Zachary Elwood: význam polknutí v živém pokeru

Pokud někdo ztěžka polkne, obecně to bývá spojováno s nervozitou nebo strachem. Pravděpodobně se vám už někdy stalo, že jste měli kvůli úzkosti sevřený krk, tedy něco, čemu se lidově říká „knedlík v krku“, a měli naléhavou potřebu polknout. V živém pokeru je to však o něco komplikovanější. Zde natrefíte na spoustu případů, kdy se za tímto projevem skrývá něco úplně jiného. Stejně jako například třesení rukou při vsázení, ani těžké polknutí specificky neurčuje sílu karetní kombinace. Podívejme se, jakými způsoby se dá polknutí vyložit a jak ho využít ve svůj prospěch.

Foto: Pxhere.com

Pokud hráč ztěžka polkne, lze to vyložit různými způsoby

Nedávno jsem mluvil pokerovým hráčem Danielem Steinbergem. Daniel je respektovaný a úspěšný hráč, který je mimo to i horlivým pozorovatelem chování hráčů pokeru. Zeptal jsem se ho, jaký má na toto téma názor.

„Většinou mu nepřikládám moc velkou důležitost. Tuhle jsem hrál turnaj, kde hráč ztěžka polknul poté, co vsadil opravdu hodně na riveru… a měl silnou handu. Pomysleli byste si, že polknutí bude znakem nervozity a bude obecně spojené s blafováním. Já si ale myslím, že se může vyskytnout i v situaci, kdy má hráč středně silnou handu a bojí se, že s ní prohraje,“ pravil Steinberg.

To je jeden úhel pohledu.  Dále je třeba zmínit, že mnoho hráčů vídáme polknout pravidelně. Byl jsem toho svědkem například u loňského „November Ninera“ Marca-Etienna McLauglina, kterého jsem vídal zhluboka polknout takřka s železnou pravidelností, přičemž to nikterak nevypovídalo o síle jeho aktuálních karetních kombinací. V průběhu finálového stolu Main Eventu mi od kamaráda přišla sms, kde stálo, že McLauglinovo polknutí musí být tell ukazující na jeho slabost. Já už však měl v té době nastudovány jeho záznamy z předchozích dní, a proto jsem věděl, že nejde o nic, co by Kanaďan nedělal pravidelně.

Může jít také o vědomé rozhodnutí; někteří zkušení hráči ví, že mají tendenci polknout, když jsou nervózní, a proto se snaží svůj tell vybalancovat tak, že polknou i ve spotech, když nervózní nejsou.  U nich je pak velmi těžké vypozorovat nějaký vzorec. Jsou i tací, co polknutí používají jako falešný tell ve snaze naznačit soupeři zdánlivou slabost. V poslední době jsem mluvil s několika profesionály a někteří z nich mi pověděli, že tento „move“ používají, když sází se silnou handou a chtějí dostat call.

Ani autor knihy o pokerových tells nemá nervy ze železa

Povím vám jednu zábavnou historku s polknutím, jejíž hlavním aktérem nebyl nikdo jiný než já sám. Před pár měsíci jsem náhodou narazil na Jeffa Dobrina, cash game profesionála a vítěze WSOP Circuit Ringu. Seděl jsem zrovna u $2/4 NL stolu a čekal, až začne turnaj s buy-inem 500$. Jeff vypadal jako chytrý a pohodový chlapík, a tak jsem porušil své standardní pravidlo – nemluvit o své knize s hráči, které neznám. Nakonec jsem se ho tedy zeptal, jestli slyšel o knize „Reading Poker Tells“, prozradil jsem mu, že jsem její autor, a chvíli jsme si povídali.

Přesuňme se časem o několik hodin dopředu. Hraju onen 500dolarový turnaj a Jeff si zrovna přisedl k mému stolu. Po několik handách raisuje z pozdní pozice a já ho z buttonu 3betuji s A3o. Dorovnává.

Na flop přichází 964r. Jeff checkuje a já vsázím. Poměrně rychle dorovnává. Na turn přichází 10 a Jeff znovu checkuje. Pot už je v tuhle chvíli poměru k mému stacku docela velký. Vsázím asi půlku svého stacku a předpokládám, že vzhledem mé neznámé image dostanu fold od široké range. Jeff přemýšlí a lehce se usměje. Načež povídá: „Proč tolik? Vypadá to, jako bys nechtěl, abych tě dorovnal.“ Možná jsem mu úsměv opětoval.

Vteřinu na to se uchechtne a praví: „Tak velké polknutí, hm? Od chlápka, co napsal knihu o pokerových tells? Vyloučeno.“

Ve skutečnosti jsem opravdu polknul. A bylo to proto, že jsem byl nervózní. Když blafuji, mám sklon polknout; přece jen nejsem robot. Abych byl upřímný, jsem od přírody úzkostlivá osoba. Snažím se však přizpůsobit nejlépe, jak jen to jde – v tomto případě polknutí při blafování balancuji tak, že občas polknu i ve spotech, kdy vsázím se silnou handou. I přesto by mě to však v tomto spotu dostalo do velmi nepříjemné situace v případě, že by Jeff svůj read dotáhnul do konce.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ pravil jsem s přehnaně nevinným tónem, jako bych se snažil být vtipný a zároveň mu chtěl dát najevo, že samozřejmě vím, o čem mluví. Pravdou je, že mě svou poznámkou rozhodil a lehce znervóznil.  Když se na to podívám zpětně, asi jsem měl být prostě zticha.

„Je to až moc zjevné,“ opáčil Jeff a na pár vteřin se zamyslel. „Určitě si to udělal úmyslně.“ Myslím, že ho k tomuto přesvědčení přivedla skutečnost, že jsem napsal knihu o pokerových tells, a proto mě „putnul“ na falešný tell.

„Pravděpodobně si mě s tím chtěl oklamat,“ řekl Jeff. Hned jak dořekl tato slova, ukázal mi pár dvojek a mucknul. Já otočil své karty a on nevěřícně kroutil hlavou. „Takže to nebyl žádný trik, ty jsi byl opravdu nervózní! Já měl za to, že se mě s tím snažíš vylevelovat,“ dodal znechuceně. „Mohl být,“ odpověděl jsem ve snaze působit oduševněleji, než ve skutečnosti jsem.

Konfrontací s neočekávanou informací lze ze soupeře dostat cenný tell

Od toho osudového dne v Pendletonu, kdy mě Jeff Dobrin málem dokonale přečetl, jsme si vyměnili několik myšlenek na téma poker tells. Jednou z nich byl i Jeffův názor na polknutí:

„Domnívám se, že polknutí během nebo hned po sázení není samo o sobě spolehlivým indikátorem, jelikož může být projevem jak síly, tak slabosti. Jako užitečný tell se ale může ukázat tehdy, když je vyvoláno následkem slovní konfrontace.  Jsem velkým zastáncem mluvení na soupeře v klíčových spotech a studování jejich reakcí.  Občas když svého soupeře vystavíte neočekávané informaci, vzbudíte v něm nějakou fyzickou reakci. V tomto kontextu pak okamžité a reflexivní polknutí téměř vždy značí úzkost.

Jako příklad mohu uvést následující hru: hrál jsem NLHE a proti preflop raiserovi trefil na flopu K95 nejnižší set. Leadnul jsem a on mě minraisnul, čímž mi dal najevo, že dost pravděpodobně nemá vyšší set. Na 7 turnu jsem ho check/raisnul a on shovenul zbytek svého stacku. I když bych tady pravděpodobně set nepoložil tak nebo tak, není nic špatného na tom pokusit se vyzvědět trochu informací. Zeptal jsem se tedy: „Zahrál bys takhle opravdu esa? Já mám set.“ Na to soupeř reagoval těžkým polknutím, které vskutku vypadalo jako projev nefalšované nervozity. Díky tomu jsem mohl dorovnat s klidnějším srdcem. Nakonec skutečně otočil AA,“ zakončil svůj e-mail Jeff.

Stejně jako u většiny ostatních projevů chování, i k tomu, jak si vyložíte polknutí, musíte přistupovat s opatrností. Na to jak interpretovat každé jednotlivé polknutí soupeře, neexistuje žádná univerzální rada. Využití této informace bude záviset na vašich zkušenostech a na tom, jak se váš soupeř choval v minulosti.

Zdroj: bluff.com/magazine Autor: Zachary Elwood