1. PokerArena.cz >
2. JAK ZAČÍT HRÁT POKER

Jedno z nejdůležitějších rozhodnutí nás v každé pokerové partii čeká hned na jejím začátku. Jaké karty jsou dost dobré, abychom s nimi vůbec vstoupili do hry, a jaká kombinace je odpad? Podívejte se s námi na základní rozdělení startovních kombinací a základní poučky, jak s jednotlivými kombinacemi hrát.

Prémiové páry - Vysoké karty - Nízké páry
Suited connectory - Slabá esa - Odpad

Foto: Pixabay

Startovní kombinace v pokeru Texas Holdem

V každé hře bychom měli před flopem dobře zvážit, s jakými startovními kombinacemi chceme vstupovat do hry. Rozhodnutí se může lišit formát od formátu, vždy záleží také na naší pozici u stolu a velikosti našeho stacku i stacků soupeřů nebo třeba na výplatní struktuře turnaje.

Přesto si můžeme vytvořit základní přehled síly startovních kombinací a seznámit se se základními poučkami, jak s jednotlivými poker kombinacemi při hře naložit. Jaké jsou nejlepší startovní kombinace v pokeru?

Prémiové páry

Jako prémiové páry se považují ty úplně nejsilnější páry, které zároveň patří mezi nejsilnější startovní kombinace. Pokud dostaneme na ruku AA, KK nebo QQ, chceme téměř vždy vstoupit do hry a chceme do ní vstoupit navýšením.

Navýšením z kombinace dostaneme maximum hodnoty (value) a zároveň zabráníme tomu, aby s námi ve hře pokračovalo příliš mnoho soupeřů. Čím více hráčů se s námi podívá na flop, tím větší je šance, že některý z nich sestaví z původně slabé startovní kombinace výherní kombinaci, která nás poráží.

Na flopech, které vypadají koordinovaně už musíme hrát opatrně, protože je možné, že někdo ze soupeřů sestavil postupku, barvu nebo aspoň draw (kombinace, která není hotová, ale má slušnou šanci vytvořit něco hodně silného, třeba čtyři karty do barvy, do postupky).

Vysoké karty

Dvojice vysokých karet (např. AK, KT, KQ), které netvoří pár, je o něco slabší, ale stále dostatečně silná, abychom s ní vstoupili do hry. Pokud ale na boardu netrefíme alespoň pár, měli bychom být velmi opatrní, naše kombinace bude často za soupeřem pozadu.

Pokud vytvoříme na boardu pár a soupeř je ochoten hrát o hodně žetonů, měli bychom opět zpozornět a příliš nebláznit. Je také rozdíl, jestli trefíme pár králů na flopu 3K2 s kombinací AK, nebo s kombinací KT. V prvním případě budeme mít alespoň jistotu nejlepšího páru s nejvyšším kickerem, v druhém případě už může být náš pár pozadu i za stejným párem s vyšším kickerem.

Nízké páry

Nízké páry (např. 22, 55, 77) na ruce sice na první pohled vypadají solidně, je třeba si ale uvědomit, že je hrajeme především kvůli šanci vytvořit set (trojici). Nikde není řečeno, že se občas nedostaneme do showdownu na riveru s nízkým párem a že ho nevyhrajeme, ale velké množství vysokých karet, které dorazí na stůl, dělají tyto kombinace těžko hratelné na flopu.

Přesto je ale možnost vytvoření setu natolik zajímavá, že bychom je měli většinou hrát. V závislosti na formátu a stylu soupeřů u stolu to můžeme udělat dorovnáním nebo navýšením. Všeobecně ale, pokud máme ve stacku 50 big blindů a víc, snažíme se s těmito kombinacemi dostat na flop a nechat si tam zaplatit od jednopárových hand soupeřů. Set je natolik silný, že se obvykle snažíme na flop podívat s co nejvíce soupeři.

S malým stackem se chytání setu (setmining) přestává vyplácet, protože poměr vložených a potenciálně vyhraných žetonů pro nás přestává být výhodný (když už set trefíme a dostaneme se do hry o všechny žetony, vyhrajeme příliš málo). Nepsané „pravidlo 20” říká, že bychom měli mít možnost vyhrát minimálně dvacetinásobek hodnoty našeho callu před flopem.

TIP: Jak hrát spodní páry radí v tomto článku zkušený kouč Jonathan Little

Suited connectory

Po nízkých párech jsou další spekulativní handy suited connectory – dvě karty, které jdou po sobě a mají stejnou barvu (např. 78, 89 apod.). Jejich síla opět není v tom, že se s nimi snažíme trefit pár, ale něco silnějšího, alespoň dva páry nebo raději nějakou postupku či barvu. Ne každý formát je pro tyto kombinace příznivý, ale opět se dá říct, že jejich síla roste s tím, kolik máme ve stacku blindů.

Naopak ale, pokud máme ve stacku blindů už hodně málo a nacházíme se v takzvané "push/fold" fázi, tedy nám zbývá něco pod 10 BB, jejich síla, stejně jako síla nízkých párů, znovu roste. Tyto handy totiž mají výjimečnou schopnost porážet silné kombinace. Např. takové 89 má proti AJ 41% šanci na výhru, proti 66 je náš connector 50 na 50 a podobné to je i v souboji s handou jako A2.

Slabá esa

Slabým esům (např. A2, A5 apod.) bychom se v úvodní fázi turnajů měli většinou vyhnout. Málokdy trefí něco silného a často nás ještě dostanou do problémů, kdy něco trefíme a nestačí to. Pokud trefíme s A2 dvojku, poráží nás jakýkoliv jiný pár a pokud trefíme eso a soupeř nemá problém do banku ládovat žetony, často v jeho ruce uvidíme něco jako AQ a prohrajeme v souboji kickerů.

Silnější jsou suited esa (esa v barvě jako např A2 nebo A5). S velkým stackem se s nimi dá chytat nut flush (nejvyšší barva). Přestože i se samotným párem často vyhrajeme, i zde platí, že s takovou handou buď vyhrajeme malý bank, když soupeř nic nemá, nebo prohrajeme velký. V pozdních fázích turnaje a s málo lidmi u stolu tyto handy získávají na hodnotě, protože poráží všechny nepárové kombinace bez esa.

Odpad

Občas se vám stane, že budete hrát dobrý poker a přesto vás soupeř porazí s něčím příšerným jako T5. Začnete si říkat, co kdybych tak hrál taky, když mu to vyhrálo tak velký bank? Nedělejte to. Každá handa dokáže trefit něco silného, ale šance na to je velmi malá. Takovým hraním byste jen vyhazovali peníze z okna.

Občas trefíte bingo a máte to, když si ale sečtete veškeré vklady, které jste do jeho chytání obětovali, zjistíte, že toto lovení zázraků není o nic ziskovější než hraní číselných loterií. Ne vždy tedy tyto kombinace musíme zahodit. Například heads-up (hra ve dvou hráčích) v pozici proti určitým hráčům můžete hrát cokoliv. Někdy struktura turnaje nutí soupeře k opatrnosti, někteří jsou opatrní ze své podstaty, ale to jsou spíš výjimky.

Shrnutí

Toto je jen jednoduchá klasifikace hand, abychom věděli, co od kterých zhruba čekat a jak s nimi hrát. Samozřejmě se můžete začít ptát, kde je hranice mezi prémiovým párem, středním párem a nízkým párem, kdy je eso silné a patří do vysokých karet, nebo kdy už je jeho pomocná karta nízká a patří do kategorie slabých es, které bychom neměli hrát.

Přijde na mysl i úvaha, že když se dá hrát 98, tak že by se dalo hrát i 97, když půjde 97, mohlo by jít i 97, a když jde 97, mohlo by i 96 až se dostanete k úplnému odpadu. Tyto hranice není snadné vytyčit, nějakou představu si uděláte až podrobnějším studiem daného formátu a také samotnou herní praxí!

Škola pokeru: Kompletní informace z dílny webu PokerArena