16 věcí, které bych řekl svému mladšímu já – 2.

Cestování časem sice zatím možné není, přesto si můžete vyzkoušet myšlenkový experiment jako pokerový novinář Lee Davy. Kdybyste měli možnost vrátit se na začátek své pokerové kariéry, co byste změnili?

Manželka

Žena moji pokerovou kariéru nikdy naplno nepodporovala. Jasně, dovolila mi, abych si šel zahrát. Ale nikdy jsem od ní necítil plnou podporu – a kdo jí to také může mít za zlé?

Vyměnil jsem jednu z nejstabilnějších prací, kterou můžete v Anglii dostat, s plně hrazeným penzijním a životním pojištěním, za kariéru pokerového hráče.

Nikdy úplně nepochopila, o co v pokeru jde. V jejích očích jsem trávil většinu svého času hraním „videoher“, zatímco ona chodila do práce, uklízela celý dům, připravovala jídlo a starala se o našeho syna.

Když se vrátíme k pravidlu 10 000 hodin z minulého článku, jak můžete očekávat, že se zvládnete něčemu věnovat tak dlouhou dobu bez podpory své rodiny?

Po pár letech mi na stole přistály rozvodové papíry. Důvodem byly „neslučitelné rozdíly“ – ve skutečnosti jsem prostě trávil moc času hraním pokeru v naší ložnici, místo abych se věnoval manželce.

Bankroll management

Když se mi dařilo, dával jsem ženě spoustu peněz na různé věci. Možná proto, že jsem se cítil provinile. Když jsem však prohrával, nedostávala ode mě než terapii tichem a mizernou náladu.

Vždy jsem se strachoval o peníze. Měl jsem totiž jen rok a 10 tisíc liber na to, abych prorazil.

Když vás prohry štvou – v mém případě tím myslím dohánějí k šílenství  - pak můžete s jistotou říct, že z nich máte strach. V takovém případě je na čase odejít.

Musel jsem vydělávat dost na to, abych si přinejmenším udržel bankroll, zaplatil účty a měl z čeho žít. Což se mi nakonec nepovedlo.

Mindfulness

V současné době medituji dvakrát denně, cvičím jógu, protahuji se a správně dýchám. Díky těmto praktikám už nebývám tak naštvaný.

Dříve jsem býval jako rozzuřená sopka, teďka si občas připadám spíše jako tibetský mnich.

Kdybych svému duševnímu rozpoložení věnoval více pozornosti, má hra by se drasticky zlepšila.

Cvičení

Byl jsem úplná bábovka. Celé dny jsem trávil sezením na židli.

Profík? Spíše naprostý amatér. Vůbec jsem necvičil, a proto jsem jel jen na adrenalin, což nestačilo. Každý totiž není Phil Galfond.

Strava

Ačkoli jsem tou dobou už přestal s pitím, moje stravovací návyky byly příšerné. Nejedl jsem nic jiného než objednané jídlo z fast foodu.

Byl jsem závislý na cukru. Když všechny tyto nešvary přidáte k nedostatku pohybu, bylo prakticky vyloučeno, abych uspěl. V čemkoli.

Dokud nezměníte své stravovací návyky a nezačnete cvičit, nemůžete čekat, že budete mít energii.

Online výuková videa

Kdybych se mohl vrátit zpátky v čase, vyvaroval bych se sledování výukových videí.

Jsem pevně přesvědčen o tom, že sledování Phila Galfonda drtícího cash game zanechalo na mé hře nesmazatelné stopy. Ani jsem nepochopil základy pokeru a chtěl jsem si hrát na Galfonda.

Když jsem blafoval, tak mě někdo dorovnal. Když jsem to měl, všichni zahodili.

Připadal jsem si, jako bych velel atomové ponorce naložené torpédy, a pokaždé když jsem stiskl nějaké tlačítko, něco vyletělo do vzduchu.

Zához

Proč, proboha, proč mě někdo hned na začátku nenaučil zahazovat?

Blafování

Neustále jsem si opakoval, že musím přestat blafovat. Odpalování jednoho stacku za druhým byl jeden z mých největších leaků.

Uvědomuji si, že když neblafujete nikdy, jste snadno předvídatelní. Kdybych ovšem sázel jen s valuehandami a zahodil pokaždé, když jsem nic neměl, určitě bych si vedl lépe.

Na to, abych se naučil blafovat, jsem měl času dost.

Bůh

Hned od začátku bych začal věřit v boha a modlil se, aby mi to chodilo. Svou profesionální dráhu jsem odstartoval katastrofálně.

Myslím, že to souviselo s tím, co ve své knize píše Carol Dweck . To, co si o sobě myslíme, nás nesmírně ovlivňuje. Já si o sobě myslel, že jsem „loser“, což se mi vždy vyplnilo.

Ne každý má na to, aby se stal pokerovým profíkem

Rok strávený hraním pokeru mě lecčemus naučil. Zaprvé jsem zjistil, že poker nemiluji tak, jak jsem si myslel. Dneska už ani nehraju.

Do doby, než se objevila charitativní organizace Raising for Effective Giving (REG) jsem vážně pochyboval o správnosti svojí volby.

Když jsem hrál, byl jsem neustále vystrašený, pod tlakem.  To pramenilo z obrovské zodpovědnosti, kterou jsem měl za sebe, svou ženu a dítě. Na krku jsem měl hypotéku a dluh.

Měl jsem ty peníze raději použít na splacení dluhu a zaměřit se hledání toho, co mi v životě dává opravdový smysl. Kdybych byl singl a žil u mámy, možná by to dopadlo jinak.

Ne každý se může stát pokerovým profesionálem.

Jako se vším v životě potřebujete a) mít na začátku trochu štěstí, b) být zapálený do toho, co děláte a konečně c) mít dostatek času, trpělivost a houževnatosti, abyste dovedli dělat chyby, učit se z nich a růst.

Já jednoduše neměl šanci. A proto tu teď sedím a dopisuji tento článek.

Zdroj: pokerlistings.com; Autor: Lee Davy

Komentáře

Komentáře mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.

Login:Heslo:

Registrace nového uživatele   Zapomenuté heslo