Psychologie pokeru: největší chyby

Foto: Pxhere.com

Psychologie pokeru: největší chyby

Poker je velice komplexní hra a právě kvůli svojí komplexnosti nabízí velký prostor k chybám. Některé z nich jsou nevyhnutelné, některé jsou způsobené soupeři, některé dělají hráči nevynuceně a stále dokola. Přesně ty se ale dají odstranit.

Kdyby všichni hráči hráli neustále skvěle, bez jedné jediné chyby, byl by poker nudný. Jen zřídka se odehrávají handy podobné té poslední handy z Main Eventu 1998 mezi Scotty Nguyenem a Kevinem McBridem, kdy na stole ležel full house, ale Scotty měl lepší full house a donutil Kevina dorovnat. Dlouhodobě by také neexistovaly žádné zisky, protože by se ztratily v rozptylu (odchylka od střední hodnoty). Poker čerpá hodně své zábavnosti z chyb hráčů. Jaký je rozdíl mezi profesionálem a amatérem? Dobrým a špatným hráčem? Důležitým rozlišovacím znakem je počet chyb, které při hraní vytvoří. Každá jednotlivá chyba v drtivé většině případů negativně ovlivní váš zisk, počet chyb je tedy mnohem lepším ukazatelem síly hráče. Winrate může být významně ovlivněna rozptylem a samo o sobě nemá až tak velkou vypovídací hodnotu.

Kde u stolu číhají chyby?

Některé chyby jsou matematické povahy a vyplývají z nedostatečných znalostí o odds a outs, jiné mají co do činění se základním chápáním hry (např. špatné čtení hry nebo špatný bankroll management). Takové chyby se dají poměrně snadno vymýtit čtením literatury, sledováním výukových videí a diskuzí s ostatními hráči. Po jejich odstranění herní síla rychle stoupá. Platí zde obecné pravidlo: čím vyšší limit, tím méně chyb tohoto druhu.

Horší je, když chyby přímo souvisí s psychikou hráče. V nejhorším případě jsou potom projevem osobnosti. Cholerický člověk si svou povahu nosí i ke stolu, kde se méně nebo více často ukazuje. Po bad beatu přichází tilt, jeden steal za druhým, protihráč někdy drží monster, stacky putují doprostřed stolu… Vyřazen!

Odolnosti vůči tiltu se dá naučit, jiné problémy jsou ale složitější, protože i jejich příčiny jsou složitější než jen temperament hráče. Ten, kdo má i stranou pokerového stolu potíže rozumně hospodařit se svými penězi, utrácí je lehkovážně a dokonce vytváří i dluhy, bude jen těžko předvádět solidní bankroll management. V nejhorším případě nebudou stačit všechny teoretické znalosti, dokud se člověk s tím-to problémem nezačne vážně vypořádávat. Jako zářný příklad můžeme jmenovat T. J. Cloutiera, jehož potíže jsou způsobeny především závislostí na kostkách. Zejména do takových problémů se vyplatí investovat nejvíce času a úsilí. Hráč, který dokáže svojí technicky solidní hru přenést na vyšší úroveň také psychicky, se může dlouhodobě řadit mezi vítěze. Jeho zisky se stanou udržitelnými a pravděpodobně i vyššími, než když jen čte jednu učebnici za druhou a své chyby odstraňuje jen v teoretické rovině. Zvýšení znalostí je nakonec tak nepatrné, že se úroveň hry zvedne minimálně, zatímco jiné nedostatky vůbec nevyřeší.

Existuje celá řada chyb, které hráči stále dokola opakují a které v nejhorším případě vedou k tomu, že se jejich hra vůbec nevyvíjí. Tito hráči stagnují na momentálním limitu nebo dokonce prohrávají bankroll za bankrollem. Chyby mají obvykle nenápadný charakter, ale pro bankroll představují o to větší nebezpečí. Následující chyby jsou označovány jako školácké, ale ani pokročilí hráči se jich někdy nevyvarují. Příčiny jsou rozdílné, občas se i překrývají. Jejich společnou vlastností ale je, že vychází z duševní připravenosti hráče. Jaké tedy existují psychologické chyby, které někteří hráči neustále opakují?

1. PŘESTAT VE ŠPATNOU DOBU

Některé session u pokerového stolu se vyvíjejí dobře, jiné zase špatně. Špatně ve většině případů znamená, že nedosahujete zisku. Jindy prohrajete několik stacků. Neboť i zde hraje roli rozptyl, nemusíte si ještě dělat žádné starosti, neboť dle Chrise Fergusona končí i ti nejlepší hráči průměrně jednu ze tří relací v mínusu bez ohledu na kvalitu hry soupeře. Bez ohledu na to, jak hra probíhá, by měl člověk vědět, kdy přišel ten správný čas přestat hrát. Když budete prohrávat jeden stack za druhým, nevydrží jakýkoliv bankroll dlouho.

Přesto se najdou hráči, kteří si nedokáží říct: „Dneska se nic nedaří, pro dnešek skončím.“ Stejně tak se najdou hráči, kteří po dobrém začátku relace mají u stolu obrovský stack a nejsou schopni přestat hrát, protože jim to přece jde tak dobře. Někdy pak logicky následuje konfrontace s jiným big stackem. A pak opět vede všem známá klasická situace A-A vs. K-K ke zklamanému obličeji jednoho z hráčů a ztrátě celého buy-inu včetně všech dosavadních zisků. Co v této situaci chybělo? Správná míra sebedisciplíny, umírněný vnitřní hlas, který vám napoví: „Teď již nehraj, přestaň!“

Stejnou příčinu mají i tzv. hero cally. Víte, že odds jsou v nepoměru s mizerným počtem outů nebo že s největší pravděpodobností máte druhou nejlepší kombinaci. Navzdory lepším vědomostem udatně callujete až k showdownu nebo jdete dokonce all-in. Jediný důvod, proč hrát až k showdownu je, že získáváte informace o svém soupeři. Cena je však příliš vysoká ve srovnání s jejím využitím.

2. VĚDOMĚ NESPRÁVNÉ POSOUZENÍ

Z první části série víme, že realita je pro mnoho hráčů elastický pojem a často vede k problémům s vnímáním. Některým hráčům se stává znovu a znovu, že příliš podceňují protivníka. U stolu nový, podivně oblečený, nesmysly mluvící hráč je automaticky označen jako ryba, i když tyto věci nemusí mít s jeho schopnostmi vůbec nic společného, může je dokonce používat selektivně a za účelem klamu. Totéž platí samozřejmě i u on-line stolů. Hráči se zrádnou přezdívkou (Poker Noob) nebo podivným avatarem jsou také automaticky považováni za donky. Přestože je poker stále považován za mužskou doménu, jsou avatary s ženským obrázkem brány okamžitě jako ženy. Nehledě na to, že se i zde může jednat o záměrný klam mířený na protihráče, mnoho hráčů ještě nepochopilo, že i ženy hrají poker na vysoké úrovni. Navíc existují i hráči, kteří své schopnosti absolutně přeceňují. Jejich ego se po pár vyhraných handách nafoukne a zdánlivě mají stůl pod kontrolou. Chvíli to jde docela dobře, dokud jeden z protihráčů nedostane dobrou handu a oni se opět nepokusí dostat stůl pod kontrolu a tlačit na soupeře. Protivník jen s potěšením sleduje, jak bez jeho výraznější snahy putuje doprostřed stolu více a více žetonů.

Stejně nadhodnoceny jsou i přestupy na vyšší limit. Prorazit dlouhodobě na limitu a vykazovat zisky je sice značný úspěch, ale neznamená automaticky, že budete úspěšní i na dalším stupni. Zvýšení síly soupeřů a jí odpovídající ztráty jsou pak ještě o to víc zkrášleny bad beaty, problémy s adaptací nebo downswingy. Jeden známý citát říká: „Když nemůžete u stolu najít žádnou rybu, tak to znamená, že jste jí pravděpodobně sami.“ Ryby se vyskytují i na vyšších limitech, i když je jich stále méně a musíte je důkladněji hledat. Kdo si toho není vědom, bude s velkou jistotou vyplácet lepší hráče u svého stolu.

3. ZA KAŽDOU CENU SE DOSTAT NA NULU

Některé session začínají rychlou prohrou, kterou nelze hned tak napravit. Tato prohra na začátku se však může velice negativně projevit. Ztracený obnos se stává pomyslnou laťkou, již je nutno překonat, aby session byla úspěšná a která po celou dobu visí nad hráčem jako pověstný Damoklův meč. Hodně hráčů si myslí, že musí rychle napravit prohru, aby mohli pokračovat v normální hře. Tuto prohru mají ale stále v patách a nedostávají se ke svému cíli ani o krok blíže. Místo toho se ztráta stává s přibývajícím časem stále větší díky stále horší vlastní hře. Důvodem je, že jim tlak, který sami na sebe vyvíjejí, zabraňuje předvádět jejich nejlepší hru. Motivace pro hru, v nejlepším případě zdravý mix ctižádosti, touhy po uznání, nervového vypětí, soutěživosti a touhy něco vyhrát se změní na čistě finanční aspekt. Všechny ostatní důvody ke hře se ztrácejí do pozadí a tak jediným pozitivním zážitkem zůstává vyrovnání ztráty. S každou handou, ve které se to nedaří, se zvyšuje tlak a frustrace roste, protože již člověk dost možná nebude schopen dosáhnout svého cíle. Tyto chyby pak ve většině případů vedou k dříve probírané chybě: ukončení hry ve špatnou dobu.

4. NETRPĚLIVOST

Správná volba startovní kombinace je klíčovým faktorem úspěchu u pokerového stolu. Opět by byl správný čas rozpoznat, že dnes se nic nedaří, rozptyl to s vámi nemyslí dobře a opuštění stolu by bylo nejlepším a nejvýnosnějším rozhodnutím. Avšak hráči, kteří se k tomu nemají, začnou na základě kombinace chybějící disciplíny a vědomého chybného odhadu hrát i handy mimo jejich běžnou range. Člověk sedí najednou u stolu, aby si zahrál, a říká si, že i ostatní dostávají jen špatné karty. Právě v poslední větě leží ale největší chyba v uvažování:

Člověk sám může dostávat jednu špatnou ruku za druhou, ale statisticky nebude celkový počet hratelných kombinací o nic menší. Jen se rozdělí mezi ostatní hráče u stolu. Kdo si tedy myslí, že musí hrát špatné startovní ruce, je závislý na štěstí – prvku, na němž by nikdo neměl budovat svůj úspěch.

5. NEPOZORNOST

Zahodili jste vlastní karty a jste tedy mimo hru, můžete si položit nohy na stůl a čekat než vám budou rozdány nové. Kdo si toto myslí, šeredně se mýlí, neboť přesně v této situaci může člověk nasbírat hodnotné informace o svých soupeřích. Většina tells se dá lépe rozpoznat a zhodnotit, když člověk není do hry zapojen.

V knize Mika Carose „Book of Tells“ je popsáno mnoho tells, pro jejichž rozpoznání však musí člověk svého soupeře bedlivě pozorovat, neboť se skládají z kombinace řeči těla, mimiky, gest a jiných maličkostí. Rozpoznat tell však nestačí, musí se ještě potvrdit, to znamená správně ocenit a zhodnotit jeho výpovědní hodnotu a spolehlivost. To vše člověk sotva stihne, když většinu času jen nepozorně sedí a čeká na další ruku. On-line dělají hráči podobné chyby. Mají zapnuté rádio, televizi či vedle klávesnice položenou knihu. Možnosti rozptýlení jsou rozmanité a téměř neomezené. V on-line existuje ještě méně tells než u reálného pokerového stolu, takže člověk výrazně hůře vnímá vzory ve vsázení, časové tells a jiné drobnosti. Tracking software může poskytnout pouze omezenou úlevu, určité vzory chování se nedají totiž vyjádřit čísly. Přesto se mnoho hráčů nechává rozptýlit a promarňují tak příležitost k zisku důležitých informací, které mohou představovat rozdíl mezi ziskem a ztrátou.

6. NEKONTROLOVANÉ EMOCE

Jako člověk samozřejmě máte emoce, nezáleží na tom jakého druhu. I k pokeru emoce patří. Největší část hráčů nachází v pokeru radost a zábavu, která se ale skrz bad beaty může rychle změnit ve vztek a zlost. Tilt je velice známý jev, který každý hráč zná až příliš dobře. Obecně potlačovat tyto emoce nemá moc smysl, protože se mohou hromadit a vyústit v o to větší výbuch. Rozhodující není tilt potlačit, ani vypustit, ale dostatečně brzy ho rozpoznat a následně reagovat tím, že opustíte stůl a přestanete hrát. Kdo na tiltu hází věci kolem sebe to má relativně snadné. Těžší je to, když se vaše hra postupně zhoršuje, cally se stávají odvážnějšími, výpočty odds a outů ustupují do pozadí, schopnost čtení soupeřů klesá a ztráty se stále zvyšují, dokud nemáte nic. Opět platí, že je potřeba praxe a zkušeností, ale především reflexe, abyste byli schopni rozpoznat, kdy se vaše A hra obrací k B nebo dokonce C hře.

7. POUČOVÁNÍ A URÁŽENÍ DONKŮ

Téměř každý má po bad beatu potřebu druhému hráči ukázat, že ho zachránila jen jedna jediná karta, že svoji ruku zahrál špatně a vyhrál jen díky štěstí. On sám udělal vše správně a je tím lepším hráčem. Nejjednodušší cestou je ukázat svoje karty a tím ostatním hráčům dát cenné informace. On-line, ale i v kasinu tíhnou někteří k poučování nebo dokonce urážení horšího hráče. Nehledě na to, že je to proti etiketě, dělají tito hráči další velkou chybu. Když si donk vezme tyto rady k srdci, zlepší svoji hru a tak se sami připravujete o možnosti, jak ho obrat o peníze. V nejhorším případě donk odejde od stolu a rozdá své peníze jinde. Tím na sebe vztekloun pouze přivolává nelibost ostatních hráčů.

ZÁVĚR

Pro všechny začínající pokerové hráče existuje spousta věcí, které se musí v průběhu kariéry naučit. Ty mohou být v odborném světě rozděleny mezi hard a soft schopnosti. Teoretické znalosti, zvládnutí stěžejních her a čtení mezi řádky řadíme k hard schopnostem, zatímco disciplínu a objektivní pozorování k soft schopnostem. Hard schopnosti se dají poměrně snadno naučit, zatímco ty soft, stejně jako v kterémkoliv oboru, jsou na učení komplikovanější.

Soft dovednosti - sebedisciplína, schopnost reflexe atd. se musí hráči naučit sami. Zde neexistuje žádná snadná cesta jako v učebnici. Největší pomocí jsou zkušenější hráči, kteří si tímto již prošli a mohou se o své poznatky podělit. Zvládnutí a spojení všech výše zmíněných složek by vás mělo vést ke správným rozhodnutím a vymýcení základních námi popsaných chyb. Neméně důležité je jejich použití k tomu, zda vůbec pokračovat ve hře. Jedním dobrým rozhodnutím ve správný čas se tak dá zabránit celému řetězci těch špatných voleb.

Zdroj: Royal Flush