Tilt z nároku aneb klasický Phil Hellmuth

Foto: Facebook

Snad každý, kdo trochu sleduje poker, zná jméno Phil Hellmuth. Jedni ho milují, druzí nenávidí, nicméně velké pokerové úspěchy mu nikdo neodpáře. Hellmuth je všeobecně známý svými egoistickými výbuchy, když se hra nevyvíjí, jak si držitel řady náramků WSOP přeje. Často pak reaguje způsobem, že předešlé úspěchy mu zajištují právo na další výhry, bez ohledu na jeho aktuální hru. Je otázkou nakolik je vše opravdový tilt, a jak moc jeho image a potřeba být neustále středem pozornosti, ale znaky tiltu jsou evidentní.

Nemáte účet u SYNOT TIP pokeru? Zaregistrujte se nyní a získejte 500,- ZDARMA!

Kořeny tiltu z nároku vznikají z mínění, že si zasloužíte vyhrát z důvodů jako je větší chytrost, delší kariéra než má váš soupeř, či větší nasazení při studiu hry, apod. Tilt se dostaví v okamžiku, kdy si myslíte, že vám bylo ukradeno to, co vám patří. Výhra je v tom okamžiku vaše vlastnictví a s nevyhnutelnou prohrou přichází pocit krádeže vašeho majetku. Prvními znaky často jsou nevěřícný pohled, šok nebo dokonce smích, protože nevěříte tomu, co se událo. Poté se dostaví tilt se slovy jako:

• „Na kartách nezáleží, v pohodě je přehraju.“
• „Ten je hroznej, jak jsem s ním mohl prohrát?“
• „Jsem moc dobrý na to, abych tohle dovolil.“
• „Tenhle týpek ani nemá se mnou u stolu co dělat.“
• „Ostatní hráči nedřou tolik jako já.“
• „Já mám přece nad rybou vyhrát.“
• „Mám skvělé výsledky a dělám vždy vše správně.“
• „Dřu více, jsem lepší. Jak jsem to jen mohl prohrát?“

Opravdovým problémem tiltu z nároku není přesvědčení o tom, že jste lepší hráč než soupeř. V mnoha případech to může být i pravda. Jádrem problému je mínění, kde jako lepší hráč znamená vždy vyhrát, což ukazuje na potíže s přílišným sebevědomím.

Přílišné sebevědomí

Vaše sebevědomí je přemrštěné a věříte, že jste neporazitelní a neočekáváte absolutně žádnou prohru, což je nerealistické. Sebevědomí je při hře důležité, ale musí se zakládat na reálných možnostech. Poker vás velmi často dostává do situací, kdy vás mylně manipuluje právě v této oblasti. Když se vám daří, nenafoukne se jen váš bankroll, ale i vaše sebevědomí. Hráči s tiltem z nároku jsou často během tohoto období přesvědčeni o věcech, které bohužel nejsou pravdivé jako například:

• „Více než hot run je to odraz mých skvělých pokerových schopností.“
• „Vlastním duši protihráčů. Kontroluji každou situaci u stolu.“
• „Dosáhl jsem pokerové nirvány a stal se ještě lepším hráčem, než jsem doufal.“

Dalším častým mylným faktem během období, kdy se se daří, je přesvědčení, že můžete porazit úplně každého. Bohužel je to pouze sen. Dříve nebo později vás variance vrátí zpátky na zem a prohra může způsobit náběh na další tilt. Chtít vyhrát není problém, tím je lež o právu na výhru, kterou sami sebe krmíte.

Přesvědčení o nároku na výhru nebo poražení ostatních u stolu často skrývá opravdové slabiny ve vašem přístupu ke hře. Zatímco je v mysli výhra vaše, není logicky důvod pro napravování chyb, protože neexistují. Kdybyste na nějaké přišli, narušilo by to vaše sebevědomí, proto přicházejí lži typu:

• „Ten má ale štěstí.“
• „Nezaslouží si vyhrát.“
• „Vyhrávám, protože hraju skvěle.“
• „Když dám suck-out, pořád je to správně zahrané.“
• „Vím, že dřu více než oni, zasloužím si tedy vyhrát.“
• „Ten hraje strašně.“
• „Hraju skvěle.“

Tohle jsou pokusy ochraňující vaše mylné sebevědomí. Chcete věřit tomu, že jste tak dobří. Kdyby byla pravda, že vždy vyhrajete, protože jste chytřejší, lepší nebo více dřete, znamenalo by to, že zákony variance se na vás nevztahují, což je pochopitelně nesmysl. Může být těžké čelit slabinám ve vaší hře, ale je to vždy lepší než předstírat jejich neexistenci.

Prohra proti slabším hráčům

Zdá se nelogické být naštvaný na rybu, s kterou prohrajete. Je vám jasné, že v krátkodobém hledisku musí něco vyhrát, ale přesto vás to dostane na tilt. Jakožto hráč s velkou edge na tohoto slabšího hráče dává smysl očekávat výhru a následně být na tiltu, když prohrajete. Problémem je stavění variance v pokeru na stejnou úroveň jako varianci ve sportu.

V profesionálním sportu jako je fotbal, hokej, golf či basketbal je mezi schopnostmi dobrých a špatných hráčů nebo týmů obrovský rozdíl a variance má na konečný výsledek velmi malý vliv. Profesionální tým nebo hráč neprohraje tak často proti tomu špatnému, jako vás to potká v pokeru. Asi těžko si poradí borci českého divizního týmu proti fotbalistům Barcelony, i když zrovna Messi a spol. nebudou mít svůj den, či Jiří Korn nezválcuje na greenu slavného Tigera Woodse bez poloviny jeho holí a po divoké noci s děvčaty. Musíme si uvědomit, že v pokeru i ten nejlepší velmi často v krátkodobém hledisku prohraje, tím se obrovsky od ostatních sportů liší.

Poker je částečně bitva o vnímání schopností. Většina vašeho profitu přichází od hráčů, co přecení své schopností a hrají stakes, kde nemají co dělat. Vítězství proti vám nebo jiným regulárům ještě pomůže jejich špatný odhad vlastních a vašich schopností posílit. Poté vlastně chybujete oba, vy si myslíte, že máte proti nim nárok na výhru v každé hře a oni věří, že jejich schopnosti na vás stačí.

Prohra proti regulárům

Při prohře proti jiným regům často vypadají myšlenky nějak takto:

• „Nesnáším, když si myslí, že jsou lepší než já.“
• „Dělají vše očividně špatně, nemám žádný respekt k jejich hře.“
• „Vím, že jsem dřel více než oni.“
• „Vím, že jsem lepší.“
• „Muselo to být jen štěstí.“
• „Nesnáším, když jejich hrozná hra mě stojí peníze.“

Důvod tiltu je jako při prohře proti rybě naprosto stejný: špatný odhad vašich schopností. Je to však trochu více komplexní záležitost. Mezi reguláry je edge většinou velmi malá, těžko definovatelná a obvykle se hráči spoléhají na pouhý pocit, že jsou lepší. Je to něco, co se nedá přesně určit nebo označit, ale jsou přesvědčeni o jeho existenci. Může to být samozřejmě pravda, ale bez jakéhokoliv důkazu je to přeci jen pouze pocit.

Místo pocitů je tedy důležité začít více pracovat a snažit se zlepšovat nejen v technice pokeru, ale i v oblasti herní psychiky. Tam je důležité se zaměřit na odstranění negativních výsledků ve vašem přístupu ke hře, a  tím se i zbavit tiltu z nároku.

Snažte se tedy spíše dokázat, že jste lepší hráč než mít pouhý pocit. Pokoušejte se určit, kdo je u stolu lepší hráč, i když se to občas může zdát nemožné. Práce na těchto schopnostech vás nejen psychicky posílí, ale bude tím také předcházet tiltu z nároku. Dále se snažte vyvarovat myšlenkám, že soupeř se nijak nezlepšuje nebo nevyvíjí v lepšího hráče, jinak vás opět pohltí tilt z nároku a ovládnou vás mylné názory jako: „Vždy budu lepší než on,“ nebo „Oni budou vždy špatní.“

Vyvarujte se chyby, kterou udělal Jared Tendler