Jak se stát CG profíkem - XL. Slowplay I.

Foto: Poker-Arena.cz

Jak se stát CG profíkem - XL. Slowplay I.

Dostáváme se ke konceptu, který nám občas zajistí krásný macatý pot, ale který mnoho hráčů bere až moc daleko a snaží se ho uplatnit vždy a všude. Co to slowplay je, jaké jsou výhody i úskalí, to vše v dnešním jubilejním čtyřicátém článku ze série jak se stát cash game profíkem.

Slowplayem nazýváme hru, při níž se silnou handou hrajeme pasivně, tedy pouze checkujeme nebo callujeme a nesázíme ani neraisujeme (spoň ne v danom sázkovém kole). Ve své podstatě je slowplay také kontrola potu, kdy se snažíme například se středně silnými kartami udržet pot v přiměřené výši a nehrát o moc peněz, případně víme, že nechceme vidět raise od soupeře, a že stejně nebudeme sázet všechna sázková kola, takže není problém jedno vynechat.

My se budeme bavit spíše o situacích, kdy máme opravdu velice silnou handu a snažíme se podat soupeři provázek, aby se na něm sám oběsil. Máme tedy takovou handu, kterou bychom co nejraději dostali do allinu, a snažíme se přijít na to, jakým způsobem dostaneme do potu co nejvíce peněz.

Důvody ke slowplayi

Tím, že hrajeme pasivněji, tedy neraisujeme a nesázíme, ale jen checkujeme a callujeme, tak vypadáme spíše slabě a soupeři umožníme bluffovat nebo valuebetovat s horšími kartami, případně ho necháme trefit něco, s čím se vysype, ale s čím by nedorovnal naši agresivní sázku nebo raise, tedy ho typicky necháme trefit nějaký pár.

Tento koncept občas přinese ovoce a soupeř se opravdu vysype, je ale důležité brát slowplay jenom jako variantu zahrání, ne jako jakousi standardní hru, když máme silnou handu.

Dalším důvodem ke slowplayi je to, že by náš raise vypadal tak silně, že by soupeř prakticky neměl s čím dorovnat, případně soupeře board netrefil moc často, a nechceme, aby zahodil.

T-T na T-5-2 jsou krásné, ale je třeba si také uvědomit, že my sice máme opravdu silnou handu, ale soupeř v drtivé většině případů nemůže nic mít a nemá tedy s čím náš raise doplatit.

Další argument, který hovoří ve prospěch slowplaye, je extrémně agresivní a neustále bluffující soupeř. Proti tomuto soupeři není až tak skvělé raisovat v handě hned, když trefíme dobrou handu, akorát ho vyženeme a neumožníme mu bluffovat. Pokud raisneme až na riveru, tak stejně své silné handy doplatí, ale odevzdá nám navíc další peníze za své bluffy, které přišly na turnu a riveru.

Síla naší handy

Slowplay je obecně dobrý v situacích kdy máme absolutní nuts, nebo se nuts opravdu blížíme (T-T na T-T-8 jako nuts, K-K na A-K-3 jako skoro nuts, které jestli jsou poraženy, tak je to pech), a co je důležité, naše handa není moc zranitelná. Jednopárové kombinace bývají potom velice zranitelné, zvláště potom při deep stacku. I když je soupeř v dané situaci horší a má například jenom overkarty nebo nižší pár, tak má pořád poměrně solidní šanci se zlepšit a ještě nás porazit, případně přijde špatná karta, na které budeme snadno vybluffováni. Jednopárové kombinace tedy není tak moc dobré slowplayovat, i když dobré situace se také určitě najdou.  Problém s nimi je také ten, že pokud se soupeř zlepší a bude ochotný platit, tak naši handu obvykle porazil, a to nebývá zrovna dobré.

Na druhou stranu handy jako sety nebo quads bývají takové, že pokud se soupeř zlepší a trefí svůj druhý pár, nebo top pár top kicker, tak je na tom pořád bídně a naše handa je stále nejlepší.

Proto tedy pozor na to, jaké handy se rozhodujeme slowplayovat, a čím zranitelnější handa, tím méně chceme slowplayovat.

Textura boardu

Je veliký rozdíl mít set osmiček na K-8-2, nebo na T-9-8. Na prvním boardu nehrozí žádné draw, poráží nás jediná handa, a pokud soupeř má nějaké outy, tak jsou maximálně 2, což není mnoho. Navíc pokud nemá zrovna A-A, nějakého Krále, nebo jiný set, tak se bude soupeři naše raisování dorovnávat opravdu špatně. Žádná karta navíc nekazí akci a je nám prakticky jedno, co přijde, protože můžeme dále pokračovat, ať dojde cokoliv, a není ani moc karet, které by vadily soupeři, pokud již má nějakou solidní handu. Slowplay zde rozhodně má smysl a pokud soupeř sází, je na místě pouze dorovnat a nechat soupeře bluffovat a raisnou ho později.

Co ale T-9-8? Tady je náš set o poznání zranitelnější. Jakékoliv mohlo dát soupeři flush, a ani karty jako 6, 7, J, Q nejsou příjemné, a ani T nebo 9 nejsou kdovíjak úžasné, pokud měl soupeř dva páry, které se právě zlepšily na vyšší fullhouse, ale my v tuto chvíli už asi stejně nikdy fullhouse nezahodíme. Na tomto boardu je náš set na slowplay vyloženě nevhodný a mnohem raději se dostaneme do allinu hned na flopu, dokud máme pravděpodobně nejlepší handu, než aby nějaká z již zmíněných karet zničila handu nebo akci nebo obojí. V praxi se dá asi říci, že čím více wet board (čím více obsahuje různých možných draw) je, tím méně chceme slowplayovat opravdu silné handy.

Měli bychom do všeho započítávat ještě soupeřovu range a jak ona range trefila daný board, ale obvykle se opravdu spokojíme s tím, že textura boardu o našem (ne)slowplayování rozhodne. Range ale není dobré opomíjet a i board, na kterém je flushdraw neznamená, že jí soupeř má nějak často, nebo že by nám další karta do flushe třeba vadila.

Závěrem

Slowplay je zajímavá disciplína, které je třeba se pověnovat trochu více, protože mnoho hráčů právě slowplayováním přichází o peníze a je to jedna z největších chyb, které se dopouštějí špatní hráči - nesází dostatečně agresivně své silné handy. Dokončení tedy za týden, kdy se podíváme na příklady a na další aspekty slowplaye, včetné úskalí, která slowplay přináší a proč není dobré slowplayovat vždy a všude.