STRATEGIE
Dobrý hráč pokeru
DOBRÝ HRÁČ POKERU
Když přijde na řadu otázka, co dělá opravdu dobrého hráče pokeru, předhání se všichni ve svých názorech a úsudcích: "Agrese, bluffování, odhad lidí, bankroll management…" Každý hráč má svůj osobní názor na to, co jsou rozhodující aspekty pro dobrý poker.
Bohužel, odpověď není jednoduchá. Poker je komplexní proces a stejně tak komplexní jsou i aspekty dobrého hráče. Přesto některé základy, na kterých je postaven úspěch nejlepších hráčů, existují. Jsou to takové puzzle, u kterých jeden dílek zapadá do druhého a nakonec z toho vyjde obrázek "suverénního pokeru".
Správné chápání hráčské agrese
Agrese je slovo, které se dnes v moderním pokeru objevuje velmi často. Ale žádný jiný výraz se nepoužívá tak nepřesně jako tento. Agrese u pokerového stolu neznamená hnát se slepě kupředu nebo mít potřebu dominovat v každé situaci. Agresi u pokerového stolu je třeba spíše chápat jako návod, jak hrát poty aktivně a jak hrát v určitých situacích kreativně. Takto totiž zůstane hráč méně průhledný a směs z malých ukradených potů a agresivně optimalizovaných výher, když má hráč karty, vytvoří v průběhu času lepší profil než pasivní tight hra. Ale agrese u stolu je rozvážnost, ne šílenství. Zdravá agrese se pohybuje v rámci střídavé dynamiky typických herních podmínek a její stupeň se přizpůsobuje konkrétním podmínkám a objemu potů. Tento rozdíl je zásadní a opravdu dobří hráči to pochopili a jednají tak.
Správné chápání šancí riskovat
Správné a profesionální chápání principů šancí riskovat, patří k nejdůležitějším vlastnostem dobrého hráče pokeru. Dobrý pokerový hráč musí mít na zřeteli dlouhodobou výnosnost, které dosáhne, když bude pravidelně ve správných situacích jednat správně. Dokonce, i když se to „správné“ v některých situacích jeví jako špatné. To patří ke hře. Ale struktura pokeru je už jednou taková, že dokud budou existovat hráči, kteří tyto principy buď neznají, nebo je neumí správně využívat je dlouhodobě ziskové, držet se této vnitřní struktury hry.
Chápání rake a poplatků
Právě mnoho nových hráčů bere v dnešní době poker sice vážně, ale selhávají na tom, že nerozumí struktuře rake nebo buy-inům. Hry small stakes se téměř nevyplatí, protože si herna nebo on-line poskytovatel počítají příliš vysoké poplatky, aby dostatečně na těchto stolech vydělávali. Právě short handed games a heads-up jsou v micro a small stakes games díky rake téměř nevýdělečné. Podobně to platí i pro SnG. Strukturálně jsou high stakes games v zásadě například jednodušší, než small stakes games, protože rake vyjdou jako provozní náklady profesionálních hráčů menší. Dokonce, i když je v těchto hrách objem potů pravidelně vysoký, jsou provozní náklady, které každý hráč platí, výrazně výhodnější. A s těmito nízkými provozními náklady může hráč samozřejmě odehrát mnohem více potů nebo provádět takové manévry, které by v micro a small stakes games stály díky vysokému rake z dlouhodobého hlediska příliš moc, než aby se riziko takových manévrů vyplatilo. Dobří hráči proto mají profesionální realistické pochopení pro rake a jeho důsledky na jejich hráčské výsledky.
Schopnost "jít do toho"
Udělat, co je nutné, když je to nutné, to je schopnost, která je také velmi důležitá, ale také velmi často podceňována. Poker je riziko. Když se člověk k riziku chová defenzivně a bázlivě, pak je těžké dlouhodobě u pokerového stolu obstát. Dnes je hodně hráčů, kteří se sami považují za "dobré hráče pokeru", ale jsou to v principu hráči slabí. Jsou to takoví hráči, kteří čekají na absolutně jistou situaci, než své žetony posunou do středu. S těmito hráči se dobře manipuluje. Buď jim můžete ukrást malé a střední poty, zdražit jim hodně jejich draw nebo jim nahnat preflop strach tím, že budete jejich spíše konzervativní raisy re-raisovat, protože oni se v této fázi stejně cítí dobře pouze s A-A nebo K-K.
"Jít do toho" ale také v každém případě znamená, umět usměrňovat příliš drzé hráče, kteří se neustále snaží dominovat. Když nějaký hráč manipuluje s ostatními každou hru, pak dobří hráči dokážou proti tomu něco podniknout – dokonce i když jsou ta rozhodnutí na hraně. Ale rozhodně si nenechají u stolu všechno líbit a aktivně proti tomu něco podniknou. Schopnost „jít do toho“ je také dobrá, když jde o silné draw. Když má nějaký hráč zábrany hrát je tak, jak je to statisticky smysluplné, dokonce i kdyby je v tomto konkrétním případě měl prohrát, pak se dlouhodobě nemůže zařadit mezi dobré hráče. Při pokeru nesmí mít hráč zbytečný strach nebo nesmí moc pošilhávat po bezprostřední výhře. Musí zůstat věrný statistice a hrát svoji hru – to je dobrý poker.
Smysl pro kombinaci
Velmi důležitý je smysl pro kombinaci. Pouze ten, kdo dokáže určit kombinace svých soupeřů, je schopen hrát inteligentní hru. Teprve se správným smyslem pro kombinaci je hráč schopen identifikovat, jakou výhodu nebo nevýhodu v jaké situaci má. Bez tohoto vyhodnocení není možné provozovat profesionální poker. Principy kombinací jsou současně exaktní vědou i uměním. Odhadování kombinací je vždy na hraně. Přesto musí hráč tyto principy znát a musí je umět používat, aby se mohl z řad špatných a průměrných hráčů přiřadit k těm opravdu dobrým hráčům pokeru.
Každá kombinace nemusí vyhrát, ale nemůže se čekat pouze na kombinace výherní
Ideální je mix. Repertoár dobrého hráče pokeru je jako paleta produktů ve firmě. Obsahuje jistou výplatu stejně jako rizikové položky, investice a experimenty. Dobří hráči se flexibilně pohybují mezi oběma póly ve středním hracím poli, kde dělají smysluplná rozhodnutí, přizpůsobená dané situaci. Poker je hra šedých zón. Kdo se v šedých zónách šikovněji vyrovná s těžkými rozhodnutími, ten tvoří hru.
Znalost lidí
Znalost lidí je velmi důležitá hlavně u živé hry. Hra těla, řeči, narážky, emoce u stolu, sociální dynamika. Dobrý hráč má radar pro analýzu přesného chování svých protihráčů. Znalost lidí je možné do určité míry natrénovat. Přesto je nutno přiznat, že existují lidé, jejichž radar v této oblasti funguje lépe než u ostatních. Doyle Brunson sám ve svém životopise popsal, že to sice nedokáže rozumně vysvětlit, ale že ve svých nejlepších letech prostě velmi přesně věděl, jak na tom jeho protihráči jsou. Bylo to pro něj jako vnitřní obraz, který si dokázal u stolu poskládat a který mu jako vnitřní pokerový kompas pomohl k tomu, aby se stal jedním z nejlepších pokerových hráčů všech dob. Kdo ale zrovna není vybaven tímto intuitivním nadáním, ten na sobě může alespoň zapracovat, velmi pozorně sledovat hráče a herní situace a učit se z nich.
Žádný alkohol, žádné drogy
Ke stolu patří absolutně čistá hlava. A ne jinak. Alkohol a drogy mění vnímání a podněcují chování, které je škodlivé a v nejhorším případě silně destruktivní. Alkohol a drogy musí být před hrou a během hry tabu. Kdo si namlouvá, že by s tím dokázal hrát lépe, ten si něco nalhává. Když neprohraje přímo u stolu, pak z dlouhodobého hlediska ve svém sociálním prostředí a docela jistě s ohledem na své zdraví. Obojí jsou sázky, které znamenají jistou prohru i u pokerového hráče.
Žádný egoismus
Když hráč chápe poker střízlivě a upřímně, pak je to obchod. Obchod s kombinacemi, pravděpodobnostmi a očekávánými zisky. Pro nemalé množství hráčů je to ale naopak otázka ega. Buď si chtějí u stolu dokázat, jakou mají cenu nebo jak malé mají vlastní vnitřní sebevědomí. Tyto výkyvy sebevědomí by s hráčem u stolu sedět neměly. Dobří pokeroví hráči znají a uznávají vnitřní strukturu hry, řídí se jí a nechávají své ego spát.
Bankroll management
Bankroll management se již pro mnoho hráčů stal pevnou součástí jejich hry. Protože jde o velmi jednoduché všeobecné obchodní pravidlo, že riskovat více než 5% celkového kapitálu na jednu položku vede z dlouhodobého hlediska zcela určitě k velkým finančním nesnázím. Dobří hráči respektují skutečnost, že se s pokerem pohybují ve velice proměnlivém prostředí, kde je možné rizika vypočítat jen velmi nejasně, a znají efekty variabilnosti pokeru. Proto zacházejí se svým kapitálem profesionálně tak, aby svůj bankroll nedovedli k totálnímu krachu.
Kontrola emocí
O Johnny Chanovi se říká, že okamžitě opouští stůl, jakmile prohraje dva větší poty za sebou. Chrání se tak před tím, aby se nedostal do rukou falešných hráčů. A také z pověry. Ale nehledě na to, je toto chování velmi dobrá možnost, jak se chránit před ničivým tiltováním. Dobří hráči poznají, když začnou ztrácet kontrolu nad svými rozhodnutími a snaží se o to, odejít v této fázi od stolu. Protože on je opravdu velký rozdíl, prohrát dva větší poty nebo pět či šest. Přijde další den a další hra.
Sebeúcta
Na konci je ještě jeden znak dobrého hráče, a to nezanedbatelná míra sebeúcty. Tady se skládání puzzle dokončuje. U stolu i v životě. Existuje hodně hráčů, kteří chtějí sami sebe u stolu potrestat nebo kteří roztrpčeně hledají uznání. Nic z toho dlouhodobě nefunguje. Sebeúcta v pokeru znamená, nenechat sebou manipulovat sem a tam, ale také nepodstupovat nesmyslné riziko jen proto, aby člověk sobě nebo ostatním něco dokázal. Schopnost umět prohrát, abych dosáhl dlouhodobých výsledků. A také smysl pro to, kdy je lepší přestat. To ale člověk umí jen tehdy, když si sám sebe váží. Z této sebeúcty vychází jak realismus, tak také zdravý optimismus a zdravý respekt k sobě, ke hře a k protihráčům.
Zdroj: Royal Flush
Hrajte zodpovědně a pro zábavu! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Využití bonusů je podmíněno registrací u provozovatele - více zde.