Jak se stát CG profíkem - XLI. Slowplay II.

Foto: Poker-Arena.cz

Jak se stát CG profíkem - XLI. Slowplay II.

Minule jsme se podívali na to, co to slowplay je a jaké handy a typy boardu jsou na slowplay vhodné. Dnes se podíváme na další aspekty slowplaye, a také na to, že i silná handa bez draw na boardu nemusí slowplay vůbec znamenat. Také probereme některé argumenty, proč vlastně slowplay nebývá dost často tak dobrý nápad.

Velikost stacku

Dalším kritériem slowplaye je velikost stacku v počtu big blindů, a jak moc jednoduše budeme dostávat pot dovnitř, pokud budeme chtít. Vezměme situaci, kdy jsme 100bb deep, máme A-A, raisneme na 3bb, soupeř 3betne na 10bb, my 4betneme na 22bb a soupeř jde call a díváme se na board 5-2-2 a soupeř jde check.. V potu je 45bb (22bb+22bb+1bb je za hráče na big blindu) a ve stacku máme 78bb. Pokud budeme chtít, dostaneme se kdykoliv do allinu dvěma sázkami.

Není nutné tedy hned vše tak tlačit dovnitř a není problém si na flopu zaslowplayovat, pokud myslíme, že soupeř prostě nic nemá a nemá s čím doplatit (typicky něco jako A-K, A-Q, K-Q), nebo bude mít soupeř tendence doplatit turn a river spíše, než flop a turn, nepříklad s nějakými středními páry. Naše handa je sice jenom jeden pár, ale je to v podstatě nuts a nikdy už ji nezahodíme, a pokud dostaneme suckout, tak je to prostě smůla. Není tedy problém klidně flop pouze checknout a vsadit později, případně nechat soupeře vsadit jako bluff.

Je to spíše vymyšlený příklad, protože call 4betu není nic moc obvyklého, ale je vždy třeba si říci, jak dostaneme handu do allinu a kolik k tomu potřebujeme sázek, případně jestli je třeba někde po cestě i raisovat, což vždy vypadá hodně silně.

Špatný slowplay

Co ale situace, ve které jsme 100bb deep, raisneme na buttonu, dostaneme call od big blindu a trefíme set dvojek na A-7-2 a soupeř checkne. Chceme slowplayovat? Asi úplně ne. Máme opravdu silnou handu, kterou chceme dostat do allinu, a i na to budeme potřebovat někde raisnout, protože jmse tak deep, a tak není dobré vynechávat sázkové kolo a doufat, že tím vyděláme víc.

Naše handa sice není moc zranitelná, ale slowplay stejně nechceme jít. pokud má soupeř eso, tak bude dorovnávat, pokud nemá nic, tak zahodí, ale problém je v tom, že i když má třeba něco typu K-T, tak ho trefený pár na turnu nebo riveru moc nehromí, protože má stejně jen druhý pár, a zas tak moc nezaplatí a maximálně z něj dostaneme jednu sázku. Přijdeme ovšem o mnohem více peněz, pokud má soupeř nějaké A a zaplatil by sázky všechny. Na riveru by byl pot již opravdu velký a náš bet tedy také.

Toto je situace, ve které rozhodně slowplayovat nechceme a je dobré zahrát handu agresivně a sázet, kdykoliv můžeme. Je pravda, že draw žádné nehrozí a že soupeř často zahodí, což úplně nechceme, na druhou stranu je třeba cpát peníze do potu v situacích, kdy má soupeř silnou, ale horší handu, než že bychom doufali, že se ještě zlepší nebo zabluffuje.

Úskalí slowplaye

I když jsme si říkali hlavně o výhodách slowplaye, je zde i pár problémů, kvůli kterým slowplay nebývá moc často dobrá strategie, a je lepší být prostě agresivní.

Tím, že slowplayujeme, tak nezvětšujeme pot tak, jak bychom chtěli na dřívějších streetách, a necháváme si raise až na river. To vypadá prostě super silně a soupeři mohou i své hodně silné handy, které by rádi dostalo do allinu na flopu, na riveru ještě zahodit. Takto prostě nikdo nebluffuje, aby dorovnal dvě sázky a na riveru to tam poslal. Je to opravdu drahé, varianční, a s pochybnou ziskovostí. I když víme, že by nám river allin asi vyšel, tak nevíme, jestli se k němu vůbec dostaneme a jestli se soupeř nerozhodne například pouze check/callnout.

Tato linie je opravdu složitá k vybalancování a v podstatě jí chceme používat jen proti slabým přeagresivnělým soupeřům, kteří i pouhý jeden pár na riveru stále doplatí, když pošleme allin. Raise na flopu je tak určitě jednodušší vybalancovat a soupeř může stále předpokládat, že bluffujeme nebo semibluffujeme, než že bychom měli hned zrovna ty nuts.

Další problémy

Někdy přijde karta, která soupeřovi tak nějak zabije akci (overkarta k overpáru, spáruje se board a zabijí se soupeřovy dva nízké páry, dojde možná draw atp.) a my tak znovu nezískáme celý soupeřův stack, i když jsme mohli agresivní hrou.

Dalším úskalím je to, že soupeř může realizovat svou equity, pokud některé outy má. Občas trefí vyšší set, občas gutshot, který nečekáme, a my se poté vysypeme. Vyhánět soupeře ze solidní equity, případně ho nechat nekorektně dorovnávat, je obrovsky důležitá část hry, kterou není dobré podceňovat.

Jako další, asi i nejpodstatnější problém vydím v tom, že většina soupeřů dělá chyby spíše v tom, že moc často dorovnává, když by neměli a jdou do allinu se slabými handami. Nedělají ovšem chybu v tom, že by často moc agresivně sázeli nebo raisovali, aby byl náš slowplay ospravedlnitelný. Proti slabším soupeřům je jako standardní hra určitě lepší sázet a být agresivní, a slowplay uplatnit až pokud sázení nebo raisování nic moc dobrého nepřinese.

Závěrem

Slowplay může čas od času být opravdu silnou zbraní, kterou je třeba mít v arzenálu. Je dobré občas i se silnými handami zpomalit a nechat soupeře zabluffovat, obecně ale slowplay spíše uplatňujeme v situacích, které se pro něj hodí, spíše než že naše standardní hra je slowplay a hledáme argumenty pro hru agresivní se silnou handou.

Přespřílišné slowplayování někdy znamená, že se soupeř vysype, ale zároveň také přicházíme o peníze ze situací, kdy by se soupeř vysypal, ale neudělá to, nebo necháme soupeři dojít nějkou draw a my ještě prohrajeme.