovat. Nejde jen o judaismus, zdá se, že respektován je každý. Lidi vzpomínají na staré pokerové časy. Tvrdí, jak to bylo skvělé, a dneska už to tak skvělé není. Osobně si však myslím, že tohle je jedna z oblastí, kde poker zaznamenal neskutečný pokrok.

Když jsem začal hrát poker, mezi hráči bylo hodně nevrlých bručounů, kteří nechtěli hrát s lidmi, kteří se odlišovali. Dneska u stolu potkáte spoustu národností, různá pohlaví, a nikdo ani nemrkne. Myslím, že zbytek světa by se od toho pokerového mohl o toleranci leccos přiučit.

Z čeho máš strach?

Ze spousty věcí. Mohl bych strávit hodiny u terapeuta a stejně bych nepřekonal všechny své obavy. Avšak domnívám se, že poker je sám o sobě skvělou terapií. U pokerového stolu se cítím pohodlněji než na mnoha dalších místech. Díky pokeru jsem sebevědomější a silnější. Dovedu lépe zvládat běžné životní zkoušky a strasti. Ne všechno jde vždy jako po másle. A to je jedna z věcí, kterou jsem se díky pokeru naučil.

Jsi šťastný?

Mám se docela fajn. Jako mnoho dalších hráčů se potýkám s výsledky a tím, jak ovlivňují mou náladu. Je obtížně kontrolovat svou náladu, když zažíváte obrovský downswing. Stejně tak je obtížné zůstat nohama na zemi, když vše jde hladce. Ještě nejsem tam, kde bych chtěl být. V tomhle směru existuje spousta lidí, kteří jsou na tom lépe než já.

Jak jsi na tom, pokud jde o rovnováhu mezi osobním štěstím a štěstím ostatních?

Žiju hodně podle sebe. Rozhodně jsem spíš na straně osobního štěstí. Snažím se být nápomocný přátelům i rodině. Snažím se být dobrým člověkem. Vezmeme-li poměr mezi sobectvím/nesobectvím, pravděpodobně budu pod průměrem.

Připadáš si někdy osamělý?

Nepřipadám. Když cestuji, potkávám spoustu regulárů a profesionálů na cestách. Trávím čas s lidmi, které znám. Někdy je to spíš naopak. Někdy bych raději byl sám. Mimoto využívám svobody, kterou mi poker dává, k častým návštěvám rodiny – nemůžu říct, že bych se nějak často cítil osamělý.

Zdroj: pokerupdate.com; Autor: Lee Davy; Foto: cardplayer.com, timesofisrael.com, wsop.com