Psychologie pokeru - typy hráčů

Foto: Pxhere.com

Psychologie pokeru: typy hráčů

Ne každý hraje poker stejným způsobem. Dan Harrington a Gus Hansen mají každý svůj vlastní styl a oba jsou s ním úspěšní. Zastávají různé přístupy, naprosto odlišné filozofie pokeru. Laik může nyní tvrdit, že nemá přece žádný smysl hrát speciálním stylem, případně ho dále vyvíjet. Ke hře stačí jen jeden univerzální. Proč bych měl hrát stylem, který mi nesedí? To přece nedává žádný smysl.

Špatně. Zaprvé, dobrý pokerový hráč umí hrát nepředvídatelně několika styly, mate soupeře a je daleko těžší ho přečíst. Zadruhé, dokáže mnohem lépe odhadnout styl oupeře, když ví, co ho vedlo k rozhodnutím, která udělal. Hraní pokeru na několik způsobů? Ale jak?

Tato otázka je oprávněná, neexistuje mnoho způsobů jak zahrát handu. Špatné se složí, střední se zahrají podle situace a pozice, se silnými se navýší. Co dělá Gus Hansen jinak než Dan Harrington? Rozdíl mezi těmito hráči se dá jednoduše ukázat na dvou proměnných. První je počet her, do kterých se zapojují. Na základě odehraných her se hráči označují buď jako loose (hrají hodně her) nebo tight (hrají málo her). Statisticky vzato dostane hráč jen ve dvou případech z devíti handu, která má pozitivní očekávaný zisk. Spadají pod ně esa s vysokým kickerem, vysoké páry a podle situace také nízké páry a suited connectory. Loose hráči jako Gus Hansen se zapojují do více her, než by bylo čistě matematicky výhodné. Přesto je velice úspěšný. On a jemu podobní hráči se totiž nespoléhají příliš na sílu jejich startovní handy, ale na hru po flopu, která v dlouhodobém měřítku přetváří negativní očekávání startovních karet na pozitivní. Jednoduché pravidlo říká, že hraje-li hráč přibližně čtvrtinu svých startovních kombinací, označujeme ho jako loose. Hraje-li méně než 15%, říkáme o něm, že je tight.

Druhou proměnnou je agresivita. Ta se měří na základě toho, jak často hráč vsází nebo navyšuje. Jejím opakem je pasivita. Pasivní hráči omezují své akce na checkování a callování. Pozorujete-li nějakého hráče dostatečně dlouho dobu, dokážete k němu přiřadit jeho herní styl.

Herní styly

Obě proměnné nabízí snadný způsob, jak bez složitých statistických nástrojů a jen pomocí pozorování určit, ke kterému stylu váš soupeř tíhne. Celkem se dají vyčlenit čtyři základní styly.

• loose agresivní (velmi loose, velmi agresivní, LAG): maniak, který svou agresivitou terorizuje celý stůl a žádná hra pro něj není předem ztracená. Nepotřebuje žádnou silnou handu, aby mohl vsázet a navyšovat.
• loose pasivní: tzv. calling station,bývá u stolů nejvítanějším protihráčem. Hře příliš nerozumí, hraje příliš mnoho her bez patřičné agresivity. Dá se špatně odhadnout, jaké karty drží, ale ve většině případů nebudou silné.
• tight pasivní (velmi tight, zřídka agresivní, skála): hraje téměř výhradně jen prémiové handy a ty pak ještě většinou agresivně. Jakmile vstoupí do potu, můžete očekávat, že se v showdownu vytasí s esy nebo králi.
• tight agresivní (TAG): přístup se zpravidla označuje jako nejúspěšnější. Hraje jen dobré handy a to s patřičnou agresivitou, aby donutil svého soupeře k chybám.

Samozřejmě existují hráči, které je zpočátku těžké zařadit, protože netíhnou znatelně ani k jednomu stylu. Po dlouhodobějším sledování, by to ale neměl být žádný problém.

Proč je někdo loose pasivní?

Každý hráč má celou sbírku schopností a motivů, které utváří jeho herní styl. Patří mezi ně znalost pokeru, motivace ke hře a charakter. Loose hráči bývají obvykle začátečníci bez potřebných teoretických znalostí. Tyto mezery v teorii se projevují zejména špatnými volbami startovních hand nebo dorovnáváním až do riveru v naději, že trefí svou vítěznou kartu. Pasivní přístup volí z toho důvodu, že jsou si na jednu stranu vědomi rizik a chtějí minimalizovat své ztráty, na druhou stranu hrají poker většinou jen pro zábavu. Poker je pro ně také příležitostí, jak poznat nové lidi, agresivní přístup tím pro ně nepřipadá v úvahu. Velmi často se jedná o starší hráče, kteří nemají zájem realizovat zisk.

Loose agresivní hráči obvykle hrají také jen pro potěšení, ale vyhledávají riziko a napětí. Pocit, že se špatnými kartami porazili protihráče s esy, je pro ně cennější, než peníze, které ztratili v minulých neúspěšných pokusech.

Tight pasivní hráči, označováni jako skály, se také vyhýbají riziku. Ome-ují se pouze na nejlepší startovní kombinace (Q-Q+, A-Q+). Jedině s podobnými handami se zapojují do potu a to s překvapivou agresivitou, která je v naprostém protikladu k jejich obvyklému chování.

Tight agresivní hráči mívají největší herní vědomosti ze všech čtyř zmíněných typů. Jejich volba startovní kombinace je založena na solidních znalostech pravděpodobnosti, agresivitu používají účelně, buď k odrazení jiných hráčů nebo vybudování velkého potu s dobrou handou. Z tohoto důvodu nehrají TAG hráči jen nejlepší handy, ale i ty, které mají dobrou šanci na draw. S takovými kartami se dají vyhrát obrovské poty. Vyzbrojeni dobrými vědomostmi, se dokáží často přizpůsobit svým stylem všem soupeřům.

Jak proti nim hrát?

Jak získáte maximální zisk z výše zmíněných rozdílných typů? V pokeru se rychle rozšířilo motto, že člověk by měl dělat opak toho, co jeho soupeř. Důvody pro to jsou celkem jednoduché. Tzv. Nashovo ekvilibrium (koncept zabývající se teorií her, který získal Nobelovu cenu) říká, že ve většině situací je lepší nedělat to samé, co protistrana, protože pak si jen vzájemně překážíte a očekávaný zisk klesá.

Proto je také nesmyslné hrát jen esa a krále a ostatní handy zahazovat. Pokud by to dělali všichni hráči, představují pak blindy a rake překážku, kterou nikdo z nich nedokáže překonat. Jsou i mate-matické důvody. Proti A-A jste na tom s většinou dobrých hand velice špatně, většina outů už je venku ze hry. As-Ac porazí Ad-Kh v 90,5% případů, K-K v 80%. Proti 7h-8h výhoda klesá na 76% a to může mít závažné následky. Jakmile tight pasivní hráč začne navyšovat, můžete vycházet z toho, že má opravdu dobré karty. Pokud máte sami top handu, obvykle hra skončí ztrátou celého banku jednoho z hráčů. Zřetelné riziko vede k negativnímu očekávanému zisku. S kartami typu 7h-8h se ale můžete podívat na flop a hru ještě zavčasu vzdát. Přinese-li vám flop nějaký monster a soupeř ignoruje board a dál vsází, putují také všechny peníze do-prostřed, ale odtud potom tím správným směrem, tedy k vám.

Něco podobného platí i pro loose hráče. Kvůli jejich širokému záběru při výběru startovní kombinace se dají těžko odhadnout. Nasypat do potu peníze před flopem nebývá výhodné. Jistě, soupeř může trefit na riveru jeden ze svých 2 outů, což bude pochopitelně mrzet, ale dlouhodobě budete podobným postupem vydělávat. Víceméně to samé se dá říct i o agresivitě. Při hře proti pasivnímu soupeři nemá smysl čekat, až se rozhodne vsázet. Bude to dělat velmi zřídka a jen s dobrými kombinacemi. Checkovat s dobrou handou se vám nevyplatí, spíše naopak. Za prvé nevybudujete solidní pot a za druhé kartami zadarmo dáváte soupeři šanci snad-no jeho kombinaci vylepšit. Musíte využít své lepší znalosti pokeru a způsoby hry soupeře. Proti velmi agresivnímu hráči se může vyplatit zatáhnout za ruční brzdu a jen jednoduše dorovnávat. Postupem času vždy dojde na situaci, že se agresor snaží ubránit svůj top pár se slabým kickerem nebo snad ještě horší kombinaci. I v takovém případě cestují žetony doprostřed a vám se jen stačí pohodlně usadit a nechat soupeře dělat práci za vás.

Změna stylu

Pro mnohé hráče není žádnou novinkou, že mají dělat přesný opak toho, co čeká soupeř. Toto pravidlo si můžete přečíst na každém fóru zabývajícím se pokerem. Každopádně nemá smysl slepě následovat jakákoliv pravidla, aniž by vám byl znám důvod vašeho počínání. Následováním si nevyvinete porozumění. Flexibilní myšlení je zcela zásadní pro úspěšné hraní pokeru, stejně jako schopnost posoudit soupeře a jeho herní styl. Úspěch se dostaví pouze tehdy, když svou hru vystavíte na znalostech o svém soupeři.

Zdroj: Torsten Mummel, Royal Flush